Článek
John Winston Lennon se paní Julii Stanley a lodnímu stevardovi s irským původem, Alfredu Lennonovi, narodil 9.října 1940 v Liverpoolské nemocnici Oxford Street Meternity Hospital.
Své jméno dostal po dědečkovi, druhé po Winstonu Churchillovi. Otec trávil většinu času na lodích a tak neměl čas se o syna starat. V roce 1944 zběhl z armády a nemohl o sobě dát rodině vědět ani posílat peníze. Julie si brzy našla jiného partnera a John se jí do nového života zrovna dvakrát nehodil. Když se otec Alfréd odvážil ukázat se doma, byla už jeho manželka s jiným mužem a rozvod byl na spadnutí.
John dostal na výběr, s kým chce zůstat. Vybral si otce. Julia ale na syna zatlačila a tak John později před úřady své rozhodnutí změnil. Alfréd Lennon se tedy pokusil malého Johna unést na Nový Zéland. Vše se ale provalilo záhy a matka únosu za asistence policie zabránila. Matka tak malého Johna sice zachránila pro Anglii, ne ale pro sebe. O chlapce totiž nestála, s novým partnerem byla znovu těhotná. Syna se jednoduše zřekla. To bylo poprvé, kdy malý John Lennon ztratil svou matku.
Naštěstí se ho ujala milá teta Mimi Smith se svým vlídným manželem Georgem, kteří žili ve Wolltonu. Od šesti let se mu dostávalo péče plnými doušky, než ale v roce 1955 strýc Georg nečekaně zemřel. Zůstal u tety a spolu trávili společné dny.
John měl jisté hudební nadání, jako každý puberťák se ho snažil zužitkovat. Sám se naučil hrát na harmoniku už v útlém dětství, ale teta Mimi ani submisivní Georg jeho talent nehodlali nijak podporovat. Neviděli v něm větší potenciál. Chtěli z chlapce vychovat poslušného a oddaného příslušníka anglikánské církve. To se doneslo jeho matce a tak 16ti letému teenagerovi v roce 1956 poslala první kytaru. Galloton Champion byla v té době doslova zavazující značka a tak se John kytary chopil naplno.
Podruhé ztratil Lennon svou matku v roce 1958, kdy ji na ulici namol opilí strážník srazil autem. Johna to hluboce zasáhlo a začal být velmi nepřátelský a zatvrzelý. Vyhodili ho ze všech zkoušek a nakonec i ze školy. Díky kontaktům tety Mimy byl přijat na jinou (Liverpool College of Art), kde byl ale považován za rebela, protivného člověka, hádal se s profesory i spolužáky, oblékal se jako dělnická mládež, fandící rock and rollu a své konflikty s autoritami razantně stupňoval. Tady se poprvé setkal s drogami a nakonec byl i z této školy vyloučen.
Na Liverpool College of Art poznal svou budoucí manželku, Cynthii Lillian Powel, který byla i matkou jejich syna Juliana.
Lennon s tetou poslouchal Skiffle. Byl to oblíbený hudební styl, který vycházel z folkové hudby s vlivem blues a jazzu, kdy typické pro skiffle umělce bylo hraní na podomácku vyrobené nástroje nejrůznějšího typu často až děsivých forem, na které dokázal hrát většinou jen sám autor. Někdy i desítky strun, elektrická hejblátka nebo různé klávesy navíc charakterizovali neustále se rozvíjející žánr.
Domnělé příslušenství k dělnické mládež vedlo Lennona v roce 1956 k založení skupiny Quarrymen (kameník v kamenolomu, poznm.autora), která se později přejmenovala na The Beatles. I zde byl Lennon často konfliktním elementem a tak postupně převzal vedení skupiny Paul McCartney.Navíc jeho hudebnické schopnosti byly proti ostatním členům skupiny až bagatelní.
Skiffle mělo vliv i na tvorbu skupiny. Po vzoru autorů originálních nástrojů si i členové Beatles začali své nástroje upravovat a přidali elektronické komponenty, na elektronickou kytaru mohli zahrát daleko složitější skladby bez zásadních virtuosních kvalit. A podporou trochy drog se Lennonovi, který byl z celé kapely nejméně kreativním, dařilo tvořit skvěle.
