Článek
Naše zatím ještě vcelku velmi kvalitní zdravotnictví se nezadržitelně propadá někam, kam rozhodně nechceme, aby se propadlo. A vypadá to, že to bude hodně hluboko.
Chybí zdravotní sestry, chybí lékaři, chybí i ostatní zdravotnický personál, fyzioterapeuti, rehabilitační pracovníci nebo záchranáři. A kdyby nebylo Ukrajinců, co si budeme nalhávat, chyběly by i uklízečky. Zaplať pan Bůh za ty holky, co tu s právnickou fakultou uklízí na interně.
Kritický nedostatek dentistů, obvodních praktických lékařů, pediatrů, psychiatrů… snad není odbornost, jejíž čekárny by zely prázdnotou.
A bude hůř. Kdysi rádoby přemoudřelý ministr zdravotnictví, jehož jméno ani nechci raději připomínat, nestojí ani za zmínku, vymyslel, že zdravotní sestry budou povinně studovat vysokou školu. Magistra bude vynášet nočníky, lepit náplasti, počítat léky do kelímku a šíbovat uklízečky po chodbách kliniky.
100 let tu zdravotní sestry se střední školou vykonávaly perfektní, odpovídající, plně kvalifikovanou práci. Naše střední školství je v tomto oboru velmi korektní a výuka komplexní. Absolventi procházejí každoroční praxí a po nástupu do reálu jsou pod křídly zkušených kolegyň a kolegů, kteří jim zbylé potřebné zkušenosti a návyky předávají. I středoškolsky vzdělaná zdravotní sestra uměla spočítat aspirin a ibuprofen na ráno, poledne a večer, nabrala krev, udělala krevní obraz a píchla antibiotika do horního vnějšího kvadrantu gluteu maximu. Na to fakt dalších 5 let studovat nemusí. Sto let to stačilo. Už to nestačí.
Jako dítě, zavřené dva roky ve špitálu, jsem sestřičky miloval. Hlavně ty mladé. Nebyly tak přísné a vypadaly, co si budeme povídat, o poznání lépe. Jenže ty už dneska nebudou. Po střední škole, chtějí-li jako zdravotní sestry pracovat, třeba stát na sále a podávat nástroje, což je schopen se naučit časem i lépe mentálně situovaný šimpanz, musejí učinit přijímací řízení na vysokou školu a pět let studovat magisterský titul. To už jim bude 24 či 25 let. Biologické hodiny odbíjejí nekompromisně, první prcek, druhý prcek, po dvou mateřských je jim najednou přes třicet a začínají od nuly. Kolik takových chce tuhle nesmyslnou atrakci podstupovat? Bez vysoké školy jsou z nich jen ošetřovatelky, oprávněné vynést nočník a převléct pacientovi pyžamo. Jakkoliv jsem rád, že mi utře zadek paní s maturitou, ale nebude to lepší než od paní bez ní. Proč bylo potřebné měnit to, co desítky let klapalo bez nejmenšího zádrhelu?
Na ty starší se ono nařízení nevztahuje. Ale ty odcházejí postupně do důchodu. A co dál?
Ne o mnoho lépe jsou na tom lékaři. Komunistický režim, jež je nechal medicínu vystudovat, je po škole „umístil“ tam, kam potřeboval. Třeba na vesnici ke slovenským hranicím. Dal jim byt, práci, plat, do každé vsi školku pro děti, jednotřídku pro ty větší, 4× denně autobus, konzum a poštu. Většina z nich si v pomyslném „Bezdíkově“ zvykla a zůstala. Tihle lékaři dnes odcházejí do důchodu. Mnoho jich ještě přesluhuje, ovšem je jen otázka nižších jednotek let, kdy odejdou nadobro. Co dál?
