Článek
Ke čtení knih tohoto autora přistupuji trošku osobně neboť stejně jako on a jeho manželka, pochází i má žena z Olomouce a dokonce jsou stejně staří a chodili na stejné gymnázium.
Patrik Hartl přesně ví, co od něj chce běžný čtenář slyšet, jaké věty chce číst, aby se k autorovi zase po roce, až vydá další knihu, vrátil. Přestože nemůžeme mluvit o velké literatuře za kterou se udělují Nobelovy ceny nebo alespoň Magnesie litery (leda tak možná čtenářské), v daném žánru zábavné literatury dosahuje velkých kvalit a opravdu umí psát čtivě a živě a není to nuda. Pokud má člověk alespoň elementární zkušenost s manželstvím, může se s některými pasážemi knihy zcela ztotožnit, ale možná text osloví i ty, kteří tuto zkušenost nemají. Prostě píše věrohodně o věcech, které lidi sami znají. Přesto mám k textu jako čtenář výhrady.
Když si pročítáte autorovy romány, téměř pokaždé narazíte na nějakou tragédii, která se tam stane. Na můj vkus by si někdy to umírání postav mohl autor odpustit. Těch tragických událostí je v jeho knihách až zbytečně moc. Působí to na mě vykalkulovaně, aby strhl a udržel pozornost člověka, který si čte o zábavných věcech nebo alespoň o těch, které dobře zná ze života, najednou prásk a postava, ke které si vytvoříte vztah tragicky zemře. Vidíte, nejsou to jen lehké komedie, tady se občas taky umírá. A když to není přímo hlavní hrdina, tak jsou to alespoň jeho příbuzní. Co kdybyste, pane Hartle, ve své další knize zkusil nechat všechny postavit žít, to by byla nuda? Nebo alespoň zemřít přirozenou smrtí?
Děj knihy Manželství pojednává o téměř padesátiletém vztahu muže a ženy, kteří spolu přes počáteční velké nesnáze a těžkosti stále budou překvapivě žít a koexistovat dál a my vidíme, jak se proměňují věkem, prací, dobou, okolnostmi.
„Když se do sebe Jana s Martinem zamilovali, všichni byli přesvědčeni, že jejich vztah nemá žádnou budoucnost. Ani oni sami nevěřili, že jim spolu může být dobře déle než chvíli…“
Román začíná v roce 1973 a končí rokem 2025. Kromě vývoje hlavních hrdinů a jejich blízkých dovede autor zachytit také dobu, jak se měnila a co (jsme) v ní zažívali (stavba nového sídliště ve městě, koupě auta, problémy, které způsobovali zapálení komunističtí funkcionáři, omezené možnosti cestování). Při četbě jsem si vzpomněl na Křehké zboží od Zdeňka Zapletala, tou atletikou a běháním a láskou mladých lidí v přibližně podobné době. Dále jsem si vybavil některé situace z Vieweghových Báječných let pod psa (i tady se vyskytuje pes a estébáci, kteří vydírají hlavního hrdinu) a pak místy i seriál Vyprávěj.
Některé postřehy v knize jsem si přečetl vícekrát, protože pokud má člověk obdobnou životní zkušenost, místy musí dát autorovi za pravdu, že se to „tak dělá“ a „tak říká“ nebo by se v dané chvíli alespoň mělo. Patriku Hartlovi se podařilo ukázat prázdnotu a všednodennost, která po letech zmrazí velkou lásku a aby spolu lidé dále vydrželi, musejí dělat navzájem ústupky. Má něco doma odžito a něco odpozorováno a tak si může dovolit zasvěceně psát o lásce mezi mužem a ženou, která trvá desítky let a nenechá se jen tak zabít nějakou tou nevěrou.
Mužské postavy navenek vystupují jako velcí tvrďáci a siláci (táta desetibojař, který nejde pro ránu daleko, syn ragbista) ale místy se projevují jako velmi citliví (až přecitlivělí) mužové. Že autor dovede věrohodně vyprávět nám ukázal už v minulé knize Gazely, kdy musel uvažovat a mluvit jako ženy, teď se „jen“ přeorientoval do uvažování starších mužů, než je on sám. Mladší a stejně staří hrdinové mohli klidně vycházet z něho. A to mu jde, empatický být dovede. Dialogy má jako dramatik a režisér z divadla naučené, takže umí do knihy poskládat správné ingredience jako kuchař dle receptu, tak, jak to čtenář (konzument) chce mít.
Musím říct, že je mi při četbě jeho knížek dobře a cítím se uvolněně. Čtu je povětšinou jen o dovolených a právě k takové četbě jsou knihy Patrika Hartla dle mého mínění přesně určeny. Jiný není ani společenský román Manželství. Že se místy pohybuje až na hranici dojáku a kýče, ponechme stranou. Chceme odpočívat, chceme relaxovat, tak čtěme knihy Patrika Hartla. Nejsou hloupé a svou svěžestí a moderností dnes nahrazují unaveného Michala Viewegha.
Trošku Patrika Hartla podezírám z toho, že ten svůj hlasitý smích, který hned každého zaujme, trošku hraje z marketingových důvodů, aby byl zajímavý, aby se o něm mluvilo a aby jeho knihy šly dobře na odbyt, ale možná mu křivdím. Když vystupoval vloni v pořadu Stardance, bylo na něm vidět, jak je tím nadšený a jak moc ho to baví a jakou má z tance radost. Umí být milý a vtipný a pozitivní a proto se s ním lidé rádi ztotožňují a baví a tyto své vlastnosti si přenesl i do literatury. Stačí se podívat, kolik má přátel na facebooku a kolik dostává za své příspěvky lajků.
Na druhou stranu je třeba říct, že je talentovaný a nesmírně pracovitý člověk. Narodil se v roce 1976 v Olomouci, vystudoval filmovou a televizní režii na FAMU. V divadle režíroval řadu populárních inscenací, své vlastní divadelní komedie Hovory o štěstí mezi čtyřma očima, Klára a Bára, Soukromý skandál, Hvězda, Vysavač, 4 sestry, Líbánky na Jadranu a Lovci bobrů se staly hity. Jeho literární prvotina Prvok, Šampón, Tečka a Karel se také díky oblibě u čtenářů dočkala i filmového zpracování v autorově režii. Následují romány Malý pražský erotikon, Okamžiky štěstí, Nejlepší víkend, 15 roků lásky a Gazely získaly v letech 2014, 2016, 2018, 2021 a 2023 ocenění Český bestseller. V roce 2024 napsal knížku pro děti Andulka Andula.
