Článek
Jenže to dopadlo úplně jinak. Udržovali jsme milenecký poměr dva roky. Poznali jsme se na sociálních sítích, občas mi na něco zareagoval. Naše komunikace postupně nabyla intenzity a pravidelnosti. Zamilovala jsem se.
Láska na první pohled
Byla to vášeň. Už při prvním setkání jsme zažili vášnivé okamžiky na zadním sedadle jeho auta. Od té doby neuplynul den, kdy by mi nevolal nebo nepřijel.
Věděla jsem, že má rodinu, to není nic, co by se dalo utajit, obzvláště v dnešní době, když jsou sociální sítě běžnou součástí našich životů. Ale Kuba tehdy říkal, že už si s manželkou moc nerozumí.
Pokaždé, když přišel domů, dostal za něco vynadáno, že prý s ničím nepomůže. Podle mě je to nevděčnost, já bych se k němu nikdy takhle nechovala. Nebo alespoň tehdy jsem si to myslela. Člověk chce vždy věřit, že je lepší než ten druhý. A to hlavně ve chvíli, kdy tak hluboce miluje. Slíbil mi, že se s ní rozejde, a já mu věřila. Nechtěla jsem na něj tlačit, chtěla jsem být ta tolerantní a skvělá.
Stále jsem věřila a byla slepá
Z pár týdnů a měsíců se ale rychle stal rok, a potom další dva. Kuba se k ničemu neměl. Občas říkal, že teď není vhodný čas, protože jejich dcera je často nemocná, že to má žena těžké. Pak, že musí jet na rodinnou dovolenou, aby byl klid. Nepřišlo mi na tom nic divného. Chtěla jsem, aby věděl, že když budeme spolu, jeho dcera i bývalá žena budou mít v jeho místě své místo, které nechci ohrozit. Bylo mi jasné, že bojovat proti ní by byla moje zkáza.
Snad i proto, když jsem zjistila, že jsem těhotná, vnímala jsem to jako úžasnou novinku. Konečně budu mít i já „v ruce“ ten silný argument, že spolu máme dítě. Jenže nikdy nezapomenu na ten Kuby výraz, když jsem mu říkala tu úžasnou novinku.
Tohle jsem si nechtěla připustit
Úplně zblednul a říkal mi, abych si to nechala vzít. To jsem ale razantně odmítla. Pak to šlo rychle dál. Kuba se mnou ukončil vztah s tím, že mi finančně samozřejmě pomůže, ale starat se o dítě nechce a udržovat vztah dál také ne.
Teď jsem v pátém měsíci těhotenství a každý den přemýšlím, zda to mám říct jeho ženě, nebo ne. Jsem v tom úplně sama, a finanční pomoc není všechno. Pokud bych ale šla za jeho manželkou, těžko potom Kuba přispěchá za mnou a budeme jedna velká šťastná rodina. Ale co teď? Co až se mě moje dítě jednou zeptá, kdo je jeho táta? Proč já mám vychovávat naše dítě sama a on bude dál žít to svoje?