I když byl Lennon dobrý hudebník, textař a skladatel, hrál na harmoniku, kytaru, varhany, klavír, harmonium, ale i na mellotron (elektronický nástroj s klávesami s předdefinovanými bankami krátkých 8mi sekundových skladeb, zaznamenaných na klasické magnetické pásce, přiřazené vždy jedné z kláves, poznm. autora), napsal i 2 knihy, obě plné pomatených nesmyslných spisů a podivných perokreseb, vytvořených pod vlivem LSD a několik básní, těžko ho proto považovat za spisovatele či virtuosa. Nicméně faktem zůstává, že hodně ze své básnické tvorby zužitkoval právě do textů svých písní. Sám o sobě prohlásil: „Na klavír hraju ještě hůř než na kytaru, mám omezené možnosti toho, co umím zahrát, a stává se mi, že často nevím, kde zrovna jsem.“
Byl hudební samouk a tahounem v The Beatles byl o poznání nadanější a v hudbě vzdělanější McCartney.
Příběh The Beatles je na jiný článek.
V roce 1967 požádala Cynthie o rozvod a na scénu přišla o 7 let starší, neúspěšná japonská umělkyně z bohaté a vysoce postavené aristokratické rodiny Jóko Ono, užívající anglický pseudonym Yoko Ono, kterou v roce 1966 potkal Lenon v Indii. Její bývalý manžel Toši Ičijanagi byl avantgardní japonský umělec, žijící v New Yorku. U něho nenašla přílišnou podporu a tak se po 6ti letech rozvedla a znovu provdala, tentokrát na 3 roky, za filmového producenta Anthony Coxe. V roce 1969 se provdala za Lennona. Její nejvýznamnější počin spočíval v tom, že v roce 1966 klečela na podiu jednoho londýnského divadla a diváci si mohli odstřihnout kus jejího oblečení v rámci představení Cut Piece (odstřihni kus).
Spolu s Lenonem toužili po znovu zviditelnění. Jejich první album „Unifinished Music No.1: Two Virgins“ bylo zajímavé jen tím, že na jeho obalu byli oba nazí a deska se musela prodávat v papírovém sáčku.
Album Johna Lennona a Yoko Ono bylo kontroverzní nejen hudbou.
V roce 1968 byl Lennon zatčen za držení hašiše a LSD. Drogy se staly jeho denní realitou, nedokázal bez podpory pořádně fungovat.
Rok 1969 byl pro Lennona rokem zásadních změn. Právní moci nabyl rozvod jeho manželství s Cynthií, Lennon se na Gibraltaru potají oženil s Ono a začal ji vodit do Beatles proti vůli kolegů, což mělo za následek rozpad The Beatles. To donutilo Lennona a Ono založit skupinu Plastic Ono Band, a aby se skupina nějak zviditelnila, začala se věnovat ožehavému politickému tématu – boji proti válce. Skupina se rozpadla záhy v roce 1975, zatímco oficiální konec he Beatles je datován k roku 1970.
I když to zní tak trochu jako oxymóron, boj proti válce, oba s v tématu našli. Lennon si nechal růst dlouhé vlasy na znamení míru s tím, že je ostříhá, až válka skončí, do té doby budou růst. Oba toužili po uznání. A toho se jim přece mohlo dostat, kde jinde, než v USA. Tam se také oba přestěhovali v roce 1970. Krédem bylo užívání drog, alkoholu a volný život ve stylu dětí květin, náplní protest proti válkám všeho druhu. V roce 1969 Lennon dokonce vrátil řád MBE, který obdržel, jako protest proti válce ve Vietnamu.
