Článek
S Čandou jsme oba velkými fanoušky sportovního komentátora Michala Dusíka a jeho hlášek. Už se sice tak často nevídáme jako dřív, když jsme jezdili za Rudou do Svatoslavi na Šlapku nebo v létě k moři na společné dovolené do Chorvatska anebo na hory do Francie do Alp s panem Kachlíkem, ale když je olympiáda, letní nebo zimní, tak si posíláme esemesky a na wocap to rubem hlava nehlava o šancích našich a o všem, co nás z toho přenosu zaujme a že toho je panečku, to je nabíledni.
Čanda mne kdysi jako pětadvacetiletého štíhlého hocha naučil nenapodobitelně křičet Héééma Mááááája, rakouskou výslovností, jak jsme to vídali a slýchali na ORF při závodech, zedník z Flachau Herman Maier se díky němu stal rázem mým nejoblíbenějším lyžařem. A co teprve Joooozef Pepi Štroooobl nebo Šteeeefan Ibehááááta?
UUUU ššššššš nezakřiknout, nezakřiknout, ještě není dole, napodobovali jsme s Čandou, když jsme se potkali, zlatou finálovou jízdu Evy Samkové na olympiádě v Soči. Nebo jak střílela Kateřina Emons a Michal Dusík šeptal, aby ji nerušil, deset, devět, deset čtyři, deset tři, člověk nemusí být matematik, aby si spočítal, že pokud Kateřina nepokazí ránu, psssssss, Kateřina Emons je olympijskou vítězkou ve střelbě ze vzduchové pušky, šeptali jsme hlasitě vždy, když jsme se viděli po londýnské olympiádě.
Během letních her z Tokia mi dělal průběžné zpravodajství z různých sportů a také samozřejmě z naší oblíbené střelby, i když se čeští střelci nedostali do finále. Deset sedm, to rozhodně nebyla špatná rána, deset devět, lepší ránu už dát nemohla, takřka čistý střed špendlíkové hlavičky, opakoval komentáře. A co teprve Peking? Tady je namátkou pár Čandisových zpráv, které mi posílal ze zimní olympiády z Pekinu.
Dvě naše hokejistky se srazily a jedna má koleno v čubu a končí. 13:35 medailový ceremoniál s Ester. A ta nezklamala, zas ty brejle nesundá ani při rozhovoru ani na stupních vítězů.
Maillet další zlato, střílel čistě v brutálně těžkých podmínkách, Tandervolvova totálně zkolabovala a z 2. místa se úplně propadla , 2 km před cílem. Do cíle dojela jenom silou vůle a za čarou úplně zkolabovala, odnesli ji
Francesco Friedrich už zase řádí, (palec nahoru) neskutečnej borec, legenda všech legend, Gretzky v bobech😊Rakušáci neměli prachy, aby mohli jezdit, tak je Friedrich zasponzoroval, to je borec, podpořil konkurenci
Ty jo jede i Godgiova! Nechápu, že se dala dohromady, tak pome Ester! No, Hotovo, Jak říkám, hodí tlamu, a je to tady, škoda, chtěla vyhrát, tak, už nás čeká jen porážka od Švýcarů a je po olympiádě, se divím, že se tam nevysekala, zatlačilo ji to úplně na patky, já spat ještě nejdu, mi řekni, jak tam ty lidi vozí? Nikde tam nevidím šlepr, jede 36 bab, Goggiova prní, 3 Italky na bedně,
Dneska se mi o tobě zdálo😊byli jsme v hospodě, něco slavili a tys furt chtěl řízky, nebyl tam kuchař, tak jsem vlezl do kuchyně a nadělal jsem plno řízků…ještě sis bral dom a s nikým ses nechtěl dělit😊 prý já to potřebuju, Dita vůbec nevaří, budu mít zase hlad��))
Víc než polovina naší výpravy tam jede na výlet
