Článek
Celý den o ní mluvili na Radiožurnálu, který jsem poslouchal v autě, takže jsem tušil, že to bude asi něco významného pro zemědělce, ale tím to pro mne končilo. Ne tak na večer, když jsem v celém městě, ani širokém okolí nemohl sehnat volné místo v hotelu ani v jiných ubytovacích zařízeních.
Zhruba každého čtvrt roku jezdím pracovně do Českých Budějovic a jelikož tam mám kamaráda ze studií Kuldu, přespávám u něj. Tentokrát mne však zradil a na poslední chvíli si odjel někam na dovolenou, takže jsem si musel sehnat ubytování, jako to dělají normální lidé, kteří potřebují přespat v cizím městě a nikoho tam neznají. Jenomže zrovna ve čtvrtek to vůbec nešlo. Zoufale jsem se snažil sehnat ubytování (nutno poznamenat že jsem situaci podcenil a na poslední chvíli, až večer, kdy jsem skončil s prací jsem hledal místo, kde přes noc spočinout), ale vůbec se mi to nedařilo a to ani online ani osobně. A tak jsem bezradný jezdil po městě a hledal, kde přespím, až jsem vyčerpaný zastavil na nějaké ulici na nějakém parkovišti. Náhoda tomu chtěla, že jsem stál zrovna před jakýmsi hotelem. Pln naděje jsem vstoupil dovnitř. Máte prosím ubytování na jednu noc pro jednoho člověka? Jsem nenáročný a skromný. Teď, když je Země živitelka? Ani náhodou pane a jak se dívám, tak ani v přilehlých vesnicích mimo město, byl pán hodný a snažil se mi pomoci.
Jsem šťastná povaha a mám nadpřirozeně vyvinuté komunikační schopnosti, takže v těžkých chvílích, kdy ostatní odpadají a nevědí si rady, já obvykle slavím úspěchy. Nechci se rouhat, ale řekl bych, že Pán Bůh mne má rád, a to mi ukázal i tentokrát. Když už jsem se chystal hotel smutně opustit, přišly na recepci dvě dámy (samozřejmě byly na Zemi živitelce, jako ostatně všichni v tom hotelu) a že prý to tedy rozhodně ne, v tom pokoji pro jednoho, že kolegyně spát rozhodně nebude, že je tam velké vedro, tady máte klíčky a chci hned storno a vrátit peníze, pravila odhodlaně ta mladá dáma agronomka. Vás mi přináší samo nebe, já bych si ten pokoj hned vzal, oznámil jsem paní na recepci. Tedy když mi dáte slevu, vyhrabal jsem v sobě ještě zbytky obchodníka.
Ale tak no, to je problém, blekotal její kolega ale nakonec jsem se svou žádostí uspěl a pokoj si koupil za rekordně nízkou částku 1300 Kč.
Pln radosti a nadšení, jsem se převlékl po celodenním stresu do sportovního a jal se vyběhnout na nábřeží, abych si po stovkách najetých kilometrů v autě jich dal alespoň pár na rozhýbání a provětrání. Po pár kilometrech klusu jsem došel pěšky došel do centra, že se navečeřím ve známé restauraci Masné krámy.
České Budějovice jsou krásné město, kde jsem si musel vyfotit selfíčko, sbírám takto fotografie různých měst po Evropě
Přisedl jsem ke stolu, který se mi náhodou zrovna uvolnil, přestože všechny ostatní byly plně obsazené agronomy. Objednal jsem si a náhle jsem si uvědomil, že nevím, kde bydlím. Tedy asi to nebude daleko, když jsem uběhl jen necelé čtyři kilometry a přitom jsem ještě kroužil, ale za Boha jsem si nemohl vzpomenout na název hotelu a s sebou jsem si chytře doklad o ubytování nevzal a na klíčku bylo jen číslo pokoje 501, v pátém patře, kde dámě přede mnou bylo pod střechou horko. Och to bude patálie dostat se domů, když ani nevím kam mám jít.
