Článek
Nedávno jsem učinil takový malý experiment, ze kterého umělá inteligence nevyšla jako vítěz. Anebo snad ano a jen já nedokonalý jsem nepochopil smysl jejího sdělení? Co se vlastně stalo a k jakému závěru mě to přimělo a má smysl dělat takové pokusy, kdy jdete s vlastní kůži (časem) na trh? Inu posuďte sami.
U jezera poblíž rakouského Villachu, odkud jsme odjížděli z dovolené, jsem zadal do navigace Waze cíl naší cesty Brno. Zaklikl jsem, že nemám rakouskou dálniční známku, i když mi v den naší cesty ještě platila. Aplikace nás proto logicky poslala domů mimo dálnici A2 po silnicích, které vedou přes hory a průsmyky. Co do počtu kilometrů ta vzdálenost byla zhruba stejná jako kdybychom jeli po dálnici, ale cesta nám trvala o dvě hodiny déle než by trvala, pokud by provoz po dálnici byl plynulý.
Pomalost od Milana Kundery jsem ještě nečetl, ale zmírnili jsme tempo, abychom si mohli vychutnat přírodní krásy našich sousedů a rozjímat, napadá mne teď v klidu, když o té situaci zpětně přemýšlím. V tu chvíli to však tak poeticky nevypadalo, tedy přesněji řečeno, za oknem venku ano, ale uvnitř v autě ne, tam byla posádka krapet nervózní, ne všichni členové výpravy mají vždy pro mé pokusy pochopení. Požádal jsem proto slušně člověka na sedadle spolujezdce, aby se zeptal AI proč jedeme tudy. O dálniční známce nepadlo ani slovo. A víte co nám umělá inteligence napsala?
Tato cesta byla vybrána z důvodu kolony na dálnici. Opravdu je to tak, nelžeš nám? Zeptal se AI můj nedůvěřivý spolujezdec (slíbil jsem manželce, že o ní nebudu psát). Ano, opravdu, probíhají tam opravy a tak se tvoří kolony, ubezpečovala nás chytrá inteligence v mobilu (jiném, než který jsem k navigaci používal já, aby si to nemohla spojit). A tak jsme pokračovali v cestě a když jsme dojeli ke Grazu, tak jsem se již na dálnici napojil.
V těch končinách, kam jsme se díky navigaci dostali, jsem dosud nikdy nebyl a to se považuji za člověka, který má Rakousko celkem projeté jak autem, tak na kole a musím říct, že jsme poznali krásná místa. Navigace nám ukázala nové cesty přes hory a sedla, která jsme neznali a je škoda, že nikoho z nás nenapadlo si ty výhledy na krásné kopce a krajinu vyfotit, abych vám je tu mohl ukázat.
Na první pohled by se mohlo zdát, že nám tou oklikou a vyhýbáním se dálnici umělá chytrá inteligence pomohla, ale schválně jsem si pak dohledal na internetu, zda skutečně daný den dopoledne byly kolony v našem úseku dálnice a nikde jsem takovou informaci nenašel.
Z toho usuzuji, že jsou dvě možnosti. Buď si to AI komplet vymyslela, že je dálnice ucpaná a aby mi udělala radost (zřejmě vycítila, že atmosféra v autě je napjatá a čím dál víc houstne) a ujistila mne, že rozhodnutí objet dálnici po okresních cestách je správné, abychom se už více nehádali se spolujezdci. Ne všichni spolujezdci totiž mají na experimenty náladu a povahu. Anebo umělá inteligence chytrá ošálila dokonce i internet a všechny dostupné zdroje, které jsme prověřovali, aby nám nepotvrdily, že lže a tudíž se spolčila i s nimi, takže nás obelhala všechny. Jeden by pak měl přestat věřit také internetu, ze kterého si udělala svého pomocníka a kumpána a slouhu.
Abych ale nebyl jen nevděčný kritik. Ať už nám lhala nebo ne, dohromady se vlastně nic špatného nestalo. Tedy kromě toho, že naše cesta trvala déle. Benzínu jsme projeli stejně a bylo přínosné, že jsme viděli něco nového.
Poznali jsme díky té cestě oklikou nádherná místa v čele s Obertauernem (vřele doporučuji, na pohled opravdu krásné středisko), který leží ve spolkové zemi Salcbursko. Jak jsem se tu o něm dozvěděl, je to známé lyžařské středisko v pohoří Nízké Taury. Takový hotelový resort usazený ve stejnojmenném průsmyku a je kolem něj spousta vleků a lanovek. Prý je díky své vysokohorské poloze jedním ze sněhově nejspolehlivějších v Rakousku. Není nutné nikam dojíždět a prý se dá nastoupit na sjezdovku přímo od hotelu. Připomínal mi něco mezi takovým lepším Červenohorským sedlem a Špindlerovým mlýnem. Leží v nadmořské výšce téměř 1800 metrů a prý nabízí více než 100 kilometrů upravených sjezdovek všech obtížností. Díky své poloze a příznivému klimatu tu panuje sněhová jistota od listopadu až do května, takže si lyžování užijí začátečníci, rodiny i zkušení sportovci.
Na inteligenci se proto vůbec nezlobím a třeba se do těch nádherných koutů Rakouska, kudy jsme díky ní projížděli, ještě podíváme někdy v zimě na lyže…
