Článek
Když jsme o Havlíčkobrodské nemocnici slyšeli v souvislosti s heparinovým vrahem Zelenkou, zdálo se to jako ojedinělá tragédie našeho zdravotnictví, protože o nemocnicích v Sušici, Chrudimi nebo třeba Pelhřimově není slyšet ani slovo.
Zatímco o špitálu v Liberci bylo slyšet v souvislosti se synem ředitele, po dlouhých peripetiích osvobozeným údajným vrahem Nečesaným, to Česan z Domažlické nemocnice pravděpodobně osvobozen nebude.
Ovšem jak se stalo, že v anketě nejlépe hodnocených nemocnic v roce 2023 (projektu HealthCare Institute) obdržela ta domažlická okresní mezi malými špitály první příčku v kategorii Bezpečnost a spokojenost ambulantních pacientů a hned druhou příčku v kategorii Bezpečnost a spokojenost hospitalizovaných pacientů, je těžko pochopitelné. O tomhle špitálu je v posledních letech totiž slyšet až příliš často. Jeho ředitel to odůvodňuje tak, že personál tam prostě drží spolu.
V dubnu 2021, těsně před hodinou duchů, dali policisté dýchnout službu konajícímu lékaři na chirurgické ambulanci, který „nafuněl“ přes dvě promile. To se mi nezdá jako pádný důvod k bezpečnosti pacientů, nikdo totiž neví, kolik jich stačil vyšetřit a zda je vůbec zapsal.
Ve stejném roce zde ordinoval kardiolog Jurij Talanov, původem z Ukrajiny, s 1,6 promile a stopami diazepamu, který pro změnu pacienta s náběhem na infarkt myokardu nutil vykonávat fyzická cvičení (dřepy, kliky, zvedání židle) a odkázal ho k další péči na doktora Mengele (lékař nacistických koncentračních táborů, provádějících pokusy na lidech), což sdělil i záchrance. Poté se před policií ukryl na střeše, kde ho k ránu spícího našli policisté. Soud ho za to v roce 2023 potrestal pokutou 50.000 Kč. Zda je to za ohrožení života trest adekvátní, si udělejte představu sami.
Před 4 lety dopadl zákrok primáře doktora Zahálky, který vpumpoval patnáctiměsíčnímu chlapci, jenž rozhodně nebyl v ohrožení života, vysoce koncentrovaný solný roztok do zažívacího traktu, fatálně. Chlapec na následky lékařské „přepéče“ zemřel. Soud to ohodnotil zákazem činnosti na 3 roky a 20měsíční podmínkou. Nemocnici v Domažlicích nařídil úhradu odškodnění ve výši 4,4 milionu korun.
Že tam personál opravdu drží spolu, pan ředitel Hubáček prokázal svým neotřelým skutkem. Nad rámec soudem uznaných znaleckých posudků totiž za veřejné peníze v hodnotě 10.000 Kč najal údajného odborníka (jeho známého) MUDr. René Hrdličku, který vypracoval „revizní znalecký posudek“ ve prospěch doktora Zahálky. Soud takový pamflet jako předložený důkaz vůbec nepřijal s tím, že jeho vypracování neprovedl ani znalec, navíc závěry údajného posudku jsou v naprostém rozporu s posudky, které naopak certifikovaní znalci vypracovali. Hrdličkův pseudoposudek, vypracovaný na přání ředitele Hubáčka, tak poslal soud rovnou k ledu.
Letos v červnu si to primář chirurgie domažlické nemocnice celkem svižně hasil ve svém Fordu Galaxy po silnici přes Čečkovice na Tachovsku, a asi aby měl lepší lesk v očích, přihnul si na cestu tak vydatně, že si nadělil 2,12 promile. To ho nekompromisně poslalo do škarpy, a to až tak důsledně, že jeho auto skončilo na střeše.
Doktor Křižan převzal primariát od MUDr. Kravce asi se vším všudy, protože i on si před jízdou přihnul. Dr. Kravec po té, co byl policií obviněn za jízdu v opilosti, s takovým závěrem strážců zákona nesouhlasil a trval na odběrech krve. V nemocnici, kde pracoval, pak pod pohrůžkou vyhazovu z práce nařídil službu konající sestře, aby odebrala krev nebohému, nic netušícímu hospitalizovanému pacientovi, kterou pak vydával za svou. Bdělí strážci zákona se ale nedali odradit ani obalamutit a vyčkali si hodinu a půl před operačním sálem, aby provedli další policejní úkony. Je evidentní, že doktor Kravec udělal kravinu a není žádný protřelý zločinec. Kdyby totiž na místě po naměření 0,5 promile uznal vinu, skončilo by to přestupkem, pokutou a zákazem řízení na kratší dobu. Takhle vyfasoval, nejen za jízdu v opilosti, ale i za poškozování cizích práv, podmínku a zákaz funkce výkonu vedoucího lékaře, plus zákaz řízení k tomu.
