Článek
Ano, jeho knihy se prodávají. Ano, čtou se. Ale od kdy je komerční úspěch důkazem literární kvality? Pokud bychom tímto klíčem měřili umění, mohli bychom rovnou prohlásit instantní polévku za vrchol gastronomie.
Čtení knih Patrik Hartl totiž připomíná zvláštní fyzický výkon: jdete do prudkého kopce, funíte, pot se vám řine po zádech – a k tomu všemu táhnete krosnu plnou kamení. Ne proto, že by to mělo smysl. Ale proto, že vám někdo tvrdí, že nahoře je výhled. Jenže nahoře není nic. Jen další klišé, další laciný dialog a další pokus o „životní moudro“, které by obstálo leda na motivačním plakátu v čekárně zubaře.
Hartlovo psaní je ukázkově neoriginální
Že by snad kniha měla nějaký děj či dokonce myšlenku, o tom nutno s úspěchem pochybovat - prostě takové šestákové časosběrné vyprávění o životě jednoho páru se všemi radostmi i starostmi života.
Postavy mluví tak, jak si autor myslí, že mluví „obyčejní lidé“, tedy nepřirozeně, křečovitě a s podivnou snahou být za každou cenu vtipný. Humor se neustále vysvětluje, pointy se (málem) ohlašují předem a emoce jsou dávkovány lopatou, aby je čtenář náhodou nepřehlédl. Literatura se tu mění v hlasité mávání rukama: „Tady se smějte! Tady buďte dojatí!“
Článek pana Machů, na který krátce reagujeme, zaměňuje čtivost za kvalitu a srozumitelnost za talent. Jenže psát jednoduše ještě neznamená psát dobře.
Banalita opravdu nerovná se civilnost
Hartl nepíše úsporně, píše ploše. Nepíše civilně, ale banálně. Jeho texty nejsou lehké – jsou prázdné. A právě proto se čtou rychle: nemá se u čeho zastavit, nad čím přemýšlet, co si odnést.
Jak to může někoho bavit? Možná stejně jako reality show nebo nekonečné seriály. Jako kulisa, výplň času, literární fast food. Ale vydávat to za hodnotnou prózu znamená rezignovat na jakékoli nároky. A to je na tom celém to nejsmutnější.
Ne že Hartl neumí psát. Ale že jsme si zvykli tvrdit, že to stačí.
Píše se rok 2025, a literatura by tomu snad měla trochu odpovídat. Trabanta si dnes také nikdo nekoupí, i když před 55 lety to bylo ucházející vozidlo, ne?