Jejich „mírové akce“, které byly předváděny pochybnými formami, třeba tak, že vzývali mír 8 dnů v posteli, ze které odmítali ve jménu míru vylézt, byly podpořeny LSD, na které se oba postupně stávaly závislými. Politická garnitura republikánů si toho všimla a měla obavu, aby Lennonovi nebyli hybnou silou protivnictví v následujících volbách, na meetingy by totiž mohla jejich aktivita přivést mnoho protivníků. Válka ve Vietnamu, proti které oba hlasitě protestovali, byla ožehavé téma a v následujících volbách by protesty manželů Lennonových mohly nepříjemně ovlivnit volební výsledek. Na příkaz shora zrekvírovali policisté Lennonovým byt a obvinili je z přechovávání drog, které v bytě našli. Pozastavili Lennonovi žádost o zelenou katru a trvali na deportaci. Imigrační úřad kvůli drogovým deliktům odmítal Lennona v USA strpět až do roku 1976, kdy s odstupem po volbách teprve mohl získat zelenou kartu.
V roce 1975 se jim narodil syn Sean Ono Taró Lennon. John zůstal doma, uzavřel se před celým světem, vychovával syna a údajně propadl drogám docela. Schovaný zůstal až do roku 1980, kdy dal o sobě světu vědět novými dvěma alby (Double Fantasy a Milk and Honey – to vyšlo oficiálně až v roce 1984.
Manželé Lennonovi neměli bodyguardy ani ostrahu u domu, kde na zahradě nocovali jejich často na plech zfetovaní fanoušci. John je vítal a bavil se s nimi, kontroloval, zda jsou v pořádku, cítil se za ně zodpovědný. Jeden z nich, Cesare Curtis Claudio z Alamedy v Kalifornii, pocházející z italské hudebně založené rodiny, byl právě v rauši, když zaklepal na jejich dveře. Vydával se za vietnamského veterána. John s Ono si ho přizvali do svého domu a věnovali mu mnoho času během společných konverzací při LSD. Podle Ono byl chytrý, přemýšlivý a s Lennonem sdílel podobné názory na svět. Jeho bratr později veřejně napsal: „Curt nikdy nebyl v armádě. Byl nadaným studentem a získal stipendium na Kalifornské univerzitě v Davisu v Kalifornii. Poté začal užívat drogy a odešel ze školy. Většinu života strávil prací na farmách. Když zavřeli firmu, pro kterou pracoval, koupil si za odstupné letadlo, a to se mu stalo osudným. 22. prosince 1981 při letecké havárii zemřel.“
Nová autorská aktivita Johna Lennona podnítila touhu po slávě podivného amerického zneuznaného mladíka, který chtěl ještě nedávno spáchat sebevraždu a utratil proto všechny peníze, aby si konec života užil, Marka Davida Chapmana.
8.12.1980 se stal posledním dnem velkého Johna Lennona. Zpěvák právě Chapmanovi podepsal obal nového alba, aby ho slávychtivý podivín za hodinu bez jediného slova střelil. Na následky střelných zranění Lennon v sanitce zemřel. Chapman se prý inspiroval dějem knihy „Kdo chytá v žitě“, kterou měl u sebe. Je zajímavé, že stejná kniha byla nalezena u Johna Hinckleye, který spáchal dne 30.3.1981 neúspěšný atentát na Ronalda Reagana.
V roce 2020 byla po jedenácté zamítnuta žádost vraha Chapmana o podmínečné propuštění. Zamítnutí soud odůvodnil jako neslučitelné se společností. Mark Chapman se omluvil Yoko Ono za ztrátu, kterou jí způsobil. Prohlásil: Když jsem učinil to strašné rozhodnutí, bylo to čiré zlo, pramenící jen z touhy po vlastní slávě. Je to hrozná, hrozná věc, když člověk touží jen po vlastní slávě.
Mark Chapman podle jeho slov lituje vraždy Johna Lenona. Lituje jí tak, jak jen může patologicky narcistická osobnost schopná litovat čehokoliv. Zatímco v takových případech bývají zločinci za dobré chování v New Yorku propuštěni podmínečně často po 15-18 letech, Chapman je ve vězení dosud, už 44 let.
Po Lennonovi zbyl krom 2 podivně pomatených knih a bezpočtu skvělých skladeb ještě jeden zajímavý odkaz. Byl po něm pojmenován jeden vzácný druh tarantule, Bumba Lennoni.
