Článek
JUDr. Josef Urválek (1910–1979) byl československý právník a prokurátor, který se vepsal do dějin jako klíčová figura vykonstruovaných politických procesů v 50. letech 20. století. V době vrcholícího stalinismu se stal hlavním obžalobcem v největším a nejbrutálnějším monstrprocesu té doby – procesu s Rudolfem Slánským a dalšími členy komunistické elity, který skončil 11 rozsudky smrti.
Urválkova kariéra nabírala strmý vzestup po únoru 1948. Ve jménu „třídního boje“ se stal z bezvýznamného právníka nepostradatelným nástrojem státní moci. V procesech s tzv. vnitřními nepřáteli byl chladným, technokratickým a mimořádně přesvědčivým prokurátorem. Většina jeho obětí byla předem určena – šlo o stranické soudruhy, kteří padli v nemilost. Jeho jazyk byl úderný, plný ideologických frází, nenávisti a manipulací. Západní média ho v době procesu se Slánským nazývala „československý Vyšinskij“, podle obávaného sovětského prokurátora Andreje Vyšinského, který byl vzorem stalinistické justice.
Proces s Rudolfem Slánským, generálním tajemníkem KSČ, proběhl v roce 1952. Ve své čtyřhodinové závěrečné řeči v procesu se Slánským a spol. žádal pro všechny obviněné trest smrti. Exhaltovaně provolával: „Ať na Vás rozsudek dopadne jako železná pěst bez nejmenšího slitování. Ať je ohněm, který do kořene vypálí tuto hanebnou hlízu zrady.“ Obžalovaní, mezi nimi i další vysocí funkcionáři jako Ludvík Frejka, Otto Šling nebo Vladimír Clementis, byli obviněni z velezrady, špionáže a sabotáže. Ve skutečnosti šlo o čistku inspirovanou sovětskými praktikami, především zaměřenou proti Židům a oponentům režimu. Urválek během procesu s naprostou jistotou prezentoval falešné důkazy a vynucená přiznání, přičemž si byl vědom, že obžalovaní půjdou na smrt. Jejich osud mu byl lhostejný – důležitá byla loajalita k režimu.
V roce 1957 se stal (oficiálně za zásluhy) předsedou československého Nejvyššího soudu. V této funkci setrval až do roku 1963.
Není bez zajímavosti, že Urválek své role nelitoval ani po roce 1968. Zůstal přesvědčeným komunistou, který do poslední chvíle odmítal zpochybňovat „revoluční spravedlnost“. Své bohaté zkušenosti s ničením lidských životů ke konci života uplatňoval ve výzkumném ústavu kriminalistiky. Po jeho smrti v roce 1979 byl pochován bez většího zájmu veřejnosti, ale jeho jméno dodnes budí mrazení.
Jeho postava se stala symbolem zneužití práva k politickým účelům. Paradoxní je, že muž, který měl být strážcem spravedlnosti, se stal jejím popravčím. Jeho práce napáchala nesmazatelné škody – zničila životy nevinných lidí, jejichž rehabilitace přišla až po roce 1989. Například Rudolf Slánský byl rehabilitován až v roce 1963, ale jeho jméno bylo očištěno plně až po pádu komunismu.
V pozdějších letech se Urválek objevil i ve veřejné debatě jako symbol zvůle a nemorálnosti komunistické justice. Filmy jako Proces (2009, režie: Marek Janičík) či dokumenty České televize připomínají jeho roli v této temné kapitole dějin.
Zdroje:
Kaplan, Karel: Report on the Murder of the General Secretary (London: I.B. Tauris, 1990)
Česká televize: dokument Proces – Rekonstrukce monstrprocesu se Slánským, 2009
Český rozhlas: „Prokurátor Josef Urválek – symbol vykonstruovaných procesů“ (https://plus.rozhlas.cz)
Ústav pro studium totalitních režimů (www.ustrcr.cz)
Macek, Petr: Stíny nad justicí: Případ JUDr. Josefa Urválka (Praha, Academia, 2008)
Šebó, J. : O socialismu s láskou. NOXI, s. r. o., 2010.
Encyklopedie CoJeCo, heslo „Josef Urválek“
