Článek
Už jsem tu psal o potřebě nastavit úplně nový systém důchodů oproti současnému. Dnes jsem četl jen další článek, který mě přesvědčil o této nutnosti. Článek o kategorizaci ,,náročných“ povolání pro potřeby a možnost odejít na odpočinek dříve. Pročetl jsem reakce čtenářů a zkoušel si představit ty zástupy nových úředníků, které toto budou schvalovat, přepočítávat, kontrolovat, chybovat, opravovat, vysvětlovat a nebo se jen kolem toho všeho důležitě a nepostradatelně hemžit. A zas nikdo nenapsal - celý ten systém je špatně, je drahý , nepřehledný, plný chyb, výjimek a dodatků, takže občan je jen hračkou v rukách úřadů a téměř nemá možnost cokoli ovlivnit a změnit. A přitom je to nabíledni. Systém, ve kterém se už vyznají jen celé a početné štáby odborníků a ještě se musí dohadovat, je z principu špatný a je třeba ho změnit.
Ta potřeba změny má několik příčin. První z nich je dnes už sama neúnosnost a nedostatečnost průběžného důchodového systému. K jeho spolehlivému fungování musí být dvě podmínky - jednak setrvalý růst finančních prostředků určených na důchody, druhak setrvalý růst populační křivky. To první je zapříčiněno jednak vzrůstajícím věkem dožití a druhak nepoměrným nárůstem penzí proti letům, kdy ten systém u nás byl zaveden. On bude asi trochu rozdíl, zda vyplácíte milionkrát dvanáct stovek a nebo třímilionkrát (téměř) 20 tisíc při zhruba stejném počtu obyvatel.
Druhá věc je, že místo aby přiměřeně rostl, stále se snižuje počet přispěvatelů do systému. Je to zapříčiněno podstatně delší dobou studia a vůbec přípravy na zaměstnání, a hlavně pak stále se snižujícím počtem narozených dětí, které jednou do toho systému přispívat budou.
Kdybychom měli dejme tomu 5% trvalý nárůst HDP, dal by se přirozený deficit na důchodovém účtu sanovat bez problémů z rozpočtu. Ale to je pohádka, tak na tom ani zdaleka nejsme, takže sanace z rozpočtu jdou na dluh. Letos, příští rok, ten další a potom taky. Jak dlouho? Řešením v případě průběžného systému je posílení výběru, tedy zvýšení pojistného a odvodů, a na druhé straně posun věku odchodu do důchodu, čili zkrácení doby, po kterou budeme ten důchod brát a zároveň prodloužení doby, po kterou budeme do systému přispívat. Skvělá představa! Navíc doprovozená pocitem, že skoro nic z toho nemohu ovlivnit, cokoliv se za roky mého aktivního života může asi tak 15× změnit a ještě není jisté, že stát někde neudělá nějakou chybu. A rovněž skvělý pocit z toho, kolika lidem - a za jaké peníze - je svěřena moc a nadvláda nad mými prostředky, ze kterých bych měl na stará kolena žít.
Kdesi jsem četl o rovném důchodu. Napohled to vypadá strašně komunisticky a přímo hrůzně - kde je tady nějaká zásluhovost, to bude mít majitel firmy stejně jako uklízečka v hypermarketu? Zkusme to ale jinak.
Rovný důchod je částka, která by měla každému stačit na živobytí, tedy na bydlení (přiměřené), obživu (žádné bifteky a kobylí vejce třikrát týdně), energie a ošacení. Plus lékař atd. Řekněme těch dnešních 20 tisíc. To by byl důchod státní, státem garantovaný. Na ty bychom ovšem všichni platili také stejné odvody. A tu vzniká podivný stav - u některých by ty odvody byly o maloučko vyšší, než dnes, protože vydělávají méně. U jiných by byly podstatně nižší, neboť vydělávají daleko více. I částky, které odvádějí firmy, by tenhle rozdíl zaznamenaly. Tu by pak firmy u těch lépe placených ten ,,přebytek“ vyplácely tomu zaměstnanci. A ti lépe připravení, lépe kvalifikovaní a tedy lépe vydělávající by pak tyto prostředky mohli investovat na své stáří. Možností je mnoho a každý by si jistě vybral, kam s penězi. Zda finanční spekulace, investice do cenných papírů, do nemovitostí, každý podle své chutě a možností. A rozhodnutí. Neboť toto by byly prostředky každého občana, se kterými by hospodařil on sám. A za to hospodaření by si odpovídal.
