Článek
Nedávno jsme se seznámili s několika důležitými poznatky o podílu samotných žáků na faktu, že ve škole nedosahují nejlepších výsledků. Jistě bychom neměli vynechat ani pedagogické pracovníky a rodiče žáků a žákyň. O čem je dobré vědět?
Situace určitě není snadná. Na pedagogy je vytvářen tlak ze strany vedení školy, ministerstva školství, dětí, rodičů a veřejnosti. Často se jim předhazuje, že jejich zaměstnání je posláním, a tak by se měli chovat v duchu jistých představ a dokonce ideálů. Mnozí o nich vědí a snaží se je ve své každodenní práci respektovat a naplňovat. Někteří však uplatňují přístup, že kráčí o práci jako každou jinou. Podstatou bývá, že se bez nadšení připraví / opravdu všichni? / na hodinu, odučí a je hotovo. Patrně můžeme souhlasit s výrokem, že každý by měl být hodnocen za výsledky svého konání. Co jimi vlastně je v práci učitele? Absolvovat výuku? Aby se během hodiny nestalo něco v rozporu se školním řádem? Dosáhnout konkrétní úrovně vědomostí u žáků? Nebo obojí? Měly by být patrné i výchovné aspekty? Pak by nestačilo pouze odvykládat stanovenou látku podle osnov, které navíc ani nemusejí jít s dobou. Mělo by jít o motivování, povznášení, výchovu dětí a o používání aktivizačních metod, jejichž rozbor by vydal na mnoho řádků. Podoba s pozicí nadřízeného v klasickém pracovním procesu je zřejmá. Jestliže šéf své podřízené nezaujme a nezíská, budou pracovat, jak bylo v ne jedné studii zjištěno, pouze na 40 - 60 % výkonu. Firma by pravděpodobně brzy zkrachovala. Nad školou uvedený typ hrozby nevisí, není pod ekonomickým tlakem, což je jistě škoda. Pak se nedivme, že existuje tak široký prostor pro školní neúspěch. Lze dokonce spekulovat o míře %, kolik látky si žáci zapamatují. A měla by tato nízká výše / skoro protimluv, že? / mít vliv na příjem učitele?
Jiným možným vysvětlením je, že dříve se rodiče s dětmi více a déle učili, dbali na jejich přípravu a zajímali se o jejich výsledky, radosti i problémy. Zdá se, že dnes není čas a v řadě případů žel ani zájem. Pro mnoho dřívějších tatínků a maminek bylo potěšením, když učili své děti číst, psát a počítat. Krok po kroku sledovali jejich postup, každodenní zlepšování a zdokonalování a za dosažený pokrok je chválili. Sami sice měli hodně práce, ale přesto jim věnovali dostatek času. Většinou si dobře uvědomovali, že je připravují pro následující život a cítili zde svou rodičovskou a možná i občanskou odpovědnost. Dnes je času podstatně méně a navíc jako kdyby se prosazoval názor, že příprava je věcí školy a každý ať se stará a připravuje sám. Mnohdy slyšíme konstatovat rodiče, že škola je na přípravu a výchovu zavedena a učitelé jsou za ně dobře placeni. Oni nikoli a tak se nebudou nijak výrazně angažovat. Sami mají dost starostí v práci, s úkoly, papíry, termíny, kolegy a s nadřízenými. Každý den jsou nuceni bojovat o svou pozici a na potřebnou péči o ratolesti jim nezbývá dost času, sil a chuti. Ať se víc snaží učitelé!
Názor má sice racionální zdůvodnění, ale lze ho zařadit mezi optimální? Každý by si zde měl vytvořit, zaujmout a posléze prakticky uplatňovat vlastní postoj. Jako argument se někdy objevuje názor, že výsledky ve škole nejsou tím hlavním pro život. Tento postoj je doprovázen prvky, jako že se to nějak udělá, někomu se zaplatí a místo na další škole se koupí apod. Anebo budou povedený synáček či „šikovná“ dceruška zaměstnáni u rodinné firmy, kde si je příliš pracovně zatížení rodiče již pohlídají. Proti gustu žádný dišputát, ale jak působí, když dítko s nevalným prospěchem má skoro všechno, co dnešní svět a jeho pokrok nabízejí a dopřávají? Jistě ne příliš kladně, jak se o tom mohlo již vícero / chudších / rodičů přesvědčit a kdy museli čelit nejrůznějším otázkám a poznámkám a žadonění svých potomků.
Nesprávné přístupy jiných rodičů tak mohou částečně pokazit až zcela zhatit jejich plány a postupy a způsobit neúspěch žáka. Pokud bychom si chtěli odpovědět na otázku z nadpisu, dojdeme k názoru, že situace nebývá snadná. Zdrojů a faktorů existuje více a všem je třeba věnovat odpovídající pozornost. Především uvědomění si složitosti pozadí nám pomůže správně vyhodnotit aktuální situaci, zjistit pravý stav, vzít v potaz pokud možno všechny působící faktory a naplánovat správnou taktiku. Až po jejím důsledném a úplném uskutečnění můžeme očekávat, že se dostaví očekávaný úspěch.