Letos, tedy až v roce 2024, začal soud projednávat případ, kdy padesáti osmi letý pacient skončil s vážnými zdravotními potížemi v nemocnici po té, co mu domažličtí lékaři během operace zapomněli v břišní dutině bavlněnou roušku s kovovou sponou, pročež pacient musel pro závažné zdravotní komplikace podstoupit další dvě reoperace. Rouška se totiž zanítila a prorostla do tenkého střeva, které pak muselo být z části odebráno a pacientovi byla provedena stomie (umělý vývod na stěnu břišní, pozn. aut.). I když jsou bavlna i nerez nepochybně ekologickým materiálem, poškozený pacient toho nedbal, s tím se nesmířil a soudní znalec požaduje za takové konání náhradu škody ve výši 1,5 milionu korun. Paradoxem zůstává, že nemocnice slíbila vyplacení plného odškodného pacientovi dle znaleckého posudku, který vypracuje jí navržený znalec. Ten určil výši odškodného na 1,5 milionu. Domažlická nemocnice ale v rozporu se svým předchozím tvrzením vyplatila pouze 1,1 milionu.
Primář interny doktor Česan ve shora uvedeném výčtu nepochybně v rámci nemocnice v Domažlicích drží se sekerou, kterou rozbil hlavu zavražděné lékařce a druhou poškozenou, jíž zbil, znásilnil, rdousil, škrtil a omezil na svobodě tím, že ji svázal, prvenství ve výkonu protiprávní činnosti zaměstnanců nemocnice v Domažlicích. Jeho případ se teprve začíná rozplétat a ačkoliv nelze takový čin, zejména u lékaře, jehož primárním posláním je zachraňovat lidské životy a zdraví, kdy vraždou své lékařské poslání zcela popírá, žádným důvodem ani pohnutkou ospravedlnit, je zřejmé, že nikdo z ostatních uvedených lékařů nepáchal své činy prvoplánově, ba úmyslně.
Lékařské povolání patří k nejtěžším. Zatímco horníci jdou do důchodu v pětapadesáti a na svou práci nepotřebují žádné zásadní vzdělání, lékař studuje do pětadvaceti, pak prochází dalším nutným vzdělávacím procesem a k odborné atestaci se dostane až po třicátém roce, aby započal svou kariéru s platem, který se horníkům ani nepřiblíží. Když horník zlomí vrták nebo zapomene helmu v dolu, nestane se nic tak hrozného. Vrták vyfasuje nový a helmu si ráno vyzvedne. Když během své lékařské praxe zapomene drobnou, krví prosátou roušku v břiše pacienta lékař, jde o velmi vážný problém. Napravit ho je svízelné. Zatímco po fotbalistech s milionovými platy zbude jen udupaný trávník, lékař dostane po hromadné nehodě na operační stůl dvě tašky, ze kterých po dvou měsících odchází z nemocnice jeden kompletní člověk a je štěstí, když z tašky nic nezbude. Lékaři slouží v sobotu, neděli, v noci, o svátcích…Do důchodu jde ale lékař po každodenním vypětí a snaze o záchranu života v 67 letech (podle naší vlády) a nejedná se (opět podle vlády) o náročnou profesi. Absurdní nedostatek lékařů je dalším hřebíčkem do rakve našemu už tak zásadně přetíženému zdravotnictví. Jednoduchá opatření, která by dokázala problém změnit, ale stát neřeší. Konečně, o podnapilých doktorech se píše každou chvíli. Daleko horší je situace lékařů, kteří pro náročnost povolání užívají návykové látky, ke kterým mají z titulu své profese relativně snadný přístup. Lékař v Praze ordinoval s více než dvěma promile - Novinky
Namísto navýšení vlastních platů mohou poslanci navýšit rozpočet lékařských fakult k rozšíření studentské základny. Náročné šestileté studium, které vychází stát poměrně draho, lze zajistit podmíněným školným. Pokud se student zaváže odpracovat po absolutoriu 10 let ve službách nesoukromých českých zdravotnických zařízení, bude celé studium hrazeno státem. Pokud se rozhodne odejít pracovat do zahraničí, nikdo mu nebrání, ale školné zaplatí. Konečně, ať nám jeho znalosti a schopnosti, které mu naše školství a zdravotnictví předalo, zaplatí bohaté zahraniční firmy, pro které bude za vyšší plat pracovat. Současný eurounijní systém za peníze našich daňových poplatníků vychovává hotové lékaře německým a francouzským nemocnicím, které si mohou dovolit vyšší platy svým zaměstnancům.
Sám jsem byl pacientem i profesním spolupracovníkem domažlické nemocnice. Je to velmi moderní zařízení, kde pracují schopní lékaři. Špitál se potýká se stejnými problémy, jako každý jiný v tomto státu. Nedostatek lékařů, nedostatek sester, nedostatek peněz, nedostatek levných energií, nedostatek léků, nadbytek pacientů.
Domažlická nemocnice není určitě prokletá. Jen je malá a na malém městě se všechno ví. I v pražských nebo ostravských nemocnicích lékaři nepochybně pijí alkohol za volantem či během služby. Jen to nikdo nepitvá. Většina skutků se navíc stala za zdmi špitálu, v soukromí lékařů. A možná, v těch nedomažlických, lékaři drží spolu basu víc, než v té domažlické, protože se mezi sebou tolik neudávají.