Ti, kdo by toho využili a prostředky si našetřili, ať už jakýmkoli způsobem, by si pak mohli k důchodu přilepšit, neb by měli z čeho. Ti pak, kteří žijí systémem ,,po nás potopa“ a nenašetřili nic, zůstali by o tom rovném důchodu a vyprávěli by dětem pohádky o tom, jak vydělávali miliony a všechny je projezdili na lyžích či propili v irské whisky. Ale hlavně, každý by byl odpovědný sám za svůj život v důchodu a nikdy by nemohl říct - ,,z čeho jsem měl našetřit“. Dnes opravdu moc z čeho není s výjimkou těch nejlépe placených. Ale nikdo, kdo odváděl obrovské částky do systému, nedostane z něj natolik více, o kolik více odváděl. Od určitého příjmu se nevyplatí platit ty odvody, neboť vysoko překročí částku, o kterou nám zdvihnou důchod. Pokud tyto peníze investujete do spoření či do něčeho, co použijete v důchodu, nepřijdete o ně. A co důležité, tyto peníze jsou vaše a jsou tedy, kdyby nedej bože někde něco, předmětem dědického řízení, takže vaše děti o ně nepřijdou.
V neposlední řadě jsem přesvědčen, že částka, kterou tento stát vydává na správu současného důchodového systému a na jeho obsluhu, platy těch tisíců úředníků a všelijakých ředitelů něčeho zbytečného, by výrazně posílily státní rozpočet na straně úspor. Ti lidé by totiž nebyli potřební. Fixní částka zavedená u poplatníka do počítače by byla snadno kontrolovatelná relativně jednoduchým softwarem, problém výpočtu a kontroly důchodu by zmizel a to ostatní už by se dělo jen se soukromými penězi, čili mimo rozpočet státu. Kromě jiného by třeba taky odpadly problémy s předčasným odchodem do důchodu. Bude stanovena řekněme hranice 65 let, ale nikdo vám nezabrání, abyste šel třeba v padesáti. Jen musíte do 65 platit odvody a důchod státní začnete dostávat v 65. Do té doby za své…
Prosím, toto není návrh zákona, v žádném případě nechci tvrdit, že to takhle je hotové. Mnoho by se na tom muselo počítat a kalkulovat, chtělo by to asi zavést nějaké nové instituty, státní garance na některé účty, ale pokud bude zachován princip, vyjde z toho jedno: To, že budete mít za co přežít, to vám garantuje stát. To jakým způsobem a v jakých podmínkách budete tu dobu žít, to je vaše volba a vaše odpovědnost. A tedy jen a jen vaše věc. Což je myslím si maximálně poctivé a spravedlivé. O což, kromě jiného, snad jde. Celý ten sytém pak může fungovat téměř donekonečna s tím, že se budou po zvážení upravovat jen dvě částky - jedna částka státního důchodu, druhá částka odvodů. Ale stát jako takový na tom vydělá a my rozhodně neproděláme. Mě pak na tom nejvíce oslovuje jedna základní věc - pořád donekonečna čteme a posloucháme: stát nás okradl, nedali mi, dali mi jenom…ale pokud někdy stát něco podobného udělá, bude to hlavní jen a jen v našich rukách a na našich hlavách. Nebudeš mít z čeho šetřit? Hledej lepší práci. Nenašetřil jsi, ač jsi měl z čeho? Kdo je vůl? Stát? Ne, jen a jen ty, příteli, mohl jsi…
To na konci je zároveň taky důvod, proč si myslím, že to u nás nikdy fungovat nebude. Protože u nás lidé nejsou zvyklí odpovídat za svůj život a bojí se toho. A nadávat na sebe, to je přece blbost. Na stát se dá nadávat dokonce i za státní peníze. A druhý důvod, proč to nikdy nebude, ej ono báječné bydlo a platy pro x tisíc úředníků nadaných mocí nad našimi životy ve stáří. A tuto moc si podle mě stát vzít nenechá…