Říkám ti furt, tahle olympiáda je o ničem, Venku kosa, vítr, všichni se už těší, až bude konec, úroveň hokejového turnaje na nule, když Slováci mají bronz a ještě k tomu hrajou v extralize nebo slovenské lize, kdyby tam byli borci z NHL, tak bez šance, stejně jako naši, ti jsou tam taky namalovaní, tys nebyl na tom olympijským festivalu? To bylo řečí, jak tam hned půjdeš😊)
Já vím, mlels o tom už týden, Rusákům nemůže fandit nikdo normální, Rusáci vedou 1-0, Grigorenko, Fini se s tím moc babrají, Rusáky přestříleli, Bobisti 21, nepostoupili do 4 jízdy, úplně marní
Francesco Friedrich vítězí a obhajuje jako první v historii obě zlata z Koreji, Francesco Veliký
Doufám, že olympiáda dlouho nebude v Asii nebo nedejbože v Africe, i když peníze jsou mocný nástroj
Soutěž družstev v aplpském lyžování vyhráli Rakušáci
Celá olympiáda stojí za nic, tak aj ten hokej, jištěže už je konec, jestli Rusáci prohrajou, pomašírujou rovnou na Ukrajinu, Hotovo, konečně je konec, olympiáda, jak říkám turnaj o ničem, o to větší je naše ostuda, za náma už jenom Němci, Lotyši a Číňani…ale Pešán je v poho, a Putin už může vlítnout na Ukrajinu
Podobných zpráv jsem od něj dostal za ta léta stovky. Ve dne v noci, kdykoliv u toho seděl nebo měl televizi puštěnou ve svým obchodě s předměty všeho druhu a zrovna když si nepovídal s tetinami, které si ho oblíbily a chodily k němu nakupovat a povykládat si. Podobně mi posílal zprávy z různých sportů můj tata, když ještě byl naživu.
S Čandou jsem se znal z vysoké, ale ne ze studovny, jak by si mnozí mohli myslet, ale ze sportovních kurzů. Zimních na běžkách na Cikháji na Vysočině, letních na vodě na Vltavě. Čandis závodně plaval až do svých patnácti let a taky byl velmi dobrý běžkař. Rodičům se narodil ve starším věku a měl ještě sestru. Staral se o její děti, když potřebovala pomoct.
Mezi Čandovy zájmy patřívalo cestování. Uměl si vydělat a protože moc neutrácel za zbytečnosti, jednou za dva roky si dopřál na několik týdnů výlet po světě. Nejvíc vzpomínal na Mexiko, kde byli s borcama tři týdny a prý tam zažili neskutečný věci třeba když bylo zemětřesení, vyprávěl nám z toho pak neuvěřitelné historky anebo jak byl svědkem přepadení banky a bál se, že lupiči naskočí k němu do auta, kde před bankou čekal na borce, kteří si tam šli vyměnit peníze. Jestli si ale trošku nevymýšlel, chlapec, někdy se rád nechával svým vyprávěním unést…
Byl velmi pracovitý, vzpomínám si, jak mi pomáhal vybavovat můj první byt a jak při nákupech kmital. Moc hodný kluk a veselá kopa, starý mládenec a pábitel. Je to drahéé, parodoval svého spolužáka Snášela za Zlína, když měl někomu objednat pití. Uměl to, ale co mu umřela maminka, která mu s obchody pomáhala, byl na všechnu práci sám a neměl čas ani na sporty ani na pařby. Nemůžu jít s váma na hokej, musím dělat faktury, říkal pokaždé, když jsme ho chtěli vytáhnout na sport. A není on náhodou teplý? Ptaly se mě kamarádky, které měly o Čandisa starost a znepokojovalo je, že je i v padesáti letech stále sám. Myslím, že ne. Jednou jsem se před ním zohnul ve sprše po fotbale a vůbec nijak nereagoval a pokud vím, tak chodil s nějakou mladou holkou, dokonce u něho i bydlela, než se rozešli, vysvětloval jsem jim svou past na odhalení.
