Článek
Poprvé zaútočil na padesátiletou ženu Edeltraut Nixdorf. Nejdřív se vloupal do domu, aby jí ukradl spodní prádlo, měl totiž i sklony k fetišismu. Když odcházel, všiml si jí a později to popsal jako okamžik, kdy si uvědomil, že je „osobou, v kterou doufal.“ Zatáhl ji dovnitř, udeřil kladivem do hlavy a poté uškrtil. Chtěl její tělo schovat, „aby se s ním později mohl uspokojit,“ ale to mu nevyšlo.
Její manžel se později otrávil, nedokázal se vyrovnat s drastickým pohledem, který se mu naskytl při návratu domů. O sedm měsíců později, v květnu 1990, potkal Schmidt 45letou Christu Naujoksovou. Žila opuštěná v přívěsu, poblíž sběrny odpadu, kde on sháněl použité spodní prádlo. Popadl kabel, který se válel na zemi, umlátil ji, uškrtil, svlékl, oblékl si její spodní prádlo a pak už mrtvou znásilnil.
„Měl jsem v ruce její prs. Byl jsem tak vzrušený, že jsem se nemohl zastavit.“ Popsal později. V červenci téhož roku pobodal osmapadesátiletou ženu poté, co ji srazil k zemi kůlem. Byl posedlý tím, že ji má pod kontrolou a chystal se na „radovánky.“ Naštěstí ho vyrušili stavební dělníci, kteří vykládali sutiny z odpadků, ti ji pak našli mezi peřím z postele a rozbitým sklem, pokrytou hadry, takže přežila.
Pak si dal pauzu. V březnu 1991 se Inge Fischerová (34) vracela domů z návštěvy kamarádky. Schmidt ji zavlekl do malé jeskyně, kde si schovával porno časopisy a použité spodní prádlo. Kopl ji do obličeje, uškrtil, pobodal a opět posmrtně zneužil. Byla nalezena až následující týden ve spodním prádle, které jí nepatřilo - bylo jeho - měla vyhrnutou sukni a tělo pokryté výkaly.
O týden později, v lese obklopujícím léčebnu Beelitz, brutálně zaútočil na Tamaru Petrowskaju (44) a její tříměsíční dítě. Matku uškrtil podprsenkou a dítě zavraždil úderem o pařez. U soudu uvedl, že byl, tak vzrušený, že se nemohl zastavit, udržet. Jeho následující pokus byl neúspěšný, napadl dvě dvanáctileté dívky a pokusil se je bodnout. Ty se ovšem zuřivě bránily, poškrábaly ho na obličeji a uprchly.
Poskytly ale policii vodítko, při prohledávání okolí místa činu nalezli vyšetřovatelé jeho úkryt s pornografickými časopisy a dámským spodním prádlem. Hned další den se Schmidt vloupal do domu Tality Bremerové (69) a jako obvykle ji uškrtil a posmrtně znásilnil. Když prchal z místa činu, ukradl jí halenky, sukně a spodní prádlo. To už se nad ním ale stahovala mračna.
V srpnu 1991 ho dva muži přistihli, jak masturbuje v zelené maskáčové bundě a přitom dalekohledem hledá potenciální oběti. Protože, jako všichni v okolí, věděli o řádění úchylného vraha, přemohli ho a zavolali policii. Ta u něj objevila dámské oblečení a pod bundou páčidlo a ukončila konečně vražedné řádění. Vyšetřovatel se musel silně obrnit, aby mohl vyslechnout jeho brutální příběh.
Tvrdil, že už v pouhých šesti letech začal nosit matčiny podprsenky, spodní prádlo a spodničky a byl tím nadšen. To později vedlo k erekci, která se u něj poprvé projevila nezvykle brzy, už v deseti letech, kdy začal také masturbovat. I ejakulace se u něj dostavila mnohem dřív, než obvyklé. Ještě předtím matce či jiným ženám kradl podprsenky, spodní prádlo a spodničky, do kterých i močil a vykonával potřebu.
Stojí za zmínku, že jeho úkryt objevil otec, ale matce nic neřekl. Ta pochopitelně na to, že ji mizí prádlo, přišla a začala ho zamykat do truhly, i když syna nepodezírala. Ani přitom, když ho v deseti letech přistihla polonahého; měl tak akorát čas, aby se zbavil ženského oblečení a otřel exkrementy, které ho zakrývaly. Oblékal si kalhotky vždy obráceně, vyprázdnil se do nich a otočil je tak, aby exkrementy měl u genitálií.
Vypověděl dále, že prohledávání popelnic a hledání dámského intimního oblečení se pro něj stalo vášní, posedlostí. Měl i živé sny, ve kterých podle svých slov viděl činy, kterých se později dopustil. Uvedl, že ho dlouho trápily, ale až v 26 letech našel odvahu uskutečnit je. Možná i proto, že stál na straně zákona, byl totiž čtyři roky policistou, propustili ho poté, co opilý slavil s kolegy sté narozeniny Hitlera.
Wolfgang Schmidt byl v roce 1992 odsouzen k pouhým patnácti letům vězení. V něm měl přístup k dámskému oblečení a mohl si zdobit celu plyšovými zvířátky a výstřižky z „lechtivých“ časopisů. Znásilnil ale dalšího transsexuálního muže, jistého Jasmina F. Ten se poté pokusil o sebevraždu spolknutím žiletek. Po odpykání trestu Schmidta umístili na uzavřené oddělení psychiatrické léčebny v Braniborsku.
Soud v roce 2001 vyhověl žádosti o změnu jména na Beate Schmidt, osm let později mu byla povolena hormonální léčba, nicméně operace vedoucí ke změny pohlaví, byla zamítnuta. Nosí jenom nosí sukně, boty na podpatku a halenky. V roce 2013 mu soud umožnil jednodenní výlety. Proti tomu se postavil dokonce i jeho bratr: „Znám ho dobře. Nemění se. Je pořád nebezpečný! Zavřete ho znovu, postavte mu zeď dvakrát vyšší a klíč zahoďte!“
Jak se ukázalo, měl pravdu, jeho výhody byly zrušeny poté, co média zveřejnila záběry z bezpečnostních kamer, na kterých si - teď už Schmidtová - kupuje porno časopisy. Dala rozhovor deníku Bild, kde uvedla: „Téměř 30 let jsem se musela smířit s tím, že na mém svědomí zemřelo šest lidí. Nemohla jsem si pomoct. Mou největší hrdostí jsou teď má prsa velikosti A. Přestaly mi růst vousy, penis si strkám do kalhotek. Jediné, co mi chybí, je dokončení změny pohlaví.
Návštěvy ke mně nechodí. Můj otec byl se mnou naposledy v roce 1995 a slíbil, že se vrátí. Jsem zklamaný ze své rodiny. I další pacienti udělali špatné věci, ale rodina za tím stojí. Obviňuji matku, že se mi nikdy nesnažila pomoci." V seriálu Nejzlověstnější vrazi světa mu byla v roce 2018 věnovaná epizoda s názvem Případ Růžového obra.
Případ růžového obra
https://reduxx.info/german-serial-killer-who-slayed-five-women-and-one-infant-now-classified-as-female-by-wikipedia/
https://www.youtube.com/watch?v=3uk5XhYqekY
https://www.imdb.com/title/tt9732120/
https://www.bild.de/regional/berlin/berlin/die-taten-des-rosa-riesen-31359230.bild.html
