Článek
Udělali jsme si pěknou sportovní sobotu s výletem parníkem ráno na start a potom odpoledne zpět a spolu jsme si to náramně užili. Tím však výčet pozitiv končí. Můj běžecký výkon byl strašlivý a celou trať jsem se doslova protrápil a díky mně byl náš celkový čas týmu horší a neumístili jsme se vepředu.
Z našeho čtyřčlenného týmu mě předběhly obě dospívající dcery a manželka, která netrénuje, neboť kvůli pracovnímu vytížení neměla v poslední době na sportování vůbec čas. V naši interní soutěži vyhrála nejstarší dcera, která v dětství provozovala atletiku, takže u ní jsem to předpokládal, za ní skončila mladší dcera, která ještě do nedávna hrála volejbal a ani to mne nepřekvapilo, že mě ale porazí o sedm minut manželka, tak to mě nenapadlo ani v tom nejčernějším snu. Vloni jsem běhal víc a nandal jsem jí to o deset sekund, letos jsem jako běžec naprosto selhal a vyvodím z toho pro sebe důsledky.
Z naší rodiny jsem skončil poslední. Já, velký instagramový a fejsbukový sportovec všeho druhu, který vypadá na fotkách na sítích neodolatelně, jelikož tam nejsou vidět časy a při focení se dá zastrčit břicho. Letošní trať bylo oproti předchozím letům o jeden kopec a dlouhé schody a skoro dva kilometry delší než obvykle kvůli uzavřené hrázi.
Jako správný influencer jsem zvládl během závodu fotit selfíčka a natáčet videa na Instagram, tady na mostě u hradu Veveří
Se svým výkonem jsem byl hrubě nespokojen a a kalich hořkosti jsem musel vypít až do dna v okamžiku, když mne na jedenáctém kilometru předběhl pán, který na jednu nohu kulhal a tu druhou za sebou tahal, jelikož byl tělesně postižený. Na zádech měl nápis Kociánka. Už jsem ho nedoběhl a tímto mu gratuluji. Psychicky mě tento moment zlomil a od té chvíle jsem už nebyl schopen závodit (tedy ani předtím). Uvědomil jsem si, že musím změnit životosprávu neboť s mou současnou váhou sto třicet kilogramů se opravdu běhat nedá a je otázka na lékaře, jestli si tímto pohybem po tvrdém terénu a v kopcích nahoru dolu spíše víc neubližuji než prospívám. Jak musejí trpět kolena, kyčle, třísla nebo achilovky si neumíme představit a jen co píšu tenhle text, tak se mi ozvalo levé koleno.
Je zázrak, že pořád dobře chodím a kromě břicha vypadám velmi dobře, ale na druhou stranu jsem zase kvůli závodům před měsícem přestal úplně kouřit, takže alespoň k něčemu to dobré bylo. Ono člověku nepřidá, když ho v kopci předběhne stará babička a pochválí ho, že s takovou postavou vůbec běhá (jako já, ne ta babička).
A přitom jsem dříve býval takový dobrý běžec v osmé třídě na základní škole jsem vyhrával atletické závody v celém Brně, ale kdeže loňské sněhu jsou. Ještě se mohu vymlouvat také na to, že jsem měl chřipku a špatně se mi dýchalo a nevzdal jsem to vlastně jen kvůli rodině, aby mohla být klasifikovaná do týmové soutěže, jinak bych se na to vys… už na začátku.
Na svou omluvu musím říct, že hodně procent mé váhy tvoří svalová hmota, což však pro vytrvalostní běžce také není žádná výhoda. Navíc se mi stala na jaře taková nešťastná událost, zdravotní komplikace, hendikep pro běžce, při fotbálku jsem si poranil tříslo a ještě dnes ho cítím. Je to záhada, možná nějaké zlé kouzlo, ale během léta se mi vyrostlo pod trikem nehorázné břicho, které před fotoaparáty a kamerami úspěšně maskuji. Závodit jsem nechtěl, ale jelikož startovné nebylo vůbec levné (víc než tisíc korun na jednoho), tak jsem se rýmě a chřipce navzdory přemohl a měl jsem další důvod vydržet na téměř šestnáctikilometrové kopcovité trati s převýšením více než půl kilometru až do cíle.
A jaké jsem měl dojmy a jak se mi běželo a co bych chtěl sdělit čtenářům? Hrozné, strašné, příšerné, s takovou váhou raději neběhejte, jen choďte. Je to, jako byste běželi s padesátikilovým batohem, který si nedáte na záda, ale před sebe. Dobrý trénink na nohy a na plíce.
Jinak si asi říkáte, že jsem blázen, když se s takovou váhou a neběžeckou postavou stavím na start s ostatními běžci, ale já to bral jako příjemné prožití soboty se členy rodiny a také jako příležitost provětrat se na čerstvém vzduchu a společně si popovídat a strávit aktivní sobotu, proto jsem na závod všechny přihlásil.
Závěrem se sluší poděkovat organizátorům a také počasí, že vyšlo a ač to vypadalo na chladno a déšť, nakonec bylo ideálně na běhání. Jen to startovné kdyby bylo trošku levnější, já vím, dá se ušetřit, když se člověk přihlásí půl roku dopředu, ale stejně, za celou rodinu jsem zaplatil skoro pět tisíc korun. Dříve jsme alespoň něco dostali, čelenku, ponožky, něco, ale letos jen tu medaili.
Tak třeba zase za rok a lépe připraven.
Born to run…
