Článek
Měla velké plány. Chtěla cestovat po světě, poznávat jiné kultury, učit se jazyky. A také si chtěla dodělat vysokou školu. Nic z toho se ale nestalo. „Otěhotněla jsem s klukem, se kterým jsem dítě fakt nechtěla. A naše rodiny neviděly jiné východisko než svatbu. Neměla jsem na výběr,“ vzpomíná dnes paní Anna.
Marně pak přesvědčovala partnera, aby se alespoň přestěhovali do města. Odmítal to s tím, že tam by rodinu nemusel uživit. „Uznala jsem, že měl vlastně pravdu. Na druhou stranu mohl jít dělat do Rakouska či do Německa. Na to byl ale vždycky příliš pohodlný. Přitom šikovný byl, o tom není sporu. A pracovitý také.“
Potřebovala někam daleko
Své sny tedy nakonec odložila a věnovala se péči o syna. Po dvou letech se jí pak ještě narodila dcera a zdálo se, že Anna přeci jen našla své štěstí. „Mé děti byly všechno, co jsem chtěla. Upnula jsem se na něj, vlastně jsem si vynahrazovala to, že jsem zavřená v baráku a široko daleko nic není. Chtěla jsem, aby Petr i Klárka dostali vzdělání a měli šanci v životě něco dokázat. Toužila jsem mít pro ně všechno to, co já jsem nedostala.“
Nějakou dobu to vypadalo, že by tento postup mohl fungovat. Jenže jak na ní byli potomci méně a méně závislí, tak Anna zjišťovala, že potřebuje víc. „Musela jsem pryč. Všechno ve mě křičelo a volalo, ať vypadnu někam hodně daleko. Kvůli dětem jsem to samozřejmě neudělala. Ale každý krok mého manžela, každého jeho slovo a nádech, všechno to ve mě vyvolávalo odpor.“
Byla to poslední kapka
Začala partnera pozorovat. Sledovala, jak je jiný než muž, kterého si vysnila. A díky tomu také přišla na to, jak se chová. „Koukal na fotbal. To, že u toho chlastal pivo, krkal a cpal se vším možným, to už jsem si zvykla. Ale tenkrát jsem viděla, jak se dloube v nose. Podíval se, co z nosu vytáhl, udělal z toho kuličku a cvrnknul to směrem k televizi. Bylo to naprosto nechutné! Chtělo se mi zvracet, musela jsem rychle ven,“ vysvětluje Anna.
V té chvíli ještě nevěděla, že šlo o poslední kapku, poslední ošklivý detail, který byla ochotna snášet. Stále se jí vracel pohled na manžela, jak…no, víte co. Nešlo to vymazat z paměti. „Dokonce se mi o tom zdálo. Opravdu, měla jsem noční můry a budila se vyděšená, co bude dál. Rozhodla jsem se, že takhle, že udělám radikální řez.“
Manželovi bez dlouhých okolků a slov oznámila, že se chce rozvést. „Dělal sice scény, prosil a vyhrožoval, ale nebylo mu to nic platné. Byla jsem pevně rozhodnutá. Vzala jsem děti a bylo to. Poprosila jsem sestru, zda u ní můžeme pár dní zůstat, souhlasila. Dnes jsem spokojená. Svého prince sice nemám, ale žijeme si normální život.“
