Naše sousedka uklízečka mi dala letos první vánoční dárek, zdánlivě kradený

Máme za sousedy jednu milou ukrajinskou rodinku. Známe se asi pět let. Jsou moc fajn. Manželé a dvě děti. On dělá někde na stavbě, soudě podle toho, že ho většinou vidím v montérkách ušpiněných ze stavebních prací. Ona je uklízečka. Děti bezproblémové.

Bydlí v maličkém bytě. Během tohoto roku navíc neměli problém se ještě víc uskromnit a nechat u sebe dočasně bydlet několik dalších lidí z Ukrajiny z jejich rodiny, kteří vzhledem k tamním podmínkám emigrovali do naší země. Vážím si jich.

Oběma partnerům pomáhám každoročně s daňovým přiznáním, je to pro ně složitá věc. I přes můj nesouhlas mě vždy obdarují velkou spoustou věcí na důkaz jejich vděčnosti. Tu navíc projevili i dnes dopoledne ještě před Štědrým dnem.

Dnes mám dovolenou, ráno trávím s dětmi a najednou zvoní zvonek. Děti odtrhuji od dveří, abych se mohl podívat, kdo se to k nám dopoledne dobývá.

„Dobrý den, něco jsme vám přinesli. Veselé Vánoce a děkujeme za všechno.“

Stojí přede mnou oba partneři s papírovou taškou v ruce. Mluví ona, to tak většinou bývá. Muži z Ukrajiny se mi zdají takoví stydliví, možná kvůli češtině. Nevím. Snažím se oba přesvědčovat, že nám žádné dárky nosit nemusí, ať si nedělají starosti. Ale nezabírá to. Zároveň mám takový hloupý pocit, že pro ně nic také nemám. Jim to ale ani trochu nevadí. Dívají se na mě, usmívají, jsou rádi. A já vlastně také.

Přebírám si tak papírovou tašku a koukám do ní, co jsme to vlastně dostali. Je to opravdu milé. Jde o hygienické potřeby. Ty se vždycky hodí, pomyslím si. Toaleťáky, mýdlo, další věci. Není to poprvé, co jsme tenhle typ dárků od našich sousedů dostali. Nepřijde jim to divné a mně také ne. Praktických dárků jsem zastáncem.

Kdekoho by v této situaci mohlo napadnou, že si to naše sousedka, která uklízí různě po firmách, právě v těch firmách mohla vzít. Občas jsem podobné diskuze svědkem, když třeba ve firmě nějak podezřele rychle mizí mýdlo nebo papírové ubrousky. Nějak přirozeně se nejdříve hledá viník právě v uklízečkách. Pokud jsou z východu, možná ještě o to silněji. I když se tedy pak třeba balík hygienických potřeb najde někde ve skladu zapadnutý, už zapomene pověst uklízeček zpětně očistit. Proč taky, že?

Navíc také vím, že i některé uklízecí firmy právě svým zaměstnancům na konci roku buď nějaké hygienické potřeby zdarma dávají, nebo nabízí jejich pořízení si za zvýhodněnou nákupní cenu. Sám jsem tedy přesvědčen, že dárek od naší sousedky je košer. Už dříve navíc zmiňovala, že nějaký materiál v práci „fasujou“.

A pokud bychom chtěli být féroví i sami k sobě, tak ruku na srdce, kdo z nás si od svého zaměstnavatele nikdy nic nevzal? Možná jsme si to ani neuvědomili. Stačí si něco vytisknout na firemní tiskárně, nebo použít služební počítač nebo telefon k soukromým účelům. Nebo si jen z osmihodinové pracovní doby ukrojit pár minut pro soukromý telefonát. I to v důsledku není fér. Tak nebuďme tak přísní k druhým. Předsudky jsou zbytečné a často se ani nezakládají na pravdě.