Z trudných úvah mne vysvobodili zemědělci, kteří si ke mně přisedli. Máte tady volno? Ano, nikoho nečekám. Dozvěděl jsem se, že jsou odněkud od Litovle a že mají polnosti o rozloze více než 60 tisíc hektarů (panečku, to bude velikost, dovedl jsem si i jako nezemědělec spočítat) a že na Zemi živitelku jezdí každý rok, že tam mají známé a že obcházejí ty stánky a tam si něco dají a povykládají si a dozvědí se novinky. Prostě si udělají výlet a poklábosí a pojí a popijí. Taky mi pověděli, že dříve měli slepice v klecích, což prý bylo mnohem jednodušší, ale teď že je Evropská unie takto chovat zakázala a že to je problém, jak je tam pak všude zvířený prach a že to jistě odnesou na zdraví pracovnice, které se tam chuděrky musejí kolem nich otáčet (ženy kolem slepic). Neuměl jsem na to nijak reagovat neboť slepice jsem viděl naposledy jako malý chlapec u dědy na dědině na Malé Hané a jednu jsme se sestrou chytili a hodili do močůvky, tedy sestra, když jsem jí nakukal, že ji naučíme plavat, ale všechno dobře dopadlo a zachránila se…A že tu výstavu zahajoval dokonce prý sám Babiš mi řekli ti agronomové, a že tam s ním byli i ministři. Žena mi pak večer psala zprávu, když jsem jí tu novinku, jak jsou Budějice plné kvůli Zemi živitelce, a ptala se mne, jestli jsem tam nepotkal motýle a včele, tak jsem se zasmál.
Najedl jsem se, poseděl s pány z Olomouckého kraje, poslechl si vyprávění o polnostech a jako správní Hanáci lakomí pak nenechali slečně ani korunu spropitného, když pán (asi bohatý zemědělec) platil útratu kartou i za ostatní. Sice pocházím taky z Hané, ale tringelt šestnáct korun jsem slečně zanechal a pokusil se přesunout na pokoj, aniž jsem tušil, kam mám jít. Snažil jsem se jít stejnou cestou, jakou jsem přiběhl, ale dělal jsem jakési okruhy a ty jsem teď kopírovat nechtěl a také byla již tma a tak jsem tam s mobilem v ruce bloumal centrem a přilehlým okolím. Jé vy máte mobil, mně se vybil, ukážete mi cestu na můj hotel? Oslovil mne pán přibližně mého věku. Vy se máte, vy sice nemáte mobil, ale alespoň víte, kde bydlíte, to já ani netuším, překvapil jsem a možná i potěšil pána. Našel si na mapě, kam má jít a já počal dál bloudit Českými Budějovicemi, kde by chtěl žít každý, ale ne, když je tam zrovna Země živitelka.
Jelikož, jak jsem už říkal, mne má Pán Bůh asi rád, po půlhodině jsem se úplnou náhodou objevil před svým hotelem. Poznal jsem ho podle toho, že před ním stálo mé auto. Výborná zpráva, jsem já to ale navigátor, zaradoval jsem se, umyl se a šel na kutě. Ani mi nevadilo, že bylo v pokoji horko, jelikož jsem předtím byl na Istrii a tam bylo teplo v noci ještě větší a taky jsem věděl, že když si nechám celou noc otevřené okno a vůbec nepoužiji peřinu, tak že ono to nějak půjde. A šlo. Obstojně jsem se vyspal, ráno se nasnídal a vyrazil za povinnostmi, které jsem nestihl dodělat předchozího dne.
Cestou zpátky jsem si na Radiožurnále vyslechl povedený rozhovor moderátora Vladimíra Kroce, který měl v airstreamu Českého rozhlasu na Zemi živitelce nečekaného hosta. Mluvila s ním hvězda Karel Roden. To byl panečku rozhovor, každou druhou otázku moderátora tento vynikající český herec, který natočil několik filmů dokonce i v Hollywoodu, zpochybnil větou, ne není to pravda, kdo vám tohle proboha nakukal, já se s vámi ale nebudu vůbec bavit o herectví, jen o zemědělství. Dozvěděl jsem se, že Mistr pochází z Českých Budějovic a že jako malí lezli dírou v plotě na Zemi živitelku a pak že tam brigádničil a teď se tam účastní výstavy coby pěstitel borůvek, myslíte si, že se o ně nemusíte starat, tak to se hluboce mýlíte pane, musíte je zalévat a teď když jsou ta sucha… a velký chovatel že je, dokonce prý je předsedou spolku plemene kraviček Dexter, jak opravil pana moderátora (budiž mu omluvou, že se dozvěděl, že bude mít za hosta Karla Rodena, jen pět minut před vysíláním). Neříkejte mi pane předsedo, ne nevodil mě dědeček jako malého do kravína, není to pravda, kdo vám to nakukal?
Zajímavý rozhovor, i jsem se při něm trochu zasmál a za několik hodin ve zdraví dorazil ze Země živitelky domů na Moravu. Hned jsem se šel podívat na zahradu, posbírat spadaná jablka a rajčata otrhat a trochu pozalévat, co bylo třeba.
V Českých Budějovicích by chtěl žít každý…
