Článek
Už od mládí, kdy ještě nebyl svalnatý, se líbil děvčatům. Později vzpomínal na epizodu, které se mu stala při řeznických pochůzkách: „Šel jsem koupit kozu, ale tamní kuchařka mě začala muchlovat ve chlévě. To prostředí nebylo nic pro romantiku, tak jsem jí chtěl utéct, ale nepovedlo se mi najít dveře. Nebylo to jediné extempore. Já přitom ženy nijak zvlášť nevyhledával, nezbyl mi na ně čas. Z práce jsem chodil do Sokola a cvičil. Nelíbila se mi má hubená postava.“
Gustav v tělocvičně brzy začal dominoval, původně se věnoval gymnastice, cvičil na hrazdě a na kruzích. Přitom ovšem začal posilovat, a když měl dostatečnou muskulaturu, vrhnul se na zápas. Brzy s ním ostatní cvičenci odmítali bojovat, protože s nimi mlátil o žíněnku, jako s kusy hadru. Proto mu ze zoufalství nakonec doporučili klub Hellas. Tam prý jsou silná chlapiska, s kterými by se mohl poměřit. Měli pravdu. I tam ale začal brzy vyčnívat.
Aby podpořil všestrannost, kromě zápasu vzpíral. Byl i v tomto sportu tak úspěšný, že mu museli objednat speciální činku do 150 kil v blanenské slévárně. V létě si činnost ještě zpestřoval atletickými závody, stal se Mistrem Čech a Moravy v hodu diskem! V osmnácti letech vyzval kočovného zápasníka, černocha Jamese Palmera, který se představoval jako nejsilnější muž světa, a s přehledem ho porazil. To pro něj znamenalo zlomový okamžik.
Začal se naplno věnovat řecko-římskému zápasu, obrovsky populárního už od dob starého Říma. Nejprve vystupoval v arénách, cirkusech, hospodských sálech. Jeho věhlas ale rychle stoupal, „skalpů“ soupeřů přibývalo. Přitom jen málokdy měl výškovou převahu, měřil 180 centimetrů, což na špičkového zápasníka nebylo nic moc. Vynikal nejen nesmírnou silou, ale mrštností, díky které nebylo možné ho položit na lopatky a hlavně nezměrnou vůlí.
Akt
Za svou kariéru odešel neporažen v 10 000 duelech, už v roce 1903, ve 24 letech vyhrál amatérské mistrovství Evropy. V té době vznikl jeho fotografický akt, jako hold mužské kráse. Protože na amatérském kolbišti neměl konkurenta, stal se profesionálem. Velké úspěchy sklízel v Evropě i obou Amerikách, konkrétně, v Buenos Aires, Montevideu, Chicagu, na mnoha dalších místech včetně Ruska. Všude ho obdivovali. Kromě toho vystupoval v cirkuse Kludských, kde vyzýval diváky, aby ho porazili.
I když se někdy přihlásili o hlavu vyšší a svalnatější borci, nikomu z nich se nepodařilo ho pokořit. Na ženy neměl moc času, i když o ně neměl nouzi, zbožňovaly ho. To přestalo platit, když potkal sedmnáctiletou modrookou blondýnu, Fanynkou Horákovou. Z každé cesty jí posílal pohlednice. Ona ale měla ještě jednoho nápadníka, shodou okolností jeho konkurenta, Josefa Šmejkala, zvaného Velký Pepa. Neměli se moc rádi, ale nakonec se dohodli, že ji získá ten, kdo ve vzájemném zápase zvítězí.
Povedlo se to Gustavovi. Fanynku si ale nevzal, dozvěděl se totiž, že fandila jeho sokovi, který se ji líbil víc. Také toužil po cestování a zápasení a nechtěl se vázat. Jen o rok později mu ale osud přihrál do cesty jistou Miroslavu Ellederovou. Navštěvovala obchodní školu, byla velice chytrá. Psala básně, četla antickou literaturu, ráda zpívala. Gustav, i když byl inteligentní, měl jen šest tříd obecné školy a někdy se vyjadřoval neobratně. Ovšem knihy také miloval.
