Článek
Paní Dana byla šedesáti devítiletá čiperná seniorka, dříve by se řeklo nekorektně důchodkyně.
Dana docela těžce nesla, že dříve byla docentkou na vysoké škole, pak už jen bývalou docentkou a nyní již pro okolí jen většinou „důchodkyní nebo babičkou Novákovou“.
Snad jen u lékařů, těch statečných gentlemanů v bílých pláštích, které poctivě navštěvovala, ji ještě vždy sestry do čekárny volaly - paní docentka Nováková!
To se alespoň pár sekund dmula pýchou před ostatními pacienty. Pravda, jednou ji radost pokazil jiný pacient - seschlý osmdesátník, který nepřiměřeně situaci nabručeně zamumlal: „Madame, já jsem profesor „betonu“, tak se tady moc nenaparujte ježibabo, tedy docentko,“ ale to bylo vzácné vybočení z normálu.
Mezi záliby paní docentky patřilo, jako u většiny žen, nakupování. V důchodu našla i nehrané potěšení v letákových akcích, kterými dříve tak opovrhovala. Panta rhei, říkávala omluvně.
Vše se zdražuje!
V posledních měsících byla značně rozladěná z inflace a růstu cen. Již skoro ani letáky nezabíraly na tu Fialovou drahotu. Kolikrát sjezdila celé město, aby ušetřila pár krejcarů. Dříve jsem jezdila po konferencích, a měla tam vše zadarmo, a ted se plahočím z Kauflandu tramvají přes Lidl do Penny Marketu a utratím majlant. Konstatovala pak doma v kuchyni nad lahví přerovského piva Zubr.
Naštěstí měla manžela, samozřejmě úplně neschopného, jak ho s oblibou popisovala kamarádkám, ale měla alespoň nějakého, na rozdíl od většiny vrstevnic.
Vdov v jejím okolí nebezpečně přibývalo. Někdy měla i strach, že také přijde o to své budižkničemu, které nechce nikam chodit do společnosti, a rýpe se buď na zahradě nebo spí u televize Barrandov či Novy. Kdyby dědek chrápal alespoň u ČT Art stěžovala si kdysi kamarádkám v kavárničce nad třetí dvoudecovkou suchého moravského vína.
Hamižnost byla potrestána
Minulý měsíc se paní Dana opět vypravila na nákup do supermarketu, ačkoliv v televizi i na těch internetech všude mudrovali, jak ceny klesají, opak byl skoro pravdou. U některých cenovek se opravdu rozčílila - původně 36,90 nyní 36,70 Kč. To si snad z lidí dělají dobrý den, hromovala pedagožka ve výslužbě.
V onen osudný den si to fortelně zamířila k samoobslužné pokladně. Nejde o omyl, skutečně šla, i když seniorka v letech, k tomuto modernímu vynálezu. Používala jej s oblibou, na rozdíl od manžela, již třetím rokem. Jak tušíte motivace, byla jasná, chtěla mladým dokázat, že to také v pohodě zvládne.
Ale zpátky k pokladně. Ve zmíněný den, z ničeho nic hodnou a v zásadě poctivou (ty falešné náklady před dvaceti lety v rámci grantového projektu pro GAČR byly již dávno zapomenuty) paní docentku pokoušel samotný ďábel. Taková drahota, Nováková to jim musíš vrátit, to si nesmíš nechat líbit. A tak dostala skoro kriminálnický nápad, při vážení pomerančů ji napadlo označím je jako cibule. A tak také učinila.
Zažila chvíli strachu, úplně jako v mládí, když nekalosoutěžně opisovala na střední škole. Následoval krásný pocit způsobený koktejlem endorfínů, serotoninů, adrenalínů a dopamínů (nebo jak se to všechno jmenuje, ostatně nebyla docentkou z přírodovědných ani medicínských oborů), když se jí akce povedla.
Cestu domů radostně skoro běžela, kdyby ji potkal její ortoped, tak by ji snad bez zbytečného odkladu vyřadil z pacientské evidence.
Doma se hned pochlubila se svým husarsko-banditským kouskem, vše líčila do nejmenšího detailu. Když po 30 minutách pustila manžela Jardu ke slovu, a čekala oslavné věty, ostatně souvětí, ten její moula již dávno nepoužíval. Jarda - pravil suše, ty kozo, víš kolik teď stojí pomeranče a kolik cibule?
Cibule je dnes dražší, ty jsi opravdu sen každého supermarketu. A pokračoval v luštění Sudoku, kde nepotřeboval nijak bohatou slovní zásobu.
Docentce Daně v tu chvíli málem přestalo bušit srdce.
Od té doby nakupovala už jen poctivě.
Poučení pro všechny na závěr: S poctivostí nejdál dojdeš.
Ilustrační foto z února 2024, že v Česku je nyní cibule skutečně dražší než banány a pomeranče.
426140713_7111048085648533_773418329783617072_n