Nových lékařů je nedostatek a etablují se v odbornostech, které jsou zajímavé a lukrativní. Chirurgie, plastické chirurgie, gynekologie, kardiologie, oftalmologie… kolik nových neurologů, praktických lékařů, psychiatrů nebo pediatrů se hlásí? I tak je to ten lepší případ. Absolutorium dnešní medicíny znamená „evropský diplom“. Mladí lékaři tak často a rádi odcházejí do zahraničí, kam je dávno za vyšší platy a lepší pracovní podmínky, naverbovali zahraniční kliniky, které studenty podporují už během studia, aby si je zavázaly. Osobně znám jednu kolegyni, která se rozhodla ve 40 letech udělat atestaci z všeobecného lékařství a jednoho anestesiologa, který si takovou atestaci ve 45 letech udělal. Trochu málo na dva kraje.
Ukrajinští lékaři bez atestací to tu taky nevytrhnou, navíc nikdo jejich schopnosti nezná.
Přesto - když požádáte pojišťovnu o smlouvu, potřebnou pro zřízení ambulance lékaře, VZP vám ji nedá. Argumentace? Lékařů je dost.
Cesta není složitá. Zrušení povinnosti vysokoškolského vzdělání zdravotních sester, protože to není třeba. Mají ve Španělsku, Portugalsku, Německu, Rakousku nebo Řecku sestřičky na odděleních vysoké školy? Pracovaly naše sestřičky dřív bez vejšky hůř?
A lékaři? Český stát je nechal vystudovat. Zdarma. Šestileté studium medicíny něco stojí. Na univerzitě se, co si pamatuji, topí, svítí, uklízí, ba ani páni profesoři, kvestoři, prorektoři či asistenti nepracují za špek a kedluben, plat rektora je nad sto padesát tisíc. Pravda, v USA je plat rektora kolem 100tisíc USD, kam se na to vy kluci rektorský tady hrabete. Ale i tak to daňové poplatníky stojí miliardy. Aby pak čerstvý absolvent, vystudovaný odborník, odešel do jiné země, která za něj neutratila ani korunu.
Zavedení „podmíněného školného“, opakuji slovo podmíněné, není určitě mimo mísu. Vystuduj na úvěr, stát ti ho dá. Stejně, jako studují zahraniční studenti. Po absolutoriu máš dvě volby. Ta první - stojí o tebe německá nemocnice? Ať za tebe školné zaplatí a tradáá, můžeš frčet. Ta druhá? Deset let odpracuješ v českém zdravotnictví. Dostaneš zdarma další atestační vzdělání a nabudeš neocenitelných zkušeností starších kolegů. Po deseti letech jsi oddlužen, rozhodni se, jak umíš. Za tu dobu většina přivykne místu, kde pracuje, kolegům, se kterými je denně ve styku, bude mít své obvody se svými pacienty, ve funkční hierarchii získá své postavení vedoucího lékaře, primáře, přednosty…
K tomu navíc, místo prolhaného packala, fňukala a slibotechny posaďme na křeslo ministra zdravotnictví schopného experta z provozu velké fakultní nemocnice, kam se za čtyři roky vrátí, protože politika pro něho za tu dobu prostě povinně skončí. Nebude mít smysl sbírat politické body na křeslo ředitele špitálu. Vedl jsem 20 let kliniku a z praxe vím hned, jak jsou opatření, které MZ vydává, často nesmyslná, zatěžující a nezřídka neproveditelná. Nemusí je prověřovat čas, prověří je i moje sálová sestřička, a obratem. Vím-li to já a moje sestry, proč to neví odborníci ministerstva?
Pak už zbývá jediné. Místo vyplácení církevních náhrad v miliardách, každoročně valorizovaných o míru inflace, a podpory stovkám nejrůznějších nadací a spolků (v ČR je přes 130.000 neziskovek, jen romských nadací a spolků je 139, což je na 13 tisíc osob, přihlášených k romské národnosti, jedna organizace na 90 Romů, nic proti naši bratři, ale nestačily by třeba 4 nebo 10? Pro lepší kontrolu…) a nakupování stíhaček v ceně fakultní nemocnice, které přiletí, pokud přiletí, za 10 let a jejich životnost v boji se počítá v řádech desítek minut, napumpovat peníze do zdravotnictví místo do raket a samopalů. Budeme mít spoustu nářadí, kterým budeme střílet do lidí, ale možná je nebude mít kdo ošetřit.
