Článek
Poprvé zaútočil na padesátiletou ženu Edeltraut Nixdorf. Nejdřív se vloupal do domu, aby jí ukradl spodní prádlo, měl totiž i sklony k fetišismu. Když odcházel, všiml si jí a později to popsal jako okamžik, kdy si uvědomil, že je „osobou, v kterou doufal.“ Zatáhl ji dovnitř, udeřil kladivem do hlavy a poté uškrtil. Chtěl její tělo schovat, aby se s ním později mohl uspokojit, ale to mu nevyšlo, nemohl najít vhodné místo.
Její manžel se později otrávil, nedokázal se vyrovnat s drastickým pohledem, který se mu naskytl při návratu domů. O sedm měsíců později, v květnu 1990, potkal Schmidt 45letou Christu Naujoksovou. Žila opuštěná, v přívěsu, poblíž sběrny odpadu, kde sháněl použité spodní prádlo. Popadl kabel, který se válel na zemi, umlátil ji, uškrtil, svlékl, oblékl si její spodní prádlo a pak už mrtvou znásilnil.
„Měl jsem v ruce její prs. Byl jsem tak vzrušený, že jsem se nemohl zastavit.“ Popsal později. V červenci téhož roku pobodal osmapadesátiletou ženu poté, co ji srazil k zemi nalezeným kůlem dřeva. Byl posedlý tím, že ji má zcela pod kontrolou a chystal se na „radovánky.“ Naštěstí ho vyrušili stavební dělníci, kteří vykládali sutiny z odpadků, ti ji pak našli mezi peřím z postele a rozbitým sklem, pokrytou hadry, takže přežila.
Pak si dal - neznámo proč - pauzu. V březnu 1991 se Inge Fischerová (34) vracela domů z návštěvy kamarádky. Schmidt ji zavlekl do malé jeskyně, kterou mezitím objevil a kde si schovával porno časopisy i použité spodní prádlo. Kopl ji do obličeje, uškrtil, pobodal a opět posmrtně zneužil. Byla nalezena až následující týden ve spodním prádle, které jí nepatřilo - bylo jeho.
O týden později, v lese obklopujícím léčebnu Beelitz, brutálně zaútočil na Tamaru Petrowskaju (44) a její tříměsíční dítě. Matku uškrtil podprsenkou a dítě zavraždil úderem o pařez. U soudu uvedl, že byl, tak vzrušený, že se nemohl zastavit, udržet. Jeho následující pokus byl však neúspěšný, napadl dvě dvanáctileté dívky a pokusil se je bodnout. Ty se ovšem zuřivě bránily, poškrábaly ho na obličeji a uprchly.
Poskytly ale policii vodítko, při prohledávání okolí místa činu nalezli vyšetřovatelé jeho úkryt s pornografickými časopisy a dámským spodním prádlem. Hned další den se Schmidt vloupal do domu Tality Bremerové (69) a jako obvykle ji uškrtil a posmrtně znásilnil. Když prchal z místa činu, ukradl jí halenky, sukně a spodní prádlo. To už se nad ním ale stahovala mračna.
V srpnu 1991 ho dva muži přistihli, jak masturbuje v zelené maskáčové bundě a přitom dalekohledem hledá potenciální oběti. Protože, jako všichni v okolí, věděli o řádění úchylného vraha, přemohli ho a zavolali policii. Ta u něj objevila dámské oblečení a pod bundou páčidlo a ukončila konečně vražedné řádění. Vyšetřovatel se musel silně obrnit, aby mohl vyslechnout jeho brutální příběh.
Tvrdil, že už v pouhých šesti letech začal nosit matčiny podprsenky, spodní prádlo a spodničky a byl tím nadšen. To později vedlo k erekci, která se u něj poprvé projevila nezvykle brzy, už v deseti letech, kdy začal také masturbovat. Ještě předtím matce či jiným ženám kradl podprsenky, spodní prádlo a spodničky, do kterých se vymočil a vykonával potřebu. Ty schovával ve spíži.
Stojí za zmínku, že jeho úkryt objevil otec, ale matce nic neřekl. Ta ovšem na to, že ji mizí prádlo, pochopitelně přišla a začala ho zamykat do truhly, i když syna nepodezírala. Ani přitom, když ho v deseti letech přistihla polonahého s ženským oblečením.
Vypověděl dále, že hledání dámského intimního oblečení a prohledávání popelnic se pro něj stalo vášní, posedlostí. Měl i živé sny, ve kterých podle svých slov viděl činy, kterých se později dopustil. Uvedl, že ho dlouho trápily, ale až v 26 letech našel odvahu uskutečnit je. Možná i proto, že stál na straně zákona, byl totiž čtyři roky policistou, propustili ho poté, co opilý slavil s kolegy sté narozeniny Hitlera.
Wolfgang Schmidt byl v roce 1992 odsouzen k pouhým patnácti letům odnětí svobody. Ve vězení měl přístup k dámskému oblečení, obklopil se i plyšovými zvířátky, na zdi měl přilepené výstřižky z „lechtivých“ časopisů. Ve sprše znásilnil transsexuálního muže, jistého Jasmina F. Ten se poté pokusil o sebevraždu spolknutím dvou žiletek. Po odpykání trestu Schmidta umístili na uzavřené oddělení psychiatrické léčebny v Braniborsku.
Soudce v roce 2001 vyhověl žádosti o změnu jména na Beate Schmidt, o osm let později mu byla povolena hormonální léčba, nicméně operace vedoucí ke změny pohlaví, mu zamítli. Nosí jen sukně, boty na podpatku a halenky. V roce 2013 mu soud umožnil jednodenní výlety. Proti tomu se postavil dokonce i jeho bratr: „Znám ho dobře. Nemění se. Je pořád nebezpečný! Zavřete ho znovu, postavte mu zeď dvakrát vyšší a klíč zahoďte!“
Jak se ukázalo, měl pravdu, jeho výhody byly zrušeny poté, co média zveřejnila záběry z bezpečnostních kamer, na kterých si - teď už Schmidtová - kupuje porno časopisy. Dala rozhovor deníku Bild, kde uvedla: „Téměř 30 let jsem se musela smířovat s tím, že kvůli mně zemřelo šest lidí. Nemohla jsem si pomoci. Mou největší hrdostí jsou teď má prsa velikosti A. Po užívání hormonů mi přestaly růst vousy, penis si strkám do kalhotek.
Jediné, co mi chybí, je dokončení změny pohlaví operací. Návštěvy ke mně nechodí. Můj otec byl za mnou naposledy v roce 1995 a slíbil, že se vrátí. A už nepřišel. Jsem zklamaný ze své rodiny. I další pacienti udělali špatné věci, ale rodina za nimi stojí. Obviňuji matku, že se mi nikdy nesnažila pomoci.“ V seriálu Nejzlověstnější vrazi světa mu byla v roce 2018 věnovaná epizoda s názvem Případ Růžového obra.
Případ růžového obra
https://reduxx.info/german-serial-killer-who-slayed-five-women-and-one-infant-now-classified-as-female-by-wikipedia/
https://www.youtube.com/watch?v=3uk5XhYqekY
https://www.imdb.com/title/tt9732120/
https://www.bild.de/regional/berlin/berlin/die-taten-des-rosa-riesen-31359230.bild.html
