Článek
Ve svém první článku předkládám, snad objektivně, svou zkušenost se střídavou péčí. Mým úmyslem bylo vám ukázat, že se lze, při rozvodu, domluvit, i když se partneři nemusí. Drtivá většina ve zlém se rozvádějících rodičů potvrdí, že je rozumná domluva o dětech velmi obtížná. Názor, že jde především o děti, je správný a 100% s ním souhlasím. Dobře se o něm píše, pokud se vás to právě teď přímo netýká. Situace, která panovala při mém rozvodu, mohla vygradovat na válku o děti. Nestalo se tak! Je to snad špatně? Z komentářů vzešlo téma druhého článku o rozporech/předsudcích.
Rozpory
Zde pouze uvažuji o rozporu pohledů otce a matky. Být rozumný neznamená, v jejich očích, totéž. Ve většině případů uznávám matku jako nejlepší volbu pro dítě v rozpadající se rodině. Jistěže zcela přirozenou. Vadí mi ten rozpor pohledů, který otce automaticky vyloučí z volby. Komentáře i odkazy jsem si se zájmem pročetl, vyhledal několik dalších článků a zjistil, že nejsem pravý chlap!
Co jsem?
Porovnáním internetových článků a mých skutků jsem zjistil diferenci mezi tím, jak se cítím a jak je na mne nahlíženo. Ještě včera večer jsem byl chlap, co se postará a ochrání rodinu, synům je kompasem, dceři oporou, do školky zajde, uvaří (někdy i uklidí), chodí s dětmi na písek a do heren, občas se nepohodne s manželkou a, jak jinak, škrábe se na nepatřičných místech při večerním sledování TV. Ale hlavně: Mám zájem se přímo účastnit na výchově a vývoji našich dětí, i když jsme to s jejich matkou nezvládli společně! Dnes ráno se probudím a jen zírám. Podle zjištění jsem zženštilý ubožák, trpící komplexem méněcennosti, usurpující matkám jejich odvěké právo na dítě. Selhal jsem jako otec, když jsme s manželkou probírali možnost, z ekonomických důvodů, otcovské dovolené. V neposlední řadě mohu za homosexualitu, nárůst rozvodů, násilí a naprosto nechápu pojem odpovědnost a spolehlivost. Vinen! Střílejte!
A teď vážně
Ano, je to vytržené z kontextu. Ne, nejsem demagog. Jen se vám snažím ukázat, jak mohou působit na muže články a komentáře z internetu na téma rodičovství. Když si některé z nich přečte 20letý chlapík a zjistí, že ať udělá co udělá, bude vždy za vola, tak se nedivím jeho nezájmu o manželství, partnerství a děti. Samotný rozmnožovací akt ještě ano, ale i o ten údajně zájem upadá. Je mi 46, vím, co chci a jaký jsem. Znám své chyby. A že jich je! Doufám, že si z nich moje děti vezmou ponaučení. A co vy?
