Článek
Důchodový věk se v České republice neustále zvyšuje. Pro ročníky 1989 a mladší se nově stanovuje hranice na 67 let. Tento krok má údajně stabilizovat důchodový systém, ale mnozí to považují spíš za výsměch. Lidé, kteří budou celý život odvádět daně a tvrdě pracovat, mají nyní před sebou vidinu nejisté dřiny až do pokročilého stáří.
Realita českého pracovního trhu
Je snadné na papíře napsat číslo 67, ale realita je jiná. Fyzicky náročné profese, jako například zdravotníci (sanitáři atp.), dělníci nebo řidiči, si žádají své. Jak má člověk zvládat takovou zátěž ve věku, kdy už jeho tělo dávno vypovídá službu? Co ti, kdo celý život pracovali v továrnách nebo na stavbách? Máme snad očekávat, že skoro sedmdesátníci budou ještě nosit pytle cementu?
Pro mladší ročníky to navíc znamená dlouhá desetiletí nejistoty. Současné výpočty důchodů jsou závislé na počtu odpracovaných let a příspěvcích do systému. Jenže co se stane, když ekonomika zkolabuje nebo se zavede další reforma? Mladí lidé už nyní pochybují, že se vůbec důchodu někdy dožijí. A jestli mají mít to štěstí a dožít se oněch zhruba 77 let, což je prozatimní průměrný věk dožití v ČR, ale v realitě to funguje trochu jinak, mohou se těšit na pouhých 10 let důchodu. A co je 10 let? To je nic. Do dnes mám pocit, že třeba čtvrtý díl Shreka je relativně nová pohádka. A ono už je to skoro 15 let staré.
Komu to prospěje?
Jedním z argumentů pro zvýšení důchodového věku je prodlužující se délka života. Ano, lidé žijí déle, ale neznamená to, že jsou déle schopní pracovat. Statistiky navíc ukazují, že mnozí Češi ve stáří trpí nemocemi, které jim brání v aktivním životě. Na to ale snad statistiky ani nepotřebujeme, abychom mohli říct, že sedmdesátka na krku je již úctyhodný věk, ve kterém si jen těžko dovedeme představit, jak někdo aktivně pracuje. Takže se tady nabízí otázka: jde skutečně o záchranu důchodového systému, nebo jen o oddalování nevyhnutelného kolapsu?
Jak dál?
Pokud máme pracovat déle, musí se zlepšit podmínky na pracovištích. Firmy by měly být motivovány zaměstnávat starší pracovníky, a to nejen formálně, ale skutečně a tak, aby byla míra pracovního nasazení úměrná věku. Zároveň je nutné investovat do zdraví obyvatelstva, aby bylo schopno pracovat déle, když už to teda po nás stát chce. Bez těchto kroků se může stát, že z práce do krematoria nebude jen nadsázka, ale smutná realita.
Závěr
Důchod ve věku 67 let je skutečnost, která se dotkne nás všech. Neměli bychom se spokojit s řešeními, která nejsou důstojná a přehlížejí realitu. Protože jestli něco opravdu nechceme, je to umřít ještě předtím, než si vůbec užijeme důchod.
