Článek
Nedávno jsem slyšel příběh rodiny, jejichž dvouletý chlapeček onemocněl.
Odmítal jídlo, často zvracel, měl průjmy, byl bledý, začal hubnout.
Jelikož příznaky nemoci chlapci začaly o víkendu, rozhodli se rodiče po dvou dnech trápení zavolat na dětskou pohotovost, kterou následně promptně navštívili.
Lékařka byla příjemná stará dáma, ve věku kolem pětasedmdesáti let. Byla však nechvalně proslulá svými prazvláštními metodami léčení dětských pacientů. Jen zřídka kdy předepisovala klasickou medikaci. Dětem ordinovala velmi často alternativní léčbu, formou bylinek, vývarů, pochybných mastiček.
Nemocného chlapce zhlédla a konstatovala, že se jedná nejspíše o nějakou slabou střevní, či žaludeční virózu. Nebohému chlapci za přítomnosti naprosto udivených rodičů nepředepsala žádnou medikaci, žádná antibiotika, neposlala jej na žádné testy, či vyšetření. Diagnóza naprosto pochybná. Namísto toho doporučila, ať matka s otcem nakoupí synovi mrkev, rýži, cibuli a z těchto potravin ať mu dělají vývary. S tím, že chlapec má tuto dietu po několik dní dodržovat a vše se spraví.
Rodiče vyšli z ordinace se slabým, malátným hochem jako opaření. I tak však prozatím dali na rady staré dětské lékařky a nakoupili z výčtu potravin, které dáma na pohotovosti doporučila.
Chlapcův stav se však příliš nezlepšoval. Nadále zvracel, měl průjem, trpěl nechutenstvím, byl ještě více bledý, apatický. Léčba alternativní lékařky nezabírala. Rodiče začali zavčas jednat.
Následný telefonát do nemocnice na dětské oddělení probíhal v tomto duchu:
Matka chlapce: „Prosím Vás, potřebujeme se poradit. Máme tady dvouletého syna, nejspíše má nějaké vážnější žaludeční potíže, je bledý, zvracel několikrát, i vodu, nemůžeme do něho nic dostat.“ Lékařka na dětském: „Byli jste u pediatričky, nebo na pohotovosti?“ Matka: „Ano, byli, paní doktorka na pohotovosti nám předepsala vývary z mrkve, rýže a cibule, ale nám se to zdá divné, nezlepšuje se to.“ Lékařka: Pane Bože, doktorka K........, tu už měli postavit dávno mimo službu." Matka: „Co máme dělat, máme přijet na příjem k Vám?“ Lékařka: „Ano, přijeďte, může to být vážnější.“
Za pár hodin v nemocnici rodiče spolu s nemocným synem slyšeli konečně již pravdivou diagnózu na základě krevních testů: „Rotavirus“
Pozn.: Rotaviry jsou celosvětově nejčastější příčinou akutních žaludečních a průjmových onemocnění u předškolních dětí. Často také stojí za hospitalizací malých pacientů a v rozvojových zemích dokonce za jejich smrtí v důsledku dehydratace.
Zdroj: https://www.lekarna.cz/clanek/rotavirus-priznaky-lecba-a-prevence/?srsltid=AfmBOoq3zD0×OZeMwNhEz5qroYTaCR7-DFmJi_cjeGYfXHlsT0fOckQs
Lékařka vysvětlila, že bude nutná také hospitalizace matky s dítětem na infekčním oddělení, jelikož toto onemocnění vyžaduje přísný hygienický režim.
Rodiče v tu chvíli věděli, že chlapec by měl být s největší pravděpodobností za dohledu zdravotnického personálu v nemocnici brzy vyléčen. Bylo jim však také řečeno, že pokud by nejednali uvědoměle, mohlo vše skončit mnohem hůře, než jen hospitalizací, která je u dětí, které napadnou rotaviry, poměrně častá.
Chlapci byla především nasazena kapačka, přísný dietní režim, klid na lůžku a zvýšený hygienický režim. Přibližně za týden se jeho stav zlepšil natolik, že mohl být propuštěn do domácí péče.
V domácnosti bylo nutné vydezinfikovat veškeré kliky, WC, umyvadla, kuchyň i další objekty a i po několik dalších týdnů dodržovat přísná opatření pro prevenci rizika návratu onemocnění.
Po vyslechnutí příběhu jsem se vrátil myšlenkami k nezodpovědné, alternativní lékařce dětské pohotovosti.
Jak může lékařská komora dovolit ponechat někoho takového ve službě, aby možná pravidelně svým škodlivým, nemedicínským přístupem ohrožoval děti? Vždyť lékařské komoře musela na stole jistě přistát nejedna stížnost na tuto dětskou doktorku.
Napadá mě možná jediný důvod, proč je tato dáma stále ponechána ve službě, a to jednoduše nedostatek lékařů ochotných sloužit na pohotovosti víkendy a svátky.
Existuje i další úhel pohledu, který by měli vzít potaz hlavně pánové ze Strakovy akademie. Proč se toto děje? Nedostatečné oceňování českých lékařů, kteří raději prchají do Německa, má za důsledek přesně tyto nešťastné události.
Tento příběh skončil naštěstí nakonec dobře.
Jiné, jemu podobné však zdaleka nemusely.
