Článek
V sobotu 28. června proběhl v Budapešti pochod hrdosti, který vláda Viktora Orbána zakázala. Přesto do ulic vyšly statisíce lidí, aby protestovaly nejen proti zákazu samotnému, ale i proti dlouhodobému omezování práv menšin. Mezi nimi byla i Eva z České republiky, která se situaci v zemi dlouhodobě věnuje. Z Budapešti mi poskytla rozhovor prostřednictvím hlasových zpráv, v nichž odpovídá na otázky týkající se pochodu, jeho nečekaného rozsahu i širších politických souvislostí.
Proč jsi na maďarský pochod jela, když jsi Češka?
„O situaci LGBT+ komunity v Maďarsku se zajímám už delší dobu. Věnovala jsem jí i svou akademickou práci. Nejde ale jen o to, že maďarskou komunitu podporuji. Kdyby se Orbánovi skutečně povedlo pochod zakázat a neudál by se, znamenalo by to tichý souhlas s tím, že může zakázat jakoukoliv jinou podobnou akci včetně protivládních demonstrací na úplně jiná témata, čímž by pochopitelně značně omezoval práva občanů. Jeho pokusem zakázat pochod to začalo, kdybychom to nechali být, možná by brzy nemohl svůj názor vyjádřit nikdo. Už teď je situace v Maďarsku velice nelehká. Moji přátelé, kteří z Maďarska pocházejí a žijí tam, na pochodu v předešlých letech nebyli. Sami mi ale říkali, že tentokrát měli pocit, že jde opravdu o hodně a že se musí zákazu bránit nejen za LGBT+ komunitu, ale za všechny občany, kterých by se takové zákazy mohly v budoucnu dotknout. Každý člověk se počítal. Před dvěma lety bylo na pochodu zhruba 35 tisíc lidí. Tentokrát se nás sešlo 200 tisíc, ale některá média udávají až 400 tisíc. Byla to nejspíš největší demonstrace v dějinách Maďarska a možná i největší Pride ve střední a východní Evropě. Takže Orbán tím svým zákazem dosáhl přesného opaku,“ směje se do hlasové zprávy Eva.
Nemáš strach, že tě budou stíhat? Využita prý byla technologie na rozpoznávání obličejů…
„Když jsme na pochod jeli, nevěděli jsme, co čekat. Ale jakmile jsme vystoupili z metra a viděli, kolik lidí přišlo, strach z nás opadl. Myslím si, že nemohou dát pokutu všem. Policistů tam bylo údajně asi 36 tisíc. Byli jsme ve velkém nepoměru. Těch jsme se nebáli. Informace s technologiemi je ale pravdivá. Před pