Článek
Nedávno jsem komentoval nějaký článek, zabývající se panem Babišem. Jak jinak, jeho styl je mi naprosto cizí a tak negativně. První reakce byla: Vás ta závist a nenávist jednou zadusí! Nic víc. Ale opravdu musím toho, koho kritizuji a jehož přístup a jednání je mi silně proti srsti , nenávidět? Nic není vzdálenější pravdě. A proč tomu tak je? Inu, protože láska a nenávist jsou nejsilnější emoce a jsou si nesmírně blízké. Nezřídka jedna vyvěrá z druhé a jdou spolu nerozlučně jedna vedle druhé. A jedna je alternativou druhé. Jsou lidé, které mohu jen milovat a neb nenávidět. To jsou lidé kolem mě, kteří nějak můj život ovlivňují , řekl bych, přímo. A pak jsou lidé, kteří jsou mi úplně, ale úplně lhostejní.
Podívejme se ale do společnosti. Představa, že Sparťan jde se Slávistou v pohodě na pivo, před stadionem se rozejdou každý do svého kouta a po zápase na sebe zase počkají a jdou zas na pivo, je naprosto nesmyslná. Jsou to nepřátelé, co se fotbalu týče, na život a na smrt. Není špíny, která nakydána na hlavu soupeře by stačila, není podrazu, který by vůči soupeři byl nečestností, leč jen prostředkem světícím účel, není nic dostatečně zlého, co bychom na hlavu soupeře a jeho fandů nesvolávali v míře největší. Ale proč?
V politice je to ještě horší. Já jsem si celý život myslel, že v demokracii jsou strany odlišných směřování proto, aby spolu mohli soutěžit o přízeň voliče k tomu či onomu programu, tedy prioritám, kterým ta či ona strana dává přednost. Tihle chtějí všechno řídit, všechno ovládat, všechno rozhodovat, tihle chtějí něco jiného a ty si občane, laskavě vyber. Ovšem ti i ti se domnívají, že smysl jejich působení je co nejlepší správa státu. I jejich voliči. A tak by to - aspoň se domnívám - mělo být. V demokracii. O co jde ale u nás? O to, že „naši“ jsou nejlepší, ať už jsou to volové sebevětší, nikdy nekradli, i když se od soudů prakticky nehnou dlouhá léta, nikdy nelhali, přestože už xkrát byli soudně jako lháři usvědčeni atd. To všechno ti druzí, bůh a voliči je zatrať do díry nejtemnější! Zcela pomíjíme fakt, že i ti druzí chtějí tu zem spravovat dobře, ba nejlépe a jen jaksi jim buď není dáno, nebo tomu nepřejí podmínky vnější. Demokracie není jen o tom, aby vyhrál ten nejlepší - to se občas nemusí povést. Demokracie je však hlavně o tom, že nejsem povinen vola zvolit do té které funkce podruhé, ba dokonce že ho mohu nezvolit! Není tu vedoucí úlohy strany, která nepřipouští jiných variant, není tu diktátu, není tu pendreků, které by mě nutily se chovat tak, jak někdo chce. Demokracie mi umožňuje neučinit premiérem člověka, který se jako premiér neosvědčil!.
Ale zpět k té nenávisti. Oč jde v naší politice? O to, kdo je lepší? O to, kdo vede zemi lepším směrem? Ale vůbec ne, jde o to, že tenhle není náš, tak je to vůl a přijde zatratit. Co na tom, že dělá správné věci .- nemůžou být správné, když je dělá on. Kdyby je dělal ten náš, byly by nejlepší pod sluncem, ale že je dělá tenhle, je to svinstvo a tudíž fuj! Nebo jste snad četli někde v diskuzi racionální příspěvek opozičního voliče třebas k tomu, že prostě ceny v obchodech nemůže a nesmí vláda ovlivňovat? Ale houby, za drahé máslo může jen a jen Fiala a hotové. Četli jste snad příspěvek koaličního voliče na téma zadlužení státu, že zrušení superhrubé mzdy byla chyba, která nás stála 100 miliard? Ale houby, stát zadlužil jen a jen Babiš a hotové. A to prosím, hovořím jen a jen o případech, kdy diskutující použije nějaký argument, byť i špatně. Ale drtivá většina diskuzních příspěvků je v rovině osobní - bez věcného zdůvodnění a stříká z ní zášť a nenávist na všechny strany.
