Článek
Při vzpomínkách na dětství se vždy vyrojí nějaká vzpomínka na dobu, kdy jsem jako dítě chodila do školky. Většinou jsou to opravdu jen útržky, ale spoustu informací dokáží sdělit rodiče. Hodně mě zajímaly vzpomínky právě na období „školičkových let“. V té době měly opravdu učitelky a vychovatelky větší tendence vychovávat a usměrňovat, než je tomu dnes. Asi je to i tím, že dnes se všichni kolem těch malých človíčků snaží našlapovat opatrně.
Nedávno se mi stal takový zážitek, že jsem měla opravdu velkou chuť na učitelky zakřičet, zda jsou normální. Stalo se to v místech, kde by člověk očekával slušné chování a nějakou štábní kulturu. Jednalo se o pozemek kliniky, kam chodí nemocní lidé a po celkem úzkých chodnících se pohybují lidé, kteří mají nějaký hendikep. A to si tak v klidu jdete a najednou se proti vám objeví „stádo“ dětí, které nejsou vůbec pod kontrolou. Běhají po chodníku i mimo něj sem a tam a vůbec jim nevadí, že do vás narazí. Ani se nepodívají nebo neřeknou slovo „pardon“.
Doprovázely je dvě „učitelky“, pokud se jim ta dá vůbec říkat. Místo toho, aby děti nějakým slušným způsobem upozornily, ať se chovají vzorně a koukají kolem sebe, úplně v klidu si spolu povídaly a neřešily své okolí. Kdyby tam běhající děti strčily do nějaké babičky, která je ráda, že se pomalu díky své berli plouží, asi by si toho dámy ani nevšimly. Takové chování si dovedu představit na dětském hřišti, kde si můžou poletovat jak chtějí, ale v areálu, kde by člověk očekával trochu ohleduplnosti, to teda opravdu ne.
Samotné mi to nebylo vůbec příjemné. Jednak dámy nemohly vědět, zda nejdu z nějakého nepříjemného vyšetření a hlavně já osobně nestojím o to, aby do mě takové stádo nevychovanců neustále vráželo. Kde se stala chyba? Neměly by učitelky v takovém případě zasáhnout a dětem vysvětlit, že na takovém místě není vhodné pobíhat, strkat do lidí a nevnímat své okolí? Já si pamatuju, když se šlo na procházku ve školce, tak se chodilo ve dvojicích za ruce (pokud skupina nebyla na místě určeném ke hraní a blbnutí).
Nutno jen říct, že o půl kilometru dál je nádherný park, kam se mohly jít s dětmi projít. Ale asi bylo lepší vzít to zkratkou přes nemocnici. Tady nepřikládám zcela jednoznačně chybu v rodičích, protože do školky je dávají s pocitem, že o jejich děti bude postaráno a budou v bezpečí. Jenže ve chvíli, kdy nejsou pod kontrolou a běhají si naprosto bez dohledu, se může stát cokoliv. Kdo by nesl odpovědnost, kdyby ta stará babička s berlí díky nim upadla a způsobila si tím úraz?
V dnešní době mohou ve školičkách pracovat i lidé, co si udělají nějaký kurz. Je to tak správné? Jsou profese, kde by neměl stačit pouze nějaký kurz. Škola pochopitelně neznamená nic, pokud k této profesi člověk nemá vlohy nebo je svým způsobem nezodpovědný. Pak to všechno okolo podle toho vypadá. Tím nechci říct, že jsou všechny vychovatelky či učitelky ve školách stejné, to určitě ne. Čas od času vidím a potkávám i takové, které na děti opravdu dohlížejí a vysvětlují, proč v dané chvíli něco dělat nemohou.
Role vychovatele nebo učitele ve školce určitě není snadná. Nechci tuto profesi nijak shazovat, ale dělají svoji práci, za kterou jsou placené opravdu dobře? V některých případech si to nemyslím. Část života tráví děti ve školce nebo ve škole. A i tam by dle mého názoru mělo docházet k učení a nějaké výchově. Vždyť po tuto dobu v podstatě nahrazují rodiče. Vždyť by stačilo pár vět: Tady se neběhá, chodí se po jedné straně, dávejte pozor na ostatní nebo koukejte se kolem sebe.
