Článek
Za vynálezce kinematografie jsou považováni francouzští bratři August a Luise Lumièrové. První promítání 28.12 1895 na pařížském bulváru Kapucínů ale způsobilo skandál, kdy se zděšené publikum dalo na úprk před hrozivě se blížící lokomotivou. Uvedli také krátký inscenovaný skeč Pokropený kropič, první hraný snímek v dějinách. Na stříbrném plátně poté vládli hlavně kabaretní komici - Charlie Chaplin, Buster Keaton, Harold Lloyd, duo Laurel a Hardy. Šlo obvykle o krátké humorné scénky, provázené klavíristou.
Děj byl prostinký, utíkalo se, fackovalo, nakopávalo do zadků, dvořilo krásným dámám. Nový fenomén přilákal Martina Friče, který už předtím začal koketovat se světem umění a divadla. V roce 1928 natočil drama Páter Vojtěch a o rok později další, Varhaník od sv.Víta. Nicméně za naše první filmy považovány nejsou, tím se stala až Tonka Šibenice (1930) byla totiž ozvučená (i když až dodatečně). V roce 1929 ovšem začala Světová hospodářská krize, ta trvala 4 roky. Lidé, kteří mnohdy neměli co jíst, logicky sály kin nenaplnily.
Režiséři nicméně objevili pestrost žánrů, které film nabízel, ale nebyla to jeho největší priorita, tou se staly od počátku akční a trikové scény, které umožňovaly do té doby nevídané záběry, i odvaha herců, mnohdy riskujících i život, jako Harold Lloyd visící na pouličních hodinách. Promítání ale připomínalo putovní atrakci, konalo se v tělocvičnách, hospodách. Majitelé kinematografů cestovali z jednoho místa na druhé, často bez peněz i úspěchu, pro mnohé venkovské lidi to byla stále ještě moc velká novinka.
Harold Lloyd
Až český impresário a iluzionista Viktor Ponrepo otevřel v Domě U Modré štiky první stálou scénu. Také v pověstné Kříženeckého dřevěné boudě se promítalo. Filmy začali psát noví autoři, ovšem mnozí neměli zkušenosti, tak se často vzalo za vděk díly knižních klasiků. Kdo ovšem převratné novince nevěřila, byla církev! Dbala na to, aby scény byly cudné, intimnější části ženského těla zahalené, polibky letmé. V tom jsme ji - jako vyhlášení neznabozi - nezklamali a předběhli o hodně dobu.
V roce 1932 totiž natočil režisér Gustav Machatý erotické drama Extase, o vztahu ženy, provdanou za zralého muže s nezájmem o sex, takže žila jako panna - než potkala hezkého mladíka, stala se jeho milenkou, zažila první sex, vášeň a nepoznanou rozkoš. I když „lechtivé“ scény byly spíš v náznacích a dnes by asi byl film pro děti přístupný, způsobil obrovský skandál, Hitler i Papež Pius XII. ho zakázali! Ale rouška intimity byla odhalena a otevírala se stále víc.
Hedy
Hlavně divačky kina v polovině třicátých letech doslova oblehly. Přilákali je krasavci -Raoul Schránil, Svatopluk Beneš, Hugo Haas, „Kristián“ Oldřich Nový. Humoru vévodil král komiků Vlasta Burian, i populární hudební komedie Voskovec a Wericha (Hej rup, Pudr a benzín, Peníze nebo život) či studentské taškařice Cesta do hlubin študákovy duše, Škola základ života. Jenže přišel protektorát a Němci setsakra dobře věděli, jak mocný nástroj propagandy je film.
I na to, že lidé na nesnáze nejsnáze zapomenou ve zšeřeném sále v ruce s milovanou dívkou nebo při komedii, takže se politika obvykle odbyla povinnými propagační týdeníky a tím to haslo. Tím se nacisté lišili od komunistů, diváky často bolely po odchodu ze sálu ruce ne z tleskání, ale soudružského budování! Hned při příjezdu do Prahy vydal Hitler příkaz, že Barrandov, jemuž se přezdívalo Evropský Hollywood, se musí stát majetkem Říše. Jenže Miloš Havel, strýc Václava, prodej odmítl - i přes výhrůžku koncentračním táborem!
Ale nakonec musel po zahájení války kapitulovat. Vymohl si nicméně nebývalou výjimku, že může natočit pět českých filmů za rok. Díky tomu mohly vznikat perly s vlasteneckou tematikou - Babička, Pohádka máje, Paličova dcera, drama To byl český muzikant o Karlu Kmochovi a ironická veselohra Pantáta Bezoušek s nezapomenutelným Jaroslavem Vojtou. I když se musel pracovně stýkat s Němci, zachránil dost umělců před totálním nasazením, koncentrákem. Ale musel pochopitelně dbát o árijskou čistotu.
Scéna z filmu
Alexander Hackenschmied, či Hugo Haas museli emigrovat, problémy měl František Filipovský, přítel Karla Poláčka - na jeho počest hned po válce natočil jeho rozhlasovou verzi knihy Bylo nás pět. Oldřich Nový si zase musel během války projít nacistickými pracovními tábory, protože se odmítl rozvést s židovkou. Miloše Havla horliví komunisté hned po válce obvinili z kolaborace, ale byl ihned osvobozen, v jeho prospěch svědčila celá kulturní scéna. I když zejména období heydrichiády bylo zlé, kin se to paradoxně netýkalo.
„Přetékala"naopak diváky“ hledající únik před krutou realitou.„Frčely“ hlavně komedie -Eva tropí hlouposti, Hotel Modrá hvězda, Karel a já, Zlaté dno, Muži nestárnou, Přednosta stanice, Roztomilý člověk. Po válce byli někteří tvůrci perzekuováni, dost nevinně to odnesl zejména Vlasta Burian. Nových filmů moc nevznikalo, jak kvůli chybějícím financím, vhodným tématům, tak zarudlé politické situaci. Zcela převratné snímky točil geniální Karel Zeman.
Využíval hraný film, triky, animaci. Světovou senzací byla fantasy Cesta do pravěku, inspirovaná ilustracemi Zdeňka Buriana, které vytvořil zcela realisticky s paleontologem Josefem Augustou. Fascinací z něj se pochlubil při Jurském parku i Steven Spielberg, který využil i část původních předloh. Následovala další dobrodružné snímky Na kometě, Ukradená vzducholoď a Vynález zkázy. Závěrem stojí za zmínku statistika, v roce 1944 zavítalo do kin 137 500 000 diváků, vloni 12 605 093!
1920px-Fabworldofjulesverne
Zdroj: https://kinomaniak.cz/navstevnost-kin/historicka
https://fav.phil.muni.cz/media/3219232/strucny-prehled-dejin-verze-2019.pdf
https://www.mlp.cz/katalog/titul/dejiny-filmu/2648739
