Článek
Asi by šlo o dlouhý seznam. Vůbec si ho netroufám vyhotovit, i když určité poznatky a zkušenosti mám, jak je postupně přinesla role otce, dědečka a pracovníka. Navíc se dá nahlédnout do mnoha moudrých knih od osob, které mají poznatků a zkušeností o dost více. Kdo by však zmíněný úmysl měl, doporučuji mu seznámit se s následujícími myšlenkami. Jak proces učení fungoval ve středověku?
Začnu krokem do historie, který jsem načerpal od známého znalce dob minulých. Většina lidí ve středověku neuměla číst ani psát, uvedená dovednost se považovala za zbytečnou. Panovníci měli svoje lidi, kteří jim zapisovali a četli vše, co bylo potřebné vč. důvěrné korespondence. Ve středověku si na intimitu moc nepotrpěli. Tak se někdy stalo, že pověřená osoba témuž králi četla soukromé dopisy od manželky i od milenky, někdy šlo dokonce o čtení tzv. nemravných textů jako stimulaci pro „lepší formu“ na královském loži. Dnes zřejmě dost nepředstavitelné. Vždyť jen připomeňme, jak si lidé chrání svoje mobilní telefony. Zejména pokud se dostávají do „vztahově“ nebezpečných vod.
Dalším významným důvodem bylo, že vše, co lidé potřebovali, si zapamatovali, těm vyšším důležité i jiné informace průběžně připomínali jejich poradci, jak jsme vícekrát mohli sledovat v různých pohádkách. Mimochodem jsme se v nich mohli poučit, jak se tvoří osobní nepostradatelnost. Dá se tak s vysokou pravděpodobností předpokládat, že předci si pamatovali více než my. Jejich myšlení prý bylo kreativnější, protože museli umět řešit situace, na nichž záleželo jejich přežití. Více žádoucí bylo umět se orientovat v práci venku a ve faktorech vlivu na pěstování úrody a na chov domácích zvířat za účelem obživy a obchodu. Pokud by selhali, zemřeli by hladem. U panovníka šlo především o topografii, neboť byl skoro neustále na cestách a mnohdy také bojoval. Mj. dobře znal rozsah a obsah svého majetku a všechny zákony, vždyť on sám leckdy jednotlivé pře posuzoval a rozhodoval. S pohledem na dnešní právní džungli se člověku chce povzdechnout - jak přehledné bylo středověké zákonodárství.
Máme-li historickou exkurzi za sebou, podívejme na dnešní děti. Dříve bylo vše mnohem více jasné. Například žádoucí dovedností se stalo, aby děti uměly připravit na zátop, podílely se na drobných domácích pracích, zejména při úklidu a vaření či spíše přípravě na něj. Důležitá etapa se odehrávala venku, šlo o obstarávání domácích zvířat, takže je hlídaly, pásly a pomáhaly jim v jejich procesech jako krmení, ustájení, sušení sena, sběr plodů ad. Mít vysoké znalosti nebylo potřebné. Hlavní bylo se zapojit a žít v souladu s přírodou, jejími zákony a také s pravidly a obyčeji v místním společenství. A až na výjimky vládla spokojenost. Mírně vedlejším námětem na zamyšlenou je úroveň ekologických přístupů.
Jak vypadá situace dnes? Stačilo by provést malý experiment. Dejme středověké dítě do dnešní doby. Po tělesné stránce patrně přežije docela dobře. Bude-li v kontaktu s moderními komunikačními technologiemi, zalekne se a propadne. Avšak přežije. Byť placaté elektronické kamarády bude považovat spíše za divné skříňky, často za ďáblovy nástroje. A pokud půjdeme opačnou cestou a zvolíme jinou stranu? Současně děti nejen propadnou, ale ani nepřežijí. Příklad je s vysokou pravděpodobností poněkud nevhodný, nicméně mohl by nás dovést k zamyšlení, co vše mají naše děti umět. Nechceme po nich moc? Nebo naopak málo? Nejsme trochu mimo / život /? Možná je požadavků tolik, že „raději“ nedělají nic a věnují se tzv. moderním hračkám a současným možnostem. A co nám ukáže budoucnost? Jak v ní obstojí?
