Článek
Větu „já už volit nebudu, odmítám se účastnit“ slýchám kolem sebe čím dál častěji. Moji rodiče to říkají pravidelně a stejný pocit nedávno zazněl i od Zdeňka Pohlreicha v rozhovoru s Čestmírem Strakatým. Tam řekl: „… nechci vybírat a (…) nechci si tím jako kazit náladu.“ Je to postoj, který na první pohled působí pochopitelně, ale ve skutečnosti je nebezpečnější, než si myslíme.
Proč lidé rezignují
Lidé, kteří k volbám nechodí, obvykle tvrdí dvě věci: (1) že nemá smysl se účastnit a (2) že se stejně nic nezmění. A není to nutně pohodlnost – je to spíš smutný stav dnešní politiky. Vládne v ní nedůvěra a dojem, že prostě není z čeho vybírat. Jenže politické strany nejsou katalog, kde si vyberete přesně tu stranu, se kterou se shodnete úplně ve všem. Spíš připomíná kompromisní balíček – málokdy je v něm všechno ideální, ale pořád je lepší vzít něco, než vůbec nic.
„Jsou všichni stejní, všichni akorát kradou,“ říkají někteří odpůrci voleb. Jenže tím, že se rozhodnou nevolit, nechávají prostor těm, kteří k volbám chodí bez váhání – často lidem ovlivněným prázdnými slogany a lákadly stran jako SPD nebo podobných populistů. Pochopitelně se pak nedá očekávat, že by bylo lépe.
Rezignace jako past
Mnozí říkají, že politika je špinavá hra a vždy se ke korytu dostanou ti, co si budou chtít nahrabat nejvíc a na lidech jim nezáleží. Možná ano, možná ne. Ale vzdát se účasti znamená přenechat hřiště těm, kdo by se za střízlivého stavu voličské obce k moci nikdy nedostali, protože tam nemají co dělat. Demokracie funguje jen tehdy, když se do ní zapojuje většina. Když velká část lidí rezignuje, nastává nebezpečná nerovnováha.
Když takhle mluví moji rodiče, rozumím tomu. Jsou unavení, zklamaní, mají pocit, že dvacet let poslouchají pořád ty samé sliby, které se nikdy nevyplní. Ale když se podobný názor ozývá od veřejně známých osobností, jako je třeba Pohlreich, má to mnohem horší dopad. Jeho slova rezonují, lidé mu věří. A i když sdílí jen pocity, které má spousta z nás, tím, že to vysloví nahlas, posiluje trend rezignace. A to je recept na katastrofu.
Závěr
Nevolit není neutrální rozhodnutí. Je to rozhodnutí přenechat svou moc jiným. Možná vám nikdo z kandidátů nepřijde ideální. To ale není důvod sedět doma. Protože když nevolíte, vyhrávají přesně ti, kvůli kterým jste rezignovali. A to je ten nejhorší paradox.
