Článek
Co by asi řekli vlci, pradávní předkové psů, kdyby věděli, co z nich jednou lidé vyšlechtí? Jezevčíci, buldočci, pekingští palácoví psíci, čivavy, yorkšíři a podobná plemena velice často trpí na zdravotní potíže, které jim způsobuje jejich přešlechtěnost. Jsou to sice roztomilí psi a mnozí mají i zábavnou povahu, třeba jako temperamentní jezevčíci, ale ve výsledku jsou tito pejsci chováni v podstatě pro jejich postižení. Nabízí se proto otázka, jestli je to vůbec etické. Na vysvětlenou vyjmenuji nejčastější zdravotní obtíže těchto pejsků.
Jezevčíci
Jezevčíky nejčastěji sužují problémy s páteří, což je způsobeno tím, že mají krátké nohy a dlouhé tělo. Mohou mít vyhřezlé plotýnky a díky tomu dokonce ochrnuté zadní končetiny. Problémy s páteří potkává až 36 % trpasličích jezevčíků a 6 % standardní velikosti. Neměli by chodit do schodů ani seskakovat např. z pohovky. Otázkou však zůstává, kolik páníčků doopravdy své jezevčíky pravidelně do schodů nosí. Z vlastní zkušenosti si pamatuji, že náš jezevčík na stará kolena musel pravidelně brát léky na bolest zad. Bohužel pravidelné dávky léků na bolest vedou k poškozování orgánů.
Francouzský buldoček
Buldočci se potýkají s onemocněními kůže, uší a očí. Stejně jako jezevčíkům jim hrozí vyhřezlé plotýnky. Nejnepříjemnější však pro ně jsou problémy s dýcháním, které způsobují nahuštěné dutiny. Některé buldočky trápí brachycefalický syndrom. Tento syndrom zapříčiněný abnormalitami dýchacích cest vede k přidušování pejska. Nutná je operace a rekonvalescence trvá zhruba dva týdny. A všichni si asi dokážeme představit, že to nebude nic levného. Navíc až 80 % buldočků má problémy s reprodukcí a je nutné umělé oplodnění včetně císařského řezu. Možná nám tak příroda dává najevo, že by se buldočci množit neměli.
Pekingský palácový psík
Pekinéz má podobné problémy s dýcháním jako buldočci. To kromě již uvedených problémů způsobuje i nedostatečné regulování tělesné teploty. Hrozí jim tak přehřátí, k čemuž u pekinézů přispívá i hustá a dlouhá srst. Často mají onemocnění očí, např. vřídky, šedý zákal, suché oči, entropium (abnormální tvar očních víček, kdy řasy směřují do oka a dráždí oční bulvu) i progresivní retinální atrofii (oslepnutí). Mají kardiovaskulární problémy, což je také jejich nejčastějším důvodem úhynu.
Čivava
Čivavy jsou velice drobní pejsci. Mají problémy se srdcem, jako např. šelest. Rodí se s neúplnou lebkou a ne vždy se během růstu zavře. To jedině přispívá k jejich křehkosti. Setkat se u nich můžeme i s luxací pately, což znamená vypadlá čéška.
Yorkšírský teriér
Yorkšíři mají často problémy se zuby a dásněmi. Mají vyšší výskyt zubního kamene, kterému je třeba předcházet čištěním zubů. Trpí také progresivní atropií sítnice, což znamená, jak jsem již uvedl, že jim hrozí slepota. Setkat se u nich můžeme také s hypoglikémií (nízký cukr, který může poškodit mozek) a již zmiňovanou vypadlou čéškou.
Závěr
Otázkou zůstává, jestli je množení a chování pejsků pro jejich postižení etické i v dnešní době. Dříve se alespoň u některých plemen dalo pochopit, že byli šlechtěni za nějakým účelem, jako například jezevčíci, kteří se potřebovali vejít do nor. Dnes už jsou však hony výjimečná záležitost, na kterou si potrpí jen myslivci (kteří jsou také čím dál méně oblíbení). Nevidím proto důvod, proč by se měl chov jezevčíků tak jak jsou udržovat i nadále. Píši postižení, neboť jak jsme viděli, velká spousta pejsků kvůli své přešlechtěnosti vážně zdravotně trpí. Samozřejmě to neznamená, že trpí všechna plemena psů. Třeba německá doga je poměrně zdravé plemeno.
Stejný názor má i veterinářka Kelly Kessen, která píše, že už viděla velké množství nemocných psů a koček, jejichž problémům by se dalo předejít zdravým šlechtěním a genetickou rozmanitostí. Holandsko již poupravilo svou legislativu ohledně chovu. Určili např. minimální zdravou délku čenichu a také rozhodli, že chovným psům nesmí být vidět oční bělmo v klidovém stavu, což způsobuje třeba u buldočků fakt, že nemají v lebce na oči dost místa. Chovatelům, kteří do chovu zařadí nevyhovující zvířata, hrozí velké pokuty. Sice to znamená, že (alespoň v Holandsku) časem změní oblíbená plemena vzhled a už nebudou vypadat tak, jak je známe, ale budou mnohem zdravější a spokojenější. A to si myslím, že je přeci nejdůležitější.