Článek
Zvedni ruku!
Myšlenka je prostá. Zeleně namalovaný přechod pro chodce, klidně s bílou packou uprostřed. Takový přechod pečlivě vyznačený i dopravní značkou a chodec, který to chce udělat. Přijde-li chodec k takovému ZELENÉMU přechodu bude vědět, že žádné vozidlo před ním AUTOMATICKY nezastane do doby, než nezvedne ruku. Zvednutím ruky naopak dá jednoznačně najevo úmysl projít na druhou stranu – a vozidla zastanou.
Chodec samotný má ve svých rukách to, že vidí-li přijíždějící vozidlo tak jej nechá projet – a pak prázdnou silnici projede on sám i bez zvedání ruky. Ano – jsou sice dopytová tlačítka – v praxi to vypadá tak, že chodec jej zmáčkne, ještě projede auto, které by projelo tak jako tak, chodec proběhne na svou červenou, naskočí červená pro auta – a další vozidlo zastane zbytečně a dává přednost tomu, kdo již je na druhé straně silnice. Úspora směšná. Asi 1,23 centilitru na rozjezd plně naložené felicie s vozíkem do kopce. V korunách tak 47,2 haléřů a z toho je nutno odečíst 16 haléřů, které by tak jako tak projel. Píšu úspora zanedbatelná. Ne v případě, že to udělá 1,8 miliónů lidí 3× denně v republice. Za rok by to vydalo v číslech na jednu obrovskou neznámou o několik desítek tisíc litrů uspořeného paliva a tím i snížených emisí… Ale každý by to měl v ruce. Každý by okamžitě a velice aktivně mohl přispět k tomu, že doprava bude plynulejší a ve vzduchu o dvě molekuly spalin méně. Velice mě mrzí, že tohoto nápadu se nechytla ani PČR, ani Ty to zvládneš a ani vynálezce zeleného brzdového světla p. Marjak, kterého jsem s tímhle oslovil. Protože zvednout ruku, a ještě i vidět, že to auto skutečně brzdí díky zelenému přednímu brzdovému světlu– to sedí jak plena na zadek. Dnes – dnes když jdu k přechodu a vidím přijíždějící auta – tak k němu buď nedojdu, nebo se otočím zády. Z pozice řidiče, vidím-li báby kecat u přechodu a zastavují tam všichni, kteří pak následně poslouchají rozhovor – to mám pěnu u huby.
K Vláďovi. Vladislav Bílek, Plzeňák. Bylinkář, léčitel, masér. A taky ekolog. Blížím se v koloně vozidel k přechodu pro chodce, a Vláďa mává. Pochopili všichni, všichni jsme jeli dál. Těsně předtím, než jsem Vláďu spatřil jsem na tenhle článek intenzivně myslel, a jak jsem ho uviděl bylo to doslova znamení. Zastavil jsem hned jak to bylo možné, zaparkoval tak, že se možná i ocitnu na titulce parkuji jako e-bil a vyběhnul. Asi po 200 metrech jsem pana Vláďu doběhnul a vyblafnul to na něj. Odmítnul, tak jsem se vydýchal a zopakoval mu to, pak i potřetí. Vím, že jsem možná mlel od věci – ale tohle bylo znamení. Souhlasil, učesal se, dal dolů kšiltovku – aby vypadal k světu – a cvakli jsme pár fotek. Dne 25.03.2024 v cca 15:50 na Borské ulici si nás jistě pamatuje víc řidičů 😊. Vláďovi děkuju, půjdu s ním i na pivo. Tak člověče, zvedni ruku. Klikni a sdílej. Minimum, které může udělat kdokoliv z nás. Možná za pár let za nás všechny zvedne ruku i nějaký ten místní zastupitel nebo poslanec a odhlasuje, že by to mohlo být i v osnovách autoškol a ve vyhlášce. 😊
snip
