Článek
Tak jako si neumíme představit vánoční televizní program bez přehršle pohádek, neumíme si je posledních x let představit bez „Pelíšků“. Ačkoli známe výroky všech herců zpaměti, řveme u nich znovu a znovu smíchy. A při scéně, kdy Uzlinka přelézá balkon, aby bráchovi přinesla opuštěné chůvičky z bytu Krausových, už přepínáme jinam, jdeme na balkon na cigaretu a těšíme se na další program. Kdo čeká na absolutní finále filmu, na krátký šestiřádkový vzkaz, který se na obrazovce objeví na nějakých 30 vteřin za zvuků písně ,,Sluneční hrob “ od Blue Effectu? Víte vůbec, co tam stojí? Budu mírně parafrázovat, neb paměť fotografickou nemám :
„Věnováno všem, kterým ze dne na den zmizeli ze života otcové a matky, strýcové a tety, bratři a sestry, kamarádi a kamarádky, milenci a milenky a nechali je, aby na to všechno tady zůstali sami.“
Komu při těch salvách smíchu dojde, že jeho život se odvíjel v přímé závislosti na tom, zda se on sám, jeho rodiče či prarodiče zachovali jako Saša Mašlaň, pan Kraus s rodinou, nebo třeba bratr pana majora Šebka. Že to, co vlastníte, máte , děláte, vystudovali jste, čím jste, je přímým důsledkem toho, jak se tito vaši předkové a nebo vy sami zachovali po tomto dni?
Mám ten film strašně moc rád. Protože je pravdivý. Protože v té době jsem byl jen o maličko mladší než Michal Šebek. A měl jsem tátu vojáka z povolání, který nikdy nevstoupil do strany, ani když mu výměnou za stranickou legitimaci nabídli místo náměstka ministra. A protože jsem znal spoustu lidí, kteří zmizeli z našich životů, a nechali nás v tom samotné. A protože i můj život spolutvořilo vyjádření mého otce a mé matky na prověrkách k jejich názoru na „vstup spřátelených armád“.
Takže jsme přežili další „Pelíšky“. A já se stále ptám na to samé - jak může v zemi, kde tři čtvrtiny národa sedí u televize u tohoto filmu, jak může vůbec být možné, aby kandidovali do parlamentu pohrobci oněch, co ten vstup zařídili, těch, díky nimž se obrátil život půlky národa naruby, díky nimž se odtud vystěhovalo přes 300 tisíc lidí, díky nimž další statisíce nesměli studovat, vystudovaní nesměli pracovat atd. Jak může někdo bez povinného odplivnutí a zamumlání formule „jejich jméno budiž navěky prokleto a zatraceno“ ty časy vychvalovat? K čemu pak jsou vám „Pelíšky”?
