Článek
S tímto příběhem jsem původně vůbec nechtěl jít na veřejnost, aby mě neohrozil v práci. Bohužel, situace v mé práci se tak zhoršuje, že je mi v podstatě jedno, jestli si to někdo z mého vedení třeba nepřečte, třeba mi neudělá bububu, nebo mě nevyrazí. Techniků s mou specializací je málo a nemyslím si, že bych měl problém najít práci kdekoliv jinde.
Příběh začíná vlastně ještě dřív, v létě 2023. Co čert nechtěl, naše společnost podstoupila výměnou vedení. Generální ředitel byl nahrazen jistou dámou z Polska, kde sídlí naše mateřská společnost. Už od začátku jsme tuhle změnu nesli v nelibosti, jelikož jsme vyměnili Čecha za Polku. Nic proti ženě, nejde o její pohlaví, ale o její národnost. Znalost českého trhu nulová, působení v České republice žádné, zato plná hlava chytrých nápadů jak bychom naši práci, kterou děláme už 20 let, měli vlastně vykonávat, protože do teď to očividně bylo špatně a naše know-how nic neznamená, protože Polsko to dělá jinak.
Dračí doupě
Představte si mě, klasický IŤák, do mého temného kutlochu, kde je zakázán vstup denním paprskům světla, kde řve metalová hudba a možná je cítit můj odér, když se občas při tahání něčeho těžkého zpotím, se odváží vstoupit jen nejodvážnější kolegové s poznámkou, „ty vole, vyvětrej si.“ A jelikož nemám přímého nadřízeného, tak jsem tak nějak sám sobě svým pánem. Starám se nám o serverovnu, o data, o firemní síť, pro nové projekty domlouvám u lokálních ISP podmínky a jednou za čas udělám výjezd k nové stavbě, kde natáhnu kabeláž, maximálně nachystám linku pro ISP, který si to už dodělá.
Když byl zapotřebí audit mé práce, dostal se k tomu můj kolega, de facto můj „jakože“ nadřízený, pojďme mu říkat třeba Martin. Vysvětlil jsem Martinovi popis mé práce a udal důvody, proč by byla blbost mě vyhodit. Po třech dnech si sepsal svůj report, odnesl nové paní ředitelce a já myslel, že mám klid.
Nový iPhone za hubičku
V listopadu jsme byli svolání na velkou poradu. Celý barák + vedení. Dostali jsme nástřelový výhled na rok 2024, nastíněné nějaké změny, trochu „ty ty ty“, abychom do konce roku stihli vše, co máme a poté přišel onen zmíněný benefit.
Naše paní ředitelka nám totiž zařídila iPhone za měsíční paušální poplatek. Něco jako Smart Leasing od iStore, ale pro nás zaměstnance. V podstatě šlo o to, že nám budou strhávat ze mzdy 700 Kč a my za to dostaneme nový iPhone, vždy když vyjde nový model, tak nám ten starý vymění a kdyby se cokoliv s telefonem stalo, okamžitě nám jej opraví / vymění.
Obhajování si vlastního telefonu
Co mě dostalo, když jsem řekl, že já to nechci, tři lidi se zasmáli, pár se na mě podívalo a šlo se dál. V tu chvíli mi to nedošlo a myslel jsem si, že je to v pořádku. Později mi došlo, že si všichni mysleli, že to byla má „vtipná poznámka.“ Protože a jelikož, všichni jsou z toho nápadu nadšení. Doslova 100 % lidí této nabídky využije a sekretářky si už hledaly nové obaly, aby se jim nezničil. No, 100 %, kromě mě. Dva týdny leželo vše ladem a potom nám postupně začaly chodit dodatky k pracovním smlouvám. Konec listopadu, člověk už má v hlavě Vánoce a najednou mi přijde dodatek, že mi bude strháváno 700 korun za to a za to.
Naivně jsem si myslel, že účtárna na mě třeba zapomněla, že to rozesílali hromadně. Odpověděl jsem naší účetní, že „já telefon nechci a dodatek nepodepíšu.“ A začalo peklo.
