Brutální kníže Vlad III.alias upír Drákula odstrašoval tím, že ronil krvavé slzy, vraždil i děti.

Leží v zalesněné rokli na strmých útesech. Ironií osudu tam nikdy nebyl nejen kníže, ale ani sám spisovatel. Jeho román také vychází i z lidových příběhů a mýtů. Ty mu vyprávěla matka, aby ho zaujala. Do osmi let totiž trpěl neidentifikovanou chorobou, která ho držela na lůžku, nemohl stát, ani chodit. To, že se nakonec přece jen uzdravil, považovali lékaři za zázrak. Bezmoc a traumatizující zkušenosti ho později inspirovaly k psaní. Jak se dozvěděl o existenci valašského knížete Vlada III. se neví.

Rozhodně ale k pojmenování literární postavy využil jeho přízvisko Dracul, drak - to zdědil po otci, byl člen Dračího řádu. Ten pomáhal založit nám důvěrně známý císař Zikmund. Vlad měl ještě jednu přezdívku - napichovač. Zajatcům i nepřátelům zaživa, rafinovaně,  konečníkem zaváděl naostřený kůl tak, aby se jeho špička vynořila za krkem a nepoškodila žádné důležité orgány, takže umírání bylo dlouhé a kruté. Za protivníky měl hlavně Turky, na jejichž dvoře strávil několik let jako rukojmí.

Za tu dobu se naučil jejich jazyk a osvojil si zvyky, které zdařile využíval v bitvách proti nim. Bojoval se sultánem Mehmedem II. možná nejvýznamnějším vládcem, jakého kdy Osmanská říše měla - dobyl Konstantinopol, přejmenoval ji na Istanbul a jako vojevůdce neměl ve své době a regionu obdoby. Až do doby, než se střetl s Vladem. Ten si byl vědomý drtivé převahy, kterou protivník má a věděl, že mu může pomoci jen geniální strategie. Nakonec dostal spásný nápad, zaútočit dlouho po půlnoci.

Věděl, že v té době bude bojeschopnost nepřítele na nule. Byl to ale nebezpečný plán, jeho vojáci pořádně neviděli na cestu, měli sice zapálené louče, ale jen tak, aby svítily pár metrů před ně, větší plamen by mohl být spatřen. Jednalo se o vysoce odvážný útok, až do druhé světové války byly totiž noční bitvy vzácné. A právě na to Vlad vsadil. Měl pouhých třicet tisíc mužů, hlavně lehkou pěchotu a dobrovolníky. Proti němu stála sto padesáti tisícová, plně vyzbrojená armáda, šance na úspěch byly i přes moment překvapení nízké.

Vlad nechtěl jen vyhrát, ale také se pomstít za dlouholeté uvěznění, toužil po smrti svého protivníka. Ještě před vypuknutím bojů se proto přestrojil za Turka, aby tím oklamal vojáky a tělesnou stráž a mohl se dostat do jeho blízkosti. Ve zmatku si však vybral špatný stan, takže plán ztroskotal. Měl ještě jeden - ukrutný, zvířecí, nelidský. Po vítězství, když se nepřítel stáhnul, začal kácet mladé stromy. Když druhý den dopoledne dorazili Osmané do města Târgoviște, čekal je úděsný pohled na les mrtvých.

Dvacet tisíc zajatců, jichž se Vlad zmocnil v bitvě a další, co posbíral během celého tažení, nechal narazit na kůly, někteří se ještě zmítali v agónii. Sám Mehmed byl brutálním činem vyděšen. Ukončil raději tažení a stáhl se zpět na svá území a aby si „spravil chuť,“ zničil na zpáteční cestě přístav Brăila. V zimě roku 1462 Vlad nečekaně překročil Dunaj, zničil území Bulharska mezi Srbskem a Černým mořem, byly také pod osmanskou nadvládou. Opět se vydával do nepřátelského ležení v převlečení za Turka a uspěl.

Maďarskému králi Matyáši Korvínovi napsal: „Zabil jsem 23 000 Turků, staré i mladé, ženy i sedláky, kteří žili, kde se Dunaj vlévá do moře, bez započtení těch, kteří uhořeli v domech nebo jim moji vojáci uřízli hlavy.“ V pozdním středověku vládla na bojišti nesmlouvavost a krutost, nicméně poraženým v čestném boji se dostalo respektu. Nedotknutelní pak byli velvyslanci. Jenomže ne pro Vlada. Ke konfliktu došlo poté, co turečtí vyjednavači odmítli sundat pokrývky hlavy a smeknout před ním, s tím, že jim to nedovoluje jejich víra.

Vyřešil to jednoduše - a jak jinak než drasticky. Nechal jim jejich turbany přibít hřebíkem k hlavě, aby je již nikdy nemuseli sundávat. Sadismus ho fascinoval a svými činy nahrával divokým teoriím, z kterých částečně vznikl román, že se krvavých zločinů mohl dopouštět i v záhrobí. Jednou třeba sezval chudáky z okolí na opulentní hostinu. Když dojedli, zaživa je upálil s tím, že snížil jejich chudobu a ukončil jim trápení. Mezi jeho oblíbené metody patřilo kromě upalování i pozvolné vaření nepřátel zaživa, které trvalo někdy i celou noc.

Křik obětí si užíval, praktikoval kanibalismus, nekrofilii, měl několik sexuálních úchylek. V záchvatu vzteku pořezal těhotnou milenku tak brutálně, až jí vyhřezl nedonošený plod z dělohy. Ten si pak, naložený do lihu, vystavil u postele. Nechal upéct a rozporcovat děti, jejichž maso pak musely matky jíst, odřezával prsy žen, uvařil je a předložil manželům jako dezert. Týral své sluhy, které potom zabil a ještě sexuálně zneužil, shromažďoval lidi trpící tuberkulózou, morem, leprou, aby v přestrojení nakazili nepřátelské vojáky.

Za šest let zabil a umučil možná až 100 000 lidí. Když poté padl v bitvě s Osmany, oplatili mu stejnou mincí. Tělo rozsekali na kousky a hlavu poslali jako trofej sultánovi. Legendy o proměně na upíra se začaly šířit už krátce po jeho smrti a mohla za to i nemoc, kterou trpěl, hemolakrie. Jednou z jejich příznaků je schopnost ronit krvavé slzy. Jde o extrémně vzácnou poruchu, kterou si tehdejší lékaři nedokázali vysvětlit. Je teoreticky možné, že měl i na těle krvácející a nehojící se rány - stigmata.

Měl i syna, Minhea I.,ten si získal přezdívku Ďábelský kníže, takže po otci ledasco zdědil. Legendy o proměně na upíra se začaly šířit krátce po jeho smrti a mohla za to i zmíněná nemoc. Tu používal cíleně k zastrašení protivníků, ale je fakt, že krev fascinovala i jinak. Jednou při večeři pobaveně sledoval, jak jeho vojáci postupně usekávají končetiny zajatci. Namočil chléb do jeho krve a snědl ho. Na Balkáně ho ale mnozí považují za hrdinu, který porazil nenáviděné muslimany, v anketě 100 největších Rumunů obsadil dvanácté místo!

Zdroj: https://medium.com/@rcassese16/summary-of-dracula-by-bram-stoker-ba9c93718728

https://www.enbook.cz/vlad-iii-dracula-the-life-and-times-of-the-historical-dracula

https://www.thoughtco.com/a-biography-of-vlad-the-impaler-vlad-iii-dracula-1221266