Článek
Po nějakém čase přišla shoda na dvou místech. Objektivně k ní dochází nejspíše málokdy. Jenže když nastane, může něco předpovídat. A cosi rovněž znamenat přinést. Tak se krátce podíváme, oč se jedná. Třeba dostaneme návod na praktický postup v současných dnech.
V rozhlasovém analytickém pořadu dne 25. 12. tr. příslušní odborníci besedovali o stavu na Ukrajině. Zaznělo mnoho přesných zmínek o opravdu nepěkném stavu ve velké východní zemi. Třeba jak se jim přes větší část dne nedostává elektrické energie. Vázne zásobování potravinami, včetně základních. Děti by rády šly do školy, ale kvůli nebezpečnému ostřelování ruskými raketami nemohou. Jak se mají soustředit na výuku a zdokonalování psaní, počítání a čtení, když ani nevědí, jestli se dostanou živé, zdravé a nezraněné domů? A zda se setkají s rodiči? Případně žijí samy s matkou a babičkou a napjatě čekají, vrátí-li se otec či dědeček z války. Nebo nakolik bude zraněn. A s dlouhodobými následky? Poměrně krutý a značně neveselý stav dávali do kontrastu se zjištěními z výzkumu, že se hodně Čechů a Moravanů cítí „unaveno válkou“ a že „by byli pro brzký mír i za cenu podstoupení části území agresorovi“. Hlavně prý aby už byl klid! A diskutovali o ne/vhodnosti slavení v závěru kalendářního roku. Vynořuje se morální dilema?
Na jiném místě se sešlo pár mužů a žen a též hovořili na nadpisové téma. Nevládla naprostá shoda, ale přece jen bylo znát převahu, že by se u nás slavit mělo. Proč by se český občan neměl pořádně a v klidu najíst, napít a pobavit se v průběhu vánočních svátků? A házet petardy a rozpoutat ohňostroje na Silvestra? Proč by si měl hlavu lámat tím, co a jak běží na Ukrajině? Nemá proti uvedené zemi vůbec nic. Přeje si, aby tam lidé netrpěli. Dokonce jim již několikrát poskytl pomoc. Dobře si pamatuje, jak s kolegy v práci vybrali nemalou částku a svěřili ji Člověku v tísni, která má jejich důvěru. Také doma se rozhodli, že něčím přispějí. Ale přece jen vše už trvá moc dlouho. Pochopitelně na lidi tam daleko myslí, ale nemohou se kvůli nim úplně rozklížit a třeba zcela odložit Vánoce, že? Děti čekají na dárky, oni jako dospělí si domluvili rodinné a další návštěvy atd. A děti se chtějí radovat, hrát si s novými hračkami a pochlubit se jiným. A ještě…
Sám jsem slyšel o řadě dalších obrazů. Jak například mezi nejvýznamnější starosti patří, kde voják sežene kousek jídla, drobet se ohřeje, zejména v současném zimním období, kde si ukradne kousek klidu a místa k alespoň krátkému spánku atd. Mezi starosti, které se nacházejí o kus výše, bývá - „přivezou nám konečně munici?“, „bude prolomena naše obranná linie?“, „kdy nás vystřídají, už jsme měli být jinde“, „jak dopadnou jednání prezidenta o dalších dodávkách zbraní?“ atd.
Máme svým slavením ukazovat, jaký se nalézá rozdíl mezi našimi zeměmi? Je válka jen jejich? Nebo je dílem též naše? Bojují i za nás? Jak se má obyčejný občan bez schopnosti v náležitém rozsahu použít metodu kritického myšlení ve všem vyznat? Informace prší ze všech stran a rozhodně nejsou v jednotě. A nelze je plně a hodnotně ověřit.
Když si člověk poslechne projev premiéra, dozví se, že máme štěstí, v jak dobré zemi žijeme a kolik je na naší straně dobrých věcí, jak vláda vše zvládá, jak vysoká je naše životní úroveň ve srovnání s jinými zeměmi. Je zde snad výzva, abychom se nestarali, co se děje někde jinde a měli bychom se radovat z našeho aktuálního stavu? Možných vysvětlení je více. Možná ani nemusíme příliš dumat nad smyslem premiérových slov. Aktuálnější bude se v duchu známé životní moudrosti - „bližší košile než kabát“ nebo naopak „opatrnosti nikdy nezbývá“ a „dvakrát měř a jednou řež“ zamyslet, jak si budeme počínat letos na Silvestra. Slavit? Neslavit? Zvolit přístup chytré horákyně? A jak se na svoje rozhodnutí a následné praktické projevy budeme dívat za týden? Za měsíc? Po ukončení válečných bojů? Budeme se stydět za rozveselené křepčení, popíjení a bouchání petard? Žít s pocitem provinilosti není zrovna med…
