Článek
Vystudoval pedagogický institut s aprobací na dějepis, češtinu a výtvarnou výchovu. Po dvouleté vojenské službě učil na částečný úvazek na ZDŠ v Praze-Střešovicích. Už ve dvaceti se s kamarády vsadil, že napíše komické pásmo, což se mu povedlo, navíc na počátku šedesátých let založil kabarety Mlok a Karkulku (Karlínský kulturní kabaret.) Nakonec stál u zrodu divadelního klubu Olympic, po kterém byla pojmenována hudební skupina.
V té době už spolupracoval s Jiřím Grosmannem. Psali vtipné povídky, vymýšleli scénky, kterými prokládali písničky. Inspiraci čerpali zejména ve forbínách Voskovce a Wericha. Slávek dobře věděl, že nedělá žádné velké umění, ale „jenom“ zábavu. Možná právě proto ho na jevišti nikdy neviděl jeho otec. Maminka se šla podívat pouze jednou a odcházela zklamaná. Jeho humor prostě nebyl jejich „šálkem kávy.“
Naopak všechna představení viděla manželka Magdaléna, s tou se seznámil ve třetím ročníku na vysoké a byla to láska na první pohled. Za necelý rok se jim narodila první dcera Eva, k té přibyly další dvě, Magdalena a Hana. Posledně jmenovaná byla moderátorkou ranního programu Novy, kde nyní pracuje jako dramaturg. Úspěch Šimka a Grosmanna neunikl Jiřímu Suchému, který jim nabídl spolupráci v Semaforu.
Tak vzniklo legendární pásmo písniček a scének Ondráš podotýká. Za jeho zrodem stál i režisér a skladatel Karel Mareš, objevitel plejády hvězd pop music, Pavla Bobka, Mikiho Volka, Josefa Laufera, Yvonne Přenosilové, Nadi Urbánkové. „Slávek dělal humor, jako lékař léčí a zedník staví. Měl unikátní mozek, jenž mu neustále dodával nové nápady,“ říkal o něm psychiatr Miroslav Plzák, který s ním také spolupracoval.
I když Šimek v divadle působil jako extrovert, doma spíš naslouchal. Na rozdíl od mnoha umělců vedl příkladný život, nepil, nekouřil, sportoval, zejména měl rád tenis, ale také jezdil na čundry, na kterých měl netradičního společníka, osla Honzu. K této zvláštní zálibě podotkl:„Když jsem slyšel osla poprvé hýkat, zalehl jsem hned k zemi. Já byl totiž teprve krátce z vojny a domníval se, že slyším velitele! Prostě reflexy jsou reflexy. “
Když si pak s kamarádem Milanem Wágnerem pronajali starý mlýn, přemýšleli o vhodném dopravním prostředku na letní výlety po Šumavě, který by sloužil i jako nosič nákladu. Za čtyři tisíce koupili osla, zapřáhli ho za vozík a vyrazili do přírody. Časem se z toho stala tradice, pánské jízdy se zúčastnil i Jiří Grossmann, Luděk Sobota, Josef Fousek a další.
Protože oba Slávkovi rodiče pocházeli ze Strakonic, táhlo ho to zejména do jižních Čech. Jezdil soustavně na kole i v autě a hledal vysněné místo pro chalupu. U Maňovic pak našel zanedbanou kovárnu u lomu. Nejdřív musel vyčistit okolí od nepořádku ale nakonec se mu to povedlo, dokonce si postavil jednoduchý pískový tenisový kurt. Byl spokojený, dařilo se mu i umělecky.
Představení byla vyprodaná dlouho dopředu. Pak přišel srpen 1968. Po něm se poněkud změnil styl humoru, byl hodně protisovětský, při některých scénkách diváci řvali smíchy. Pak ovšem přišla normalizace, ale nejen to, v roce 1971 zemřel na leukémii Jiří Grossmann. To pro Šimka byla taková rána, že uvažoval o konci kariéry. Měl u soudruhů také škraloup, zvýrazněný tím, že jeho mladší bratr Martin emigroval do Nizozemska.
