Článek
Pozadu v podpoře synů nezůstala ani matka. Pracovala jako tajemnice ve vědeckých institucích a později prestižním v Ústavu marxismu-leninismu. Aktivně se angažovala v různých komisích Komunistické strany Slovenska - včetně obávaných lidových soudů. Právě ona zařídila, aby byl v roce 1980 přijat do strany.
Rodina se v jeho čtyřech letech přestěhovala do Francie, kde otec pracoval jako delegát Podniku zahraničního obchodu. Malý Andrej ale neměl zájem naučit se jazyk, k tomu došlo až po přesídlení do Švýcarska, což byla další prominentní štace otce. Tam začal studovat na střední škole College Rosse, ale ve čtrnácti letech velmi vážně onemocněl trombocytopenií - chronickým snížením tvorby krevních destiček.
Strávil rok v nemocnici. Právě tam se, víceméně z nudy, naučil perfektně francouzsky. Po uzdravení pokračoval ve studiu, jenže pak se musel - coby záruka, že rodiče neemigrují - vrátit do Československa, šlo o celkem běžnou praxi. Otec, Štefan, byl velmi ambiciózní, ale jako obchodník měl pochybné metody - což po něm asi zdědil. V roce 1984 ho začala vyšetřovat StB kvůli podezření z nehospodárnosti při uzavírání kontraktu.
Týkal se zakázky na výstavbu diplomatické čtvrti v Iráku, při které nabízel prokuristovi západoněmecké firmy jednoprocentní provizi. Úřady vyčíslily škodu na 465 tisíc marek. Měl být trestně stíhán, zachránila ho prezidentská amnestie z 8. května 1985. Andrej po návratu bydlel u babičky v Bratislavě a navštěvoval Gymnázium Ladislava Novomeského, elitní školu s rozšířeným vyučováním cizích jazyků.
Zúčastnil se aktivně školních utkáních ve volejbalu a basketbalu, kde patřil k nejlepším hráčům. Už tam se projevil jeho obchodnický talent, kšeftoval s gramofonovými deskami rockových skupin, džínami a západním oblečením, k nimž se dostával díky zahraničnímu angažmá otce. Na gymnáziu se také setkal s budoucí manželkou Beatou Adamovičovou, ale jejich vztah začal až později.
Jenže pak začal chodit za školu, podle jeho slov chyběl zejména při výuce ruštiny, a tak falšoval podpis babičky. Ovšem ne příliš zdařile, všiml si toho ředitel. Bylo navrženo jeho vyloučení, ale pak - i díky pověsti a angažovanosti rodičů - vyvázl jen s trojkou z chování. Po maturitě vystudoval Vysokou školy ekonomickou, směr zahraniční obchod. V té době měl dvě priority - stát se delegátem v západní Evropě jako otec a vydělat peníze.
První krok k tomu udělal v roce 1978, kdy získal bez problémů místo v PZO Chemapol. Šlo o velmi významný podnik, zabýval se zejména dovozem a vývozem chemikálií, pohonných látek (byl jediným dovozcem ropy), kaučuku, barviv, laků, či farmaceutických výrobků. V roce 1981 se objevil v krátkém vstupu v Televizních novinách, kdy vysvětloval odbornou záležitost ohledně kódů.
Na podzim 1985 si splnil cíl, byl vyslán jako delegát společnosti Petrimex (šlo o nástupce Chemapolu) do exkluzivní destinace, Maroka. Prodával řezivo, pneumatiky, pračky, kancelářské potřeby, ale hlavně fosfáty. To ho nasměrovalo do byznysu, který později rozjel ve stejném oboru. V té době ho poprvé kontaktovala Stb. Šlo ovšem o běžnou praxi u všech zahraničních delegátů.
Podávali hlášení o svých stycích s cizinci, neznamenalo to automaticky, že by museli být agenti, případně spolupracovníci. Plat měl 600 dolarů, podle tehdejšího kurzu 18 000, jednalo se o vysoce nadprůměrný výdělek, průměrná mzda byla 2 900 Kčs. Postavil si dům, ale zejména získal důležité kontakty. V Maroku byl až do roku 1991. Poté se vrátil do Petrimexu, který se v nových poměrech transformoval na akciovou společnost.
Pracoval tam s maximálním nasazením, postupně navazoval i politické kontakty - hodily se mu zejména pro rozpadu Československa. Kalkuloval s tím, že Česká republika na tom bude ekonomicky lépe a prosadil vznik kanceláře v Praze. 25. 1. 1993 pak vznikl Agrofert. Zároveň sledoval, jak nečestně probíhá na Slovensku privatizace, vládnoucí Mečiarovci chtěli ovládnout Petrimex, a tak začátkem roku 1995 navýšil kapitál v Agrofertu.
Pomohli mu movití kamarádi ze švýcarského lycea, s kterými se nepřestal stýkat. Správné přátelství prostě překlene věky i režimy. Když začal tepat korupci a nešvary společnosti a mínil působit v politice, nejbližší kolegové se domnívali, že se zbláznil, neměl to vůbec zapotřebí. Měl ale prý velký sen - aby, než zemře, mohl svým dětem říct, že to alespoň zkusil. Díky jeho příslovečné píli to dopadlo nad očekávání. Ale to už je jiná kapitola.
Zdroj: https://hlidacipes.org/pravda-o-babisovi-nechte-si-prece-konecne-vysvetlit-ze-to-mysli-uprimne/
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/udajna-spoluprace-andreje-babise-s-komunistickou-stb.A131216_111920_domaci_jav
https://video.aktualne.cz/andrej-babis-v-rozhovoru-pro-cst-v-roce-1981/r~2c8c80ae9c4811ebb9860cc47ab5f122/r~cb38ee9aa4e011eb8335ac1f6b220ee8/
