Článek
I když určitě nebyl hloupý, nerad se učil, navíc oprávněně tušil, že na střední školu nemá potřebné kádrové předpoklady. Projevovala se u něj i jistá nestálost, ta ho „provázela“ celým životem. Vyučil se zámečníkem, pracoval i jako svářeč, ale nebylo to nic pro něj, potřeboval mít kolem sebe lidi. Všechny víkendy trávil v přírodě. Postupně si zamiloval Osadu vycházejícího slunce, ležící kousek od Hradce Králové, ta byla založena už v roce 1931. Později si tam postavil chatu, na kterou jezdil, jak to jen šlo.
Tam také začal poprvé veřejně vystupovat. Nikdy ale nepředpokládal, že by se zpěvem živil. Pracoval jako řidič sanitky, vozil opilce na záchytku a do „odmašťovny,“ jak se říká na Moravě protialkoholní léčebně. I když se rád napil, jen málokdo se mohl „pochlubit,“ tím, že ho viděl na mol opilého. "Já pil ve vrcholném období půllitr tvrdého chlastu denně, do toho pivo. Hodně mi chutnala whisky, ale když nebyla, nepohrdl jsem rumem či výčepní lihovinou, po který ti málem slezly nehty. Prostě to patřilo k mýmu životnímu stylu.
Zvlášť potom, co jsem se proslavil. Zpěváci, stejně jako herci, nejdou hned po vystoupení domů, kolují v nich emoce, které vydali, a na uklidnění je alkohol prostě nejlepší. Já si ho, jako trémista, dopřával i před koncertem, ale jen mírně. Víš, ono nám hodně lidí závidí, popularitu a všechno možný, ale je to spíš řehole. Harcuješ od města k městu, někdy ani nevíš, kde vůbec jseš, přijdeš domů pozdě v noci, když se vzbudíš, máš slepenou hubu od chlastu, nejseš schopnej cokoli pozřít, tak posnídáš cigáro a kafe.
Tím se ničíš, ale nedokážeš přestat vystupovat, je to droga silnější než cokoli jiného. Jenže ničíš rodinu, děti. Pak máš na výběr, vybrat si co je nejdůležitější. Já si vybral své nejbližší a tím si zachránil život. Nejsem jen týpek, co by si šel lehnout na kliniku, byl to můj vlastní boj. Navíc to nebyl jediný problém, já měl 20 kilo nadváhy. Ale lékaři mi obrovsky pomohli, hlavně můj osobní, MUDr. Miroslav Bachmeier. Důležitý byl i výživový specialista ing.Petr Havlíček, naučil mě, kromě jiného, snídat." řekl mi v rozhovoru Wabi Daněk.
Jeho písně si zpívali nejen trampové, znějí ve všech hospodách, zejména legendární Rosa na kolejích. Ta se stala neoficiální trampskou hymnou, při jejímž hraní se často vzdával hold v pozoru. Úvodní verš, podle kterého ji každý pozná, ale nebyl z jeho hlavy, narazil na něj náhodou. Dočetl se, že ho použil v roce 1854 indiánský náčelník Noah Seattle ve svém poselství k americkému prezidentovi a Kongresu. Doslova zněl: Tak jako jazyk stále naráží na vylomený zub, i my neustále narážíme na porušování našich práv bělochy."
Wabi s manželkou Evou
Chodily na něj davy. V polovině osmdesátých let v Plzni na Lochotíně jich přišlo 30 000, ale nevybíral si, hrál i v malých klubech, neuměl dost dobře říkat ne, takže měl i 250 koncertů za rok, celkově jich bylo přes pět tisíc. Byl dvakrát ženatý, s první manželkou měl dvě dcery - Markétu a Renatu. Po rozvodu byly ale jejich vztahy komplikované. S druhou chotí, Evou, o které říkal, že mu ji seslalo samo nebe, měl dva syny, Stanislava (1986) a Šimona (1991.) Nepřestal pít proto, že by dělal doma dusno, žena mu říkala, že je i v opici jako medvídek.
Mementem se pro něj stala mozková mrtvice. „Přijel jsem domů z příjemného koncertu a udělalo se mi špatně. Zničehonic motolice. Seděl jsem a řekl Evě, že tohle nesignalizuje nic dobrého, ať zavolá na pohotovost. Cítil jsem, jak mně v hlavě něco křuplo, praskla mi žilka. V nemocnici jsem zůstal čtyři měsíce. Lékaři mi sdělili, že jsem měl velké štěstí. Stačilo málo a byl by konec. Tehdy jsem si uvědomil, že jsou důležitější věci, než je sláva, než jsou peníze. Od té doby se na svět dívám trochu jinak,“ popisoval později.
Od roku 2010 se alkoholu ani nedotknul, zhubnul, omezil počet koncertů, které ho, i přes potlesk publika, vyčerpávaly. Netušil, že se stal příčinou mezinárodního konfliktu poté, co v roce 1999 z legrace přezpíval kubánský revoluční song Guantanamera, označovaný za druhou hymnu, na Franta má péra https://www.youtube.com/watch?v=WP3Vx34zHxs. Kubánský velvyslanec v Praze proti tomu prý dokonce protestoval, ale pak to utichlo. Velkými hity se staly také songy Nevadí, Hudsonský šífy, Píseň, co mě učil listopad, Fram, Montgomery, Papírové řetězy.
I když si změnou životosprávy prodloužil život a pochvaloval si to, několik let poté ho čekala nejtěžší zkouška, která byla i nad jeho síly, onemocněl rakovinou močového měchýře. Bojoval s ní čtyři roky, občas se zdálo, že to bude úspěšný boj, dokonce se občas vracel na pódium, ale pak ho nakonec přemohla. Odešel do trampského nebe 16. listopadu 2017. Bylo mu 70 let.
Snímek obrazovky 2026-02-21 v 10.47.02
Zdroj:
Autorský příspěvek
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1186000189-13-komnata/207562210800007/
https://www.csfd.cz/tvurce/76600-stanislav-wabi-danek/prehled/
https://cnn.iprima.cz/show-time/wabi-danek-prekonal-zavislost-na-alkoholu-i-tezkou-mrtvici-osudnou-se-mu-stala-rakovina-193046
