Článek
Pěkné chvíle, občas nějaká legrace a jako bonus navíc je pak ještě k tomu dobrý výsledek a příjemný pocit ze hry. Nejdůležitější je se nezranit a neublížit si a neublížit tomu druhému. Taková moudra člověka napadají, když se pomalu blíží důchodovému věku.
A takto jsme přistupovali k dvacátému ročníku vánočního turnaje ve fotbálku v Dražovicích u Vyškova. Tento turnaj je tak starý, jako je stará místní krásná sportovní hala (prý stavbě pomohl bývalý sociálně demokratický premiér Bohuslav Sobotka, rodák z nedalekého Slavkova, kde je mu dnes konec?).
tělocvična tu stojí dvacet let, proto jsme hráli dvacátý ročník vánočního fotbalového turnaje
Turnaj organizuje od dob, kdy tu hala stojí, místní rodák zvaný Mara. Velký sportovní nadšenec, který provozuje různé sporty, ale málokterý umí výborně, to mu však nebrání, aby zde neorganizoval minulý víkend turnaj ve florbalu a tento víkend turnaj ve fotbálku. Jubilejní dvacátý ročník.
Čím jsme starší (většina účastníků měla přes padesát, někteří dokonce přes šedesát roků), tím víc ubývá hráčů, kteří jsou schopni do zápasu nastoupit a tím méně je i mužstev, která na turnaj přijíždí. Abychom mužstva omladili, je povolena účast i mladších hráčů, ti však mohou hrát pouze spolu s tatínkem nebo jiným příbuzným, pak jim může být i méně, než čtyřicet let, což je minimální věková hranice hráče, který se může turnaje zúčastnit.
Mara je velmi schopný obchodník a právník a proto, když se jejich týmu pořadatelů nedaří, v průběhu turnaje změní pravidla, aby neskončili poslední. Letos si pomohl také takovou malou fintou, obezličkou, aby bylo více mužstev, neboť týmy z Kroměříže a z Líšně, kteří se pravidelně turnaje účastní, se vymluvili na „rýmečku a bolavá kolínka“, takže bylo mužstev méně, než obvykle, uměle vytvořil jedno virtuální mužstvo, takzvaný Slepenec, tedy navíc jeden tým, který byl poskládaný z těch hráčů, kteří zrovna za svá mužstva v tu chvíli nehráli.
Stávalo se proto někdy, že když do tohoto Slepence dodali své nejlepší hráče odpočívající mužstva, rázem byl tento nejsilnějším a největším favoritem celého turnaje. To samozřejmě nebylo smyslem hry, aby tohle mužstvo vyhrálo a proto se muselo hned uměle posílit o ty nejhorší hráče, aby se výsledky zhoršily a neměli jsme tu rázem adepta na titul.
naše mužstvo ACHA, které obhajovalo vítězný pohár
Náš tým se jmenoval podle naší kapely ACHA a obhajovali jsme pohár a útočili na triple (třetí titul v řadě). Bohužel jsme ale slavili už před začátkem turnaje a tak jsme nebyli zcela koncentrovaní a některé zápasy jsme trošku podcenili a tudíž získali „pouze“ druhé místo. Měli jsme z toho ale velmi dobrý pocit a měli bychom dostat cenu fair play, neboť jsme udělali velké gesto. Ve skupině jsme celkového vítěze porazili a pak jakožto Slepenec jsme ho vyřadili i v semifinále. Tým Slavkova by se tedy do finále vůbec nedostal a finále by bylo ACHA – Slepenec. Protože by to ale bylo hloupé a navíc tým pořadatelů by byl poslední, akceptovali jsme Marovu pořadatelsko-organizační kličku-intriku-fígl a došlo k diskvalifikaci Slepence a do finále se tudíž dostal prohraný semifinalista Slavkov, který nás nakonec šťastně porazil, neboť Milan, kterému se rozlepila bota na Lysé, mi stál ve výhledu a dostali jsme kvůli němu hloupý gól, ze kterého jsme se už nevzpamatovali a nakonec jsme ve finále těsně o gól prohráli a titul neobhájili.
na turnaji panovala přátelská atmosféra, nikdo se nepobil
Aby neskončili pořadatelé poslední, uměle vytvořený Slepenec povinně prohrál a díky tomu se Marovo mužstvo pořadatelů umístilo na krásném třetím místě a Slepenec skončil poslední.
Celý turnaj doprovázela výborná přátelská atmosféra a vynikající jídlo (řízek s bramborovým salátem a domácí klobása). Někdo alkohol pil, někdo nepil, jak se komu chtělo a jak kdo musel či nemusel řídit. Takže jsme měli hezkou chvíli a doufáme, že příští rok bude více mužstev a že si pohár vezmeme zpět.
Marovi patří dík za organizaci a jsme všichni tuze spokojeni, že se nikdo nezranil a že jsme si mohli příjemně odpočinout od domácích předvánočních povinností. Sport je krásná věc.