Byl na něj pyšný, uchytil se tam jako tenisový trenér a poté i televizní moderátor. Pauza, kdy nevěděl jak dál, mu paradoxně pomohla, trochu se na něj při prověrkách zapomnělo, nedostal zákaz činnosti. Zkoušel nejprve vystupovat sám v pořadu „Zavěste, prosím, volá Semafor“ kdy zval hosty do divadla po telefonu. Dlouho ale bez partnera nevydržel.
Objevil Luďka Sobotu. Humor to byl ale jiný, než s Jiřím, povídky, které diváci milovali, vystřídaly spíš skeče estrádního typu, založené na klasické poloze chytrý a hloupý komik, Luděk Sobota se na to skvěle hodil. K němu se později přidal Petr Nárožný, ten měl zase jinou polohu, hyperaktivního vzteklouna. Ale ukázalo, že jeho cesta povede ke klasickému herectví a přešel do Činoherního klubu.
Vystřídal ho Jiří Krampol a Uršula Kluková, což diváci také uvítali, za zmínku stojí zejména scénky, kdy hráli důchodce. Po listopadu založil sice divadlo Jiřího Grossmanna, ale nastala krize, nechodili diváci, měli jiné zájmy. Přesto našel svou „parketu,“ vymyslel televizní pořad S politiky netančím a jako partnerku si vybral komentátorku a novinářku Zuzanu Bubílkovou. S tím měl obrovský úspěch, takže přešel z ČT na Novu, kde pokračoval pod názvem Politické harašení.
Ale pak už to tak trochu nebylo ono, politici, kteří se předtím jako hosté aktivně účastnili pořadu, což ho činilo jedinečným, přestali pozvání do soukromé stanice přijímat a byla to už jen - někdy trochu drsná - politická satira. Přesto si na sledovanost nemohli naříkat. Ale vztah obou protagonistů nebyl jen kolegiální, manželka ho podezřívala z nevěry, uvažovala dokonce o rozvodu, odjela na čas k tetě do Švýcarska.
„Měli jsme spolu pracovní vztah a ten přerostl i do mimopracovního, který musel zůstat utajený, protože Šimek byl ženatý. Takže se s tím nedalo nic dělat. Nikdy by z toho ale nic nebylo,“ prozradila Bubílková po dlouhých letech v pořadu Kápni božskou. Nakonec se vše urovnalo. Ale objevila se nová a mnohem vážnější hrozba, zdravotní. Přesto, že byl jinak ve vynikající zdravotní kondici, zákeřně udeřila rakovina.
Byl mu diagnostikován mnohočetný myelom zmutovaný do akutní leukemie; šlo o velmi netypický průběh této nemoci, na kterou zemřel i Jiří Grosmann. Problémy měl asi dva a půl roku, podstoupil chemoterapii a autotransplantaci. Po nich se jeho stav sice zlepšil, ale stále zůstával velmi vážný. Nicméně nadále vystupoval, bojoval s nemocí až do poslední chvíle, nedával na sobě znát bolesti.
„Ani i v těch těžkých chvílích neztrácel optimismus a snažil se nás rozptýlit nějakou srandou. I v nemocnici stačil říct ještě nějaký fór, i když mu bylo už strašně zle. Týden předtím, než vydechl naposledy, už věděl, že svůj zápas prohraje. U jeho lůžka se střídala celá rodina. Z Ameriky přiletěla dcera Magdalena, z Německa Eva, stráž držela i Hanka.
Já s ním byla v nemocnici nepřetržitě, spala jsem tam. Poslední noc Slávkova života jsme byly u jeho postele všechny čtyři. Umřel v umělém spánku. Před svítáním, v pět hodin ráno, jeho srdíčko dotlouklo naposledy,“ prozradila vdova. Bylo mu jen 63 let. Ale díky svým pořadům žije dál…
Zdroj: https://slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=982
https://www.nechcemeuloziste.cz/cs/aktuality/miloslav-simek-by-letos-v-breznu-oslavil-osmdesatiny.html
https://dvojka.rozhlas.cz/uzasne-zivoty-miloslav-simek-podle-zuzany-bubilkove-8162083
