Článek
Na základních školách je dnes běžné, že prvním jazykem výuky dětí bývá angličtina. Alespoň tedy na většině škol. Začíná se s ní již velmi brzy, což je pro seznámí se s jazykem pro děti podstatné a důležité. Jenže pak přijde ten okamžik na druhém stupni, kdy je třeba si zvolit druhý jazyk, který budou děti studovat souběžně. A tady ještě před několika málo lety mnoho děti nevědělo, jaký si vybrat.
Ke standardní němčině totiž ve většině případů přibyla ruština, která se tím pomalu začala vracet do našich škol. Její návrat můžeme zaznamenat už krátce po roce 2000, během další let se ale rozšířila po celé republice. A byl o ni velký zájem.
Ruština má pro děti totiž tu výhodu, že se jedná o slovanský jazyk, který je v lecčem tomu českému podobný, a tak není pro studium méně zdatných žáků tolik náročný. Kdežto němčina je zase v mnohém podobná angličtině, což může vést k mísení výrazů z obou těchto jazyků a následnému zmatku v hlavách žáků, kteří studují oba tyto jazyky zároveň. Navíc ani jeden z nich nepatří k těm jednodušším.
Ruština tak získala své pevné místo ve výuce jazyků na základních školách. Jenže pak přišel rok 2022 a s ním válka na Ukrajině. Česko se snaží energeticky osamostatnit od agresora, kterým se tímto krokem Rusko stalo. Jenže ruština se na školách učí vesele dál.
Otázka je tak jasná. Proč nedošlo k ukončení výuky ruštiny na školách ihned nebo kvůli organizačním důvodům alespoň s koncem školního roku? Je jasné, že žáci, kteří se ruštinu začali učit ještě předtím, než došlo k ruské invazi na Ukrajinu, by byli v nevýhodě. Museli by znovu začínat s novým cizím jazykem od základů. Takhle se ale učí jazyk země, kterou považujeme za agresora, přerušili jsme s ní veškeré obchodní styky a asi jen málokdo z nás se tam kdy v životě podívá. Není to tedy absolutně zbytečná ztráta času, který by žáci mohli věnovat jinému předmětu, který jim k něčemu bude?
Nasnadě jsou jistě organizační důvody. Školy mají určitý počet pedagogů, kteří vyučují jazyky, na které mají vystudovanou aprobaci. Většinou jsou to jen dva předměty, které mohou takto vyučovat. Pokud by jim ruština odpadla, pak by se mohlo stát, že zůstanou nevyužití a mohlo by to vést k propouštění takových učitelů. Jenže kde najednou sehnat další pedagogy, kteří učí němčinu, případně nějaký jiný světový jazyk, který se ale do té doby nikdy na škole neučil?
To je problém, se kterým by se školy musely v takovém případě potýkat. Dost možná by to byl z krátkodobého hlediska problém neřešitelný. Ruština se tak na školách učí dál, přestože její výuka už v současné době nedává smysl. Český národ se negativně staví ke všemu, co je ruské, ale podstatná část našich dětí se stále v jazyce agresora vzdělává.
Je to správně?
Zpracováno na základě:
a na základě vlastního zamyšlení a názoru