Čandis, férový dvoumetrový borec a velký dříč, se kterým byla hrozná sranda. Třeba když jsme jeli jako studenti autobusem do Chorvatska a on celou noc nezavřel pusu a pořád vykládal a vykládal až už před námi bylo moře a on mi říkal hele Pepo moře a já jsem skoro spal i když se moc usnout nedalo při těch jeho historkách, které jako správný pábitel sypal z rukávu jednu za druhou, tak jsem jen utrousil vím o něm a ani jsem neotevřel oči a on se smál, vím o něm hahaha… a vezl s sebou plný vozík za autobusem piv a potravin, jak byl už tenkrát zvyklý z obchodu a prodával nám je ve stanu a něco si vydělal a my byli rádi, že máme aspoň co pít a nemusíme cucat ty chorvatské břečky.
Měl už svoje staromládenecké manýry a proto mě překvapilo, když mi Laďa Kuchta, jeden z jeho kumpánů ještě s Mrazákem, na Bláhovce řekl, že už je delší dobu s Lindou a že spolu to a když jsem to říkal Marovi, tak tomu nevěřil, ale byla to pravda. Tajil ji před námi několik let asi proto, abychom nevedli hloupé řeči anebo nevím proč. PSSST, nezakřiknout, nezakřiknout, UUUUUU, ještě kousek, ještě kousek, je třeba vydržet až do konce…
V posledních týdnech jsme mu často volali. Pokaždé, když jsme se s Marou vraceli z Prahy, skoro celou cestu až do Brna jsme s ním protelefonovali, bylo to lepší, než se dohadovat s Marou, tak abychom si zkrátili dlouhou chvíli vykládali jsme si s Čandou a vzpomínali. Bylo nám jasné, že je to s ním čím dál horší. Že se mu vrátila rakovina a z operovaných jater se mu objevily metastázy na plicích. Dá se sehnat nějaká malá kyslíková bomba? Ptal se nás a Mara hned že určitě a že já mu ji prý seženu, kdyby potřeboval, že to není problém a ať si řekne. Měl čím dál větší problémy s dechem, nebylo mu už dobře a jednou nám to ani nevzal, jak byl unavený a spal. Naposledy jsme ho navštívili před dvěma týdny ve středu, sešlo se nás u něj hodně, ještě další tři borci Pepa Mech a Doša a Svoboďák a holky, Linda s jeho sestrou, které se o něj obětavě staraly, nás trochu napomínaly, ať nejsme tak hluční, že ho to vyčerpává, ale smál se ještě těm vzpomínkám a situacím i když se pak v devět podíval na hodinky a řekl, tak co borci a my pochopili, že je unavený a že se mu chce spát, tak jsme se s ním rozloučili.
Byl to velký bojovník a přestože jeho prognóza byla beznadějná, nikdy to vnitřně nezabalil a až do poslední chvíle bojoval a věřil, že se stane zázrak a že mu nové léky nebo pak už jen nějaké jiné zázračné pilulky pomohou. Prý ještě den před svou smrtí objednával krabice, aby je mohl svým zákazníkům nechat dovézt…
Nenene, tak to nebylo…parodoval mne pokaždé, když jsem chtěl uvést na pravou míru některé historky, které o mně kolovaly.
V neděli ráno jsem se jel projet na kole do posilovny. Mezi cvičením na záda jsem se jen tak ze zvědavosti kouknul na mobil, borci si ze mě dělají legraci, že se víc fotím než cvičím, ale nenene, to není pravda, tak to není. „ahoj, Čanda včera večer umřel, dnes mi to psala Linda“, přišla mi zpráva od Mary.
Tak se chudák ani nedokouká na fotbal na mistrovství a neuvidí ve finále Argentinu, jak ani jednou nevystřelí na bránu a pak v prodloužení dostane fíka a Španělé se stanou mistry světa. Už se nedozvíme, komu to víc přál a taky nevím, s kým si budu psát, až začne další olympiáda. Ty tvoje drsný zprávy mi budou chybět, tak odpočívej v pokoji, brachu.
Nenene, tak to není… zní mi stále v uších jeho zvučný hlas a smích…
