Článek
Reálná situace z dnešní jízdy.
Přede mnou kolona tří aut, v těsném závěsu za traktorem – celá kolona se vleče odhadem 30. Vidím ji z dálky, propočítávám vzdálenosti jako terminátor a ano – v pohodě to dám.
Devadesátkou začínám předjížděcí manévr, vidím, že ani to auto v protisměru neomezím. Na úrovni traktoru registruji schované „pidivozítko“ a místo, kam jsem měl v plánu se vtěsnat, je hned o deset metrů dál. Dávám to sice s přehledem, ale…
Ale jednou ta kolizní situace může vzniknout. Kdekoliv a u kohokoliv.
Pak majitel „pidivozítka“ tvrdě pocítí na vlastní kůži slovo bodyček. A já se sám sebe ptám, k čemu je tohle dobré?
Znám dokonale své povinnosti řidiče. Mám předvídat a blabla. Dá se ale rozumně předvídat na silnici kde je povolená devadesátka podobné vozidlo, které jede max 45?
Tohle je prostě ZLO, které nemá na silnici co dělat. Nevidím žádný benefit v tom, že kdokoliv může od 15 do podobného stroje a do plného provozu. Jemu osobně to nedá nic, předpisy znát nemusí a jen to ucpává silnici a vytváří kolizní situace.
Jako dítě jsem na kole jezdíval rychlostí kolem 50-60 km dolů kopcem. A moje děti lítají stejně. Na kolobrndě 30 i víc. A až budou mít 15 tak mají sednout do něčeho mnohem pomalejšího a brzdit provoz? K čemu je to dobré? Zručnosti nezískají, odpovědnost nemají prakticky za nic, ale místo to zabírá jako plnotučný automobil.
Asi nejmenším zlem v takovém vozítku je člověk se zákazem řízení, protože tohle je jediné s čím může na silnici.
