Článek
Ještě před svatbou se přestěhovali do Ratibořic, na panství vévodkyně Kateřiny Zahaňské. V letech 1824–1830 chodila do školy v České Skalici. Poté byla dána na vychování do rodiny tamějšího správce panství Augustina Hocha, aby se zdokonalila v němčině a přiučila se panským mravům. Zde strávila tři roky, pak se opět vrátila do Ratibořic. Už od dětství bylo patrné, že je inteligentní, což neopovídalo jejímu prostému původu.
To vedlo mnohé „badatele“ k tvrzení, že musela pocházet z urozené rodiny, nejčastěji spekulovali o tom, že její matkou byla dcera vévodkyně, Dorothea. Jakoukoli spřízněnost s tímto rodem ale vyvrátila v roce 2022 analýza DNA. Objevily se pak i další „zaručené“ hypotézy, ovšem lze konstatovat, že nebyla prvním geniálním dítětem narozeným - dokonce i negramotným - rodičům. Božena se vdávala mladá, v sedmnácti letech.
Otec ji za partnera vybral o patnáct let staršího Josef Němce - matka asi nesouhlasila, na svatbu totiž nepřišla - s kterým měla tři syny a dceru. Pracoval ve finanční stráži a patřil k horlivým vlastencům. Tím ji „nakazil.“ I když s rodiči mluvila německy, doma zněla jen čeština. Kvůli svému přesvědčení byl Josef často služebně překládán a museli se stěhovat. Manželství nebylo šťastné, byl pedant, kverulant, místy násilník, ona svobodomyslná.
Jako hospodyně však za moc nestála, vaření ji nebavilo ani nešlo, šla raději do hospody. Peníze rozhazovala nebývalým tempem a nesmyslně, pozvala třeba kamarády z mokré čtvrti a propila s nimi chotěm ušetřené peníze. Její přítel, Vojta Náprstek, který ji finančně v posledních letech života podporoval, zmínil, že k nim do lihovaru chodila pro rum. Také hodně kouřila a naučila to své děti, včetně syna Hynka, který zemřel v šestnácti letech.
Zřejmě na tuberkulózu. Polehčující okolností je, že tehdy se o škodlivosti cigaret nevědělo, lékaři je dokonce doporučovali. Na svou dobu šokovala nonkonformním a provokativním chováním. Když šla v Nymburku s místními ženami k Labi, rozhodly se, že se vykoupou. Všechny si odložily trochu prádla, ale ona se vysvlékla donaha, vlezla do vody a málem se utopila, protože neuměla plavat! Když nebyl její choť doma, zvala si pánské návštěvy.
Její seznam milenců byl pestrý, dávala přednost spíš zajištěným a intelektuálně zdatným mužům, ale snadno se zamilovala i do těch atraktivních. Přitahovala je krásou, později také slávou a spisovatelskou činností. Na tu se tehdy u žen hledělo s velkým despektem, bylo to podřadné až kacířské. Ve vzdělání narážela na mantinely, nezvládla se naučit francouzsky, přestože o to velmi stála, nesmírně totiž obdivovala feministku George Sandovou.
Ale české překlady jejích nejznámějších děl se začaly objevovat až v roce 1876, kdy už nebyla naživu. Její spisovatelský talent byl nesporný. Psala, jak se říká, lehkou rukou, čtivě i jímavě, Babička oprávněně patří ke klenotům české literatury. Mezníkem se pro ni stal revoluční rok 1848. Josefa Němce obvinili ze spiknutí proti státu a přeložili do Uher. Ona ho nenásledovala a vydala se s dětmi do Prahy, kde navázala kontakt s vlastenci.
Také s Janem Evangelistou Purkyně. Není jisté, zda byl jejím milencem, ale určitě štědrým sponzorem, věnoval ji možná až několik set zlatých. Pokud šlo o získání peněz, spoléhala často na krásu i charisma, měla ale i vypracovanou „taktiku“, jak si o ně říci. I když jich spoustu rozházela, povedlo se jí uživit rodinu jako samoživitelka, což bylo nevídané i úctyhodné. Tím se stala trnem v oku maloměšťáků ale to ji spíš jí bavilo, než trápilo.
Nicméně až vražedné tempo psaní, většinou dlouho do noci, si u ní vybíraly krutou daň, její tělesné i duševní vypětí bylo maximální. O milence ale ani nadále neměla nouzi a dovedla je využít. Nesmírně důležitý pro ni byl básník Václav Bolemír Nebeský, který ji přivedl k literatuře. Jejich vášnivý vztah ukončilo jeho rozhodnutí pokračovat ve studiu ve Vídni. Podivný byl kontakt s katolickým knězem Františkem Matoušem Klácelem.
Zaujal ji také buditel Jan Helcelet (budoucí vlivný politik) a mladý lékař Vilém Dušan Lamb. Ošetřoval její děti, ale když brzy poté zemřel její syn Hynek, vyčítal si to a opustil ji. V roce 1854 se bláznivě zamilovala do medika Hanuše Jurenky, kterého rodina nakonec donutila odejít do Polska, aby na svou vyvolenou zapomněl. Okouzlila i Františka Palackého, ale ten obdivoval spíš její talent, byl také o 22 let starší.
Kompletní výčet milenců a lásek by byl dlouhý. Představovala ovšem obří inspiraci pro emancipované dívky, které ji nesmírně obdivovaly a - pokud to šlo - i napodobovaly. Nehodlala se smířit s tradičními představami o tom, jak by se žena měla chovat, a v souladu se svým literárním zařazením žila (navzdory nepříznivým okolnostem) docela romanticky.
„Byla vysoká, krásná, štíhlá, černovlasá, perfektně oblečená žena, musela společnost nesmírně zaujmout už tím, že někam vešla. Myslím, že to velmi dobře věděla,“ říká o Boženě Němcové prof. Čechura. Její nejznámější portrét od Josefa Hellicha pochází z roku 1845, kdy jí bylo 25 let. Fascinovala muže nezávislostí, ale i dvornými způsoby, díky tomu, že rodiče pracovali v zámeckém prostředí, kde byla také daná na vychování.
Už v roce 1861 na tom byla zdravotně špatně. Podepsala se na ní léta i strádání v bídě. Lékař Josef Podlipský považoval její stav za kritický. Jeho zpráva hovoří o vodnatelnosti, není vyloučena ani tuberkulóza a rakovina dělohy. Odešla tiše, 21. ledna 1862 v 41 letech. Před smrtí zažila ještě ponížení, v druhém vydání Babičky byla spousta chyb a byla vytištěna na nejlacinějším papíře.
Zdroj: https://www.idnes.cz/kultura/literatura/bozena-nemcova-cechura-literatura-praha.A260120_885923_literatura_varg
https://www.ceskykralovskyinstitut.cz/bozena-nemcova-je-mnohem-vic-nez-jen-autorka-babicky/