Poprvé se setkali v Olomouci. Když seděl v kavárně, šly okolo dvě dívky a jedna zašeptala druhé: „Podívej se, Miroslavo, tamhle sedí Frištenský. To je ten zápasník, co jsem ho včera viděla v aréně.“ Ona se ulekla a navrhla: „Pojďme raději okolo jinou stranou, aby nám něco neudělal.“ Jenže pak se náhodně seznámil s budoucím tchánem, sládkem z Litovelského pivovaru Josefem Ellederem, který mu dal ochutnat „jeho“ pivo. Aby ho neurazil, dal si ho, i když jinak alkohol nepil. Dali se do řeči a skončilo to pozváním na návštěvu.
Při ní už přeskočila jiskra. Svatbu měli 10. srpna 1908 v Praze. Miroslavě bylo dvacet, byla o devět let mladší. Šlo o šťastný svazek, jezdila s ním po celém světě na zápasy. Na cestách strávili takřka nepřetržitě osm let. Ona se přitom neustále vzdělávala. Třeba báseň Otakara Theera přeložila do angličtiny, J. W. Goetha zase do češtiny. Prožili šťastných čtyřicet let, byla mu vždy oporou, i když ho gestapo uvěznilo a zabavilo mu statek kvůli podpoře odboji.
Propustili ho jen díky tučnému úplatku od rodiny a přátel. Navíc v roce 1944 i gestapáci věděli, že válku prohrají a nechtěli mít na „triku“ smrt legendárního borce. I když manželé žili v harmonickém vztahu, jejich soužití kalilo, že nemohli mít děti, i když po nich toužili. Oba pocházeli z početných rodin a strádali tím. Miroslava se dlouhá léta v Litovli starala o dětské jesle a působila ve spolku ochrany matek a kojenců. S láskou pečovala i o potomky Gustavových sourozenců.
Když v březnu 1947 nečekaně zemřela po banální operaci slepého střeva na srdeční slabost, byl to pro Gustava šok, s jejím odchodem se nikdy nesmířil. Útěchu hledal v zápase, byl v něm aktivní až do pozdního věku. V roce 1929, kdy získal titul profesionálního mistra Evropy, mu bylo padesát! V Praze chodilo na jeho utkání běžně až třicet tisíc diváků. Svou sílu ani ve stáří neztratil. Nepil, nekouřil, ale musel mít tři domácí jídla denně, protože jinou stravu - i v cizině - odmítal.
Když navštívil Chicago, tamní reportér se u nich zastavil zrovna, když Miroslava pro něj připravovala - podle svých slov -lehčí oběd. Pak to okomentoval: „Běžnému obyvateli by to připadalo jako jídlo alespoň na týden. Lehčí oběd se skládal z dvoukilového steaku, půl tuctu velkých pečených brambor a dalších příloh včetně mrkve a jednoho či dvou bochníků chleba. Jako desert si dal švestkové koláče a ještě nemalou omeletu s marmeládou.“
Zápas
Frištenský definitivně ukončil svou bohatou závodní kariéru až v neskutečných 66 letech. Volný čas trávil v Litovli, kde si nechal postavit pěkný dům u řeky Moravy, v roce 1926 si koupil statek v Lužici, kde měl dům s bratrem Františkem. Pro lidi byl lidovým hrdinou, vžilo se rčení: „Silný jako Frištenský.“ Ani komunisté, přestože byl symbolem první republiky, se neodvážili na něj kydat špínu. Naopak mu v roce 1956, jako jedinému profesionálnímu sportovci v Československu, udělili titul Zasloužilý mistr sportu.
Nicméně se mu za jejich vlády dobře nedařilo. Při měnové reformě přišel o takřka všechny své úspory a žil z penze 450 korun, což nebylo nic moc. Jeho bratra navíc zavřeli jako kulaka. Když 4. března 1957, zemřel. Petr Bezruč napsal čtyřverší: „Vítěz v boji mnohém, udivils kruh zemský, budiž navždy sbohem, Gustave Frištenský.“
Zdroje:
http://www.gustavfristensky.cz/zivotopis
https://www.marsarms.com/a/gustav-fristensky-sila-odvaha-a-srdce-ceskeho-naroda
https://www.novinky.cz/clanek/veda-skoly-silak-vsech-silaku-gustav-fristensky-se-proslavil-po-celem-svete-15020
