Článek
Zřejmě nebude sporu, že přijímací zkoušky patří v životě žáků v závěru ZŠ mezi důležité události. Bez nadsázky je lze označit za klíčový děj. V praxi dochází k řadě různých jevů, z nichž ne všechny jsou správné a potřebné. Protože žijeme ve společnosti, kde se cení především výkon, výsledek a úspěch, patrně nebude chybou získat více informací, které nám mohou k jeho dosažení pomoci.
Za připomenutí stojí poznatek, že na některé střední školy jsou uchazeči přijímáni bez zkoušek a podle tzv. dobrého vysvědčení. Co jím ale je? Neměli bychom zapomenout na vliv rozdílů mezi jednotlivými ZŠ. Stačí, aby na jednom místě byla uplatňována zvýšená shovívavost pedagogů a za stejné výkony a výsledky u tabule a během písemné práce dostane žák lepší známky než jinde. Působí také míra zájmu a lhostejnosti učitele. Leckterý probere jen část z toho, co je stanoveno, a o zbytek ať se žáci postarají. Jestliže dítě něco neumí a nezvládá, jde přece o jeho problém. Žijeme v individualistické společnosti a každý by se o sebe měl starat sám. Jde o úplně správný krok?
Rodiče bývají s nenáročnými pedagogy obvykle spokojeni. Jejich ratolest nosí domů hezké známky a oni mají méně starostí a nevystupují jako terč kritiky a různých požadavků. Navíc se mohou jejich úspěšnými výsledky pyšnit před sousedy, známými a v celém příbuzenstvu. Nemluvě o faktu, že oni sami vypadají jako úspěšní jedinci, když své potomky přivedli ke zmíněnému dobrému vysvědčení. Zpravidla mohou sázet na fakt, že většina lidí je nedostatečně informována o podstatě a o obsahu souvisejících procesů, a tak předloženým zprávám uvěří. Kdyby věděli více, znali by například závěr, že na samotných známkách tolik nezáleží. K čemu je tzv. hezké vysvědčení, když do života si žák odnáší málo vědomostí? Ale kdo by si šel předkládané prvky ověřovat? A měl by vůbec právo?
Na druhé straně je třeba střízlivě vidět, že informací je ve škole podáváno mnoho a část z nich je zbytečná. Každý žák má omezenou kapacitu. Načerpá-li méně, může do ní pojmout jiné a mnohdy více užitečné, které se mu budou v životě a v zaměstnání opravdu hodit. Je však otázkou, jaká je jejich kvalita a přínos a kdo čemu jaký připisuje význam. Nezřídka proces vypadá tak, že uvolněný prostor zaujmou děje a výjevy z akčních filmů, počítačových her a ze zábavných videí, které sice aktuálně přinášejí pozitivní zážitky, avšak pro sám život a pro profesionální kariéru příliš užitečné nejsou. Ne každý se dokáže s viděným a slyšeným správně vyrovnat, tj. věcně zvážit hodnotu a přínos. Zejména tak zní důvod, proč by si jednotliví účastníci studijního procesu měli v řešené oblasti udělat jasno. Pak budou schopni přijmout další rozhodnutí a uskutečnit lepší volby. Jenže jak mají uvěřit dospělým? Vždyť jen kritizují, tlačí, prudí, nechápou a nejsou důvěryhodní. Možná i proto mladí volí ne-hodnotu a ne-přínos.
Ať již zde působí okolnosti jakékoli, je třeba přijímacím zkouškám věnovat odpovídající pozornost a především myslet na fakt, že tvoří slušnou zátěžovou situaci a že současně vystupují jako jeden z význačných odrazových můstků pro budoucí pracovní uplatnění. Každý by si proto měl zhodnotit svou situaci a především své vědomosti, dovednosti, schopnosti, zkušenosti a možnosti. Jednou z podstatných informací je, že má-li žák dobré vysvědčení, není ještě automaticky vhodný pro studium a nemusí patřit mezi nejlepší. Vysvědčení v podstatě nic neříká o jeho osobních vlastnostech a dalších schopnostech jako paměť, umění práce s informacemi, odpovědnost, vůle, vytrvalost, čestnost, spolehlivost, pracovitost, kázeň, tolerance, solidarita apod. Neuděláme chybu, když konstatujeme, že více věcnosti, střízlivosti, píle a sebekritičnosti se tady jistě vyplatí. Význam dobrého vysvědčení by neměl být přeceňován, ale ani podceňován. Jde jen o souhrn a průměr několika aktuálních situací. Aspoň tak hovoří moudré knihy…