Ještě tentýž den za mnou přišel Martin do mé smrduté kobky. „Co blbneš, ty vole, volala mi xxxxx, že ten dodatek nepodepíšeš?“ Tak jsem musel Martinovi vysvětlit, že celý život používám Android, že mám vlastní customizovanou ROMku, rootnutý telefon a funkce, o kterém si běžný uživatel iPhonu jenom může nechat zdát. „Ježiš, tady ty nerdovský pí**viny, je to tak důležité?“ ohradil se na mě Martin. Jelikož Martin nebyl můj nadřízený a jeho tón mě velmi rozčílil, odsekl jsem mu, ať se stará o sebe, že mu můj telefon může být u zadku a co používám, je moje věc.
Druhý den, sedánek. Nasupený Martin a nová paní ředitelka. Bylo mi řečeno, že můj tón k mému nadřízenému byl krajně nevhodný (aha, najednou je Martin můj šéf, dobře), ale že z toho nebudeme vyvozovat důsledky, ale měl bych teda říct, proč dělám takové cavyky pro nic. Opáčil jsem, že mi přijde, že cavyky pro nic dělají oni, že prostě ten telefon nechci. Načež si paní ředitelka stoupla a začala pochodovat zasedačkou. Dostal jsem brainstorming o její vizi jednotné společnosti, o boření bariér mezi Polskem a Českem, o budování nového směru a toho, jestli chci být součástí tohoto směru, nebo ne? „To mě jako chtějí vyhodit?“ pomyslel jsem si. Odkýval jsem teda, že ano, že chci pokračovat ve své práci. Načež se paní ředitelka nadechla a dále polskou angličtinou rozvíjela svou vizi. Totiž iPhone přináší nekonečné možnosti sdílení, uceleného a uzavřeného eco systému a hlavně v Polsku mají pro iOS napsanou aplikaci, kterou používají a kterou chce, abychom používali také a je hrozně super, protože je to taková firemní sociální síť, a že když nebudu jako jediný mít iPhone, tak se můžu cítit odstrčený a mimo kolektiv, takže je to vlastně pro mé dobro.
Zopakoval jsem ředitelce své důvody, proč to nechci a také, že se mi nelíbí, že mi chtějí ročně strhávat 8 000 za něco, co nechci. Podívali se na mě oba stylem: „Při tvé výplatě ti vadí 8 000?“ Takže jsem se musel opět začít obhajovat, že můj sice stál 11 000, ale mám ho už tři roky, budu ho mít, dokud se nerozbije a že průměrně měním telefon tak jednou za pět let a jsem spokojeným s tím, co mám.
Jako by má slova vyletěla vzduchem, začala ředitelka mluvit opět o uzavřeném eco systému (přísahám bohu, že nenávidím výraz internal eco-system). Když jsem namítnul, že mi ten iPhone můžou koupit jako firemní telefon a budu ho mít v práci, tak se mi vysmáli, že by bylo asi divné, abych tento benefit měl jako jediný a ostatní museli platit.
Černá ovce asi už navždy
Nemohli se mnou nic udělat, donutit mě podepsat dodatek nemůžou, vyhodit za takovou blbost taky ne, navíc jsem jediný, kdo se v naší infrastruktuře vyzná, nahradit mě by stálo spoustu úsilí a to poslední, co bych dělal, by bylo školit svou vlastní náhradu.
Místo toho jsem vyvrhel i teď v novém roce. Vrchol bylo, když jsem přišel do open officu a slyším kolegyni (ano, slyšel jsem tě, jestli si to čteš), jak říká: „Aby se nepos*al, vždyť je to pár korun za iPhone, který za takovou cenu nikde nesežene a mohl by…“ A v ten moment, když jsem vešel, všichni ztichli a pohledy upřeli na mě. Hrozně příjemné chodit takto do práce.
Občas se mě sem tam někdo snaží přesvědčit, proč je to hrozně super a management se na mě dívá jako na „toho problémového.“ Na malé poradě najednou můj hlas nemá žádnou váhu a ptají se mě jen opravdu na to nejpotřebnější. Na velké poradě můj týdenní report rozebírají do posledního detailu, jako by ho mí kolegové viděli poprvé a přijde mi, že se v něm snaží najít chyby.
Opravdu jsem jedním krokem z firmy venku, a to všechno kvůli stupidnímu telefonu. Nepředpokládám, že si to někdo z práce přečte, pokud ale ano, můžu říct, že mám čisté svědomí a nezapomeňte mě napráskat. :-)