Konkrétní příklad - inflace a ne příliš dobře zvládnutý boj s ní. Na středních ekonomických školách se učí, že inflace vzniká uvolněním velkého množství peněz nekrytých produktivitou do ekonomiky. Čili v ekonomice se objeví spousta peněz, které nemají a nikdy neměly protihodnotu - odvedenou práci. Tyto peníze se začnou promítat do spotřeby a trh na zvýšenou poptávku logicky reaguje zvýšením cen. A celý ten proces trvá tak asi 2 - 3 roky. než to vybuchne a ty ceny překročí možnosti nízkopříjmových skupin obyvatelstva. Pak to strašně dlouho trvá, než se to jakž takž srovná. Ale ty ceny už většinou zůstanou, jen ty peníze jsou jaksi od té doby ,,levnější", mají nižší hodnotu. Čili na to, aby to ta skupina obyvatelstva zvládla, musí být za stejnou produktivitu vypláceno více peněz atd. Prostě řetězec událostí, které vedou ke znehodnocení měny a zvýšení cen. Ve kterém roce, pěkně prosím, v naší zemi udeřila inflace nejhůř? V roce 2022! Ve kterém roce nastoupila Fialova vláda k moci? V roce 2021 na podzim! Odečtěte laskavě od roku 2022 ty tři roky a podívejte se do Strakovky, kdo tam seděl? Fialova vláda tu inflaci prostě způsobit nemohla. Ale druhá věc je, zda mohla proti ní v mezích zákonů lépe bojovat. To já nevím, spíš si myslím, že moc možností neměla. Ale Fialova drahota to nebyla ani omylem.
Zpátky k té nenávisti. Kdo ji sem vlastně dostal a proč? Podle mě to začalo v časech pana prezidenta Zemana - pamatujete? Pražská kavárna! Za všechno můžou, do všeho kafrají, atd. Pak už to šlo - sluníčkáři, vítači, havloidi, kobliháři, náckové - jedno za druhým a proč? Inu, dokud to byli odpůrci nějakého počínání, bylo to v rámci fair play. Ve chvíli, kdy byli mezi Sparťany označení Slávisté, je jasno - máme nepřítele, a můžeme se do něj pustit iracionálně, jen proto, že jsou a nejsou to naši! A vinni jsme všichni, jedna i druhá strana, neboť na obou se tohoto unfair přístupu využívá jako hlavní zbraně. Napíšu - li, že mezi voliči pana AB je převaha voličů s nižším vzděláním, není to unfair, neb jest to pravda na základě nějakých průzkumů a pak i toho, že nehodnotí věci objektivně. Napíšu - li, že jsou to jen hloupí kobliháři, je to unfair a sudí by měl pískat. A hodně nahlas. I když je to označení jedné a té samé voličské skupiny. Ale to první označení vychází z dat racionálních a zdůvodnitelných, to druhé už je jen o emocích a vzbuzování antipatie, neřku-li nenávisti.
Nemám rád pana Babiše. Na to, abych ho respektoval jako úspěšného podnikatele, toho vím o jeho podnikání dost a dost. Na to, abych ho respektoval jako poctivého politika, který míní vést republiku k lepšímu budoucnu, toho vidím v jeho směřování dost a dost, co mě od toho varuje. Na to, abych si ho vážil jeho poctivého a vzdělaného člověka, na to prostě svým chováním a vystupováním ještě nedosáhl. Ale abych ho nenáviděl, jak mi spousta lidí podsouvá a snaží se mě o tom přesvědčit? Ale vůbec ne. Je mi naprosto lhostejný. Lidově řečeno, je mi jako člověk ukradený a na pivo bych s ním v životě nešel. Ano, nenávidím to, co se tu v jeho jménu děje a to, kam se snaží republiku otočit. To ano. Ale pana Babiše? Spíš je mi ho líto. Já, na rozdíl od něj, spím klidně a spokojeně. Beze strachu. Beze strachu o miliony, beze strachu z toho, že se něco z toho, co je zatím v klidu, provalí, beze strachu z toho, že přijdu o moc jako jedinou možnost, jak to všechno držet pod pokličkou dokud… prostě beze strachu z čehokoliv. A pan Babiš by mi měl můj klidný spánek závidět. A to není nenávist.
