Článek
Skutečný problém přitom není ten, že se objeví sbírky, ve kterých jejich zakladatelé žádají mnohdy až příliš. Malér v této situaci je, že pokud budou lidi otrávení sbírkami, které jim nedávají smysl, nepřispějí ani na ty, ve kterých je jejich vstřícnost potřeba.
Zdrcená maminka žádala o pomoc
Na Facebooku se v jedné ze skupin pro maminky objevila sbírka, ve které maminka, která náhle přišla o partnera, se kterým má malou dceru, žádala tři miliony. Partner spáchal sebevraždu, šlo prý o veselého muže a nikoho nenapadlo, co se chystá.
Teď potřebuje pomoc od lidí, na zajištění provozu auta, zaplacení jeho pronájmu, na běžné výdaje, nájem, vybavení pro miminko. A lidé se začali pořádně bouřit. „Přispěla bych, ale tři miliony?“ psala jedna z uživatelek. „Tohle přece většina lidí za rok ani nevydělá, kdyby maminka chtěla třeba milion, aby zvládla nejtěžší období. Přijde mi to úplně mimo, to ty lidi zkouší, jestli to náhodou nevyjde?“ píše na Facebooku další. „Už ani nemám chuť někomu něco posílat a zkoumat, zda je to podvod nebo to ty lidi opravdu potřebují,“ dodal třetí.
Kontroluje někdo sbírky?
Nepochybuji, že má Donio své ochranné mechanismy, kterými posuzuje věrohodnost sbírky a v moci tamnějšího personálu není odhadnout, který příběh je natolik lidsky trýznivý, aby se dostal na jejich web. A dělat rozdíly nikdy nepřináší dobrotu. Ale opravdu se i tam nezdá někomu, že třeba člověk, který prosí o pomoc, možná přeci jen žádá příliš?
Zdá se, že pak to hází špatné světlo na celou platformu, která se nedávno stala předmětem bouřlivých diskuzí kvůli zesnulému doktorovi Radkovi Ptáčkovi. Vdova v jedné se sbírek žádala 10 milionů na překlenutí nejtěžšího období, později se ukázalo, že šlo o dobrý úmysl jejich nejbližších přátel, kteří jí chtěli pomoci. Nesetkalo se to s úspěchem, přitom, kdyby šlo o nižší částku, možná by se nakonec i těch 10 milionů vybralo. To je taková naše zvláštní česká mentalita, když nás nepožádají, tak dáme rádi. Když žádají, couváme.
Ztráta důvěry
Donio má na svědomí mnoho krásných a dojemných skutků, typicky sbírku Martínka s AADC syndromem, kam lidé přispívají dodnes a už se vybralo více než 150 milionů. A možná právě tahle sbírka otevřela dveře těm dalším miliónovým, které se na Doniu objevují.
Dovolte mi však skromný názor. Pokud lidé postiženi povodněmi, kterými voda vzala domov, veškeré osobní věci nebo jim zcela zničila podnikání, skladové zásoby a podnikaktelské prostory, žádají statisíce (například nejmenovaný barber prosí o 337 tisíc, lékař s vytopenou ordinací o milion), na co potřebuje maminka samoživitelka se zdravým dítětem vybrat ve sbírce tři miliony? A nebude právě tento trend důvodem, proč lidé sbírkám přestanou věřit a přestaneme pomáhat těm, kteří si to opravdu zaslouží?
Shodou okolností vyšel ve čtvrtek rozhovor na platformě DVTV s novinářkou a autorkou několika charitativních projektů Olgou Štrejbalovou. „Donio nedodržuje pravidla, honí jen co nejvíce peněz a sbírek,“ řekla. Náhoda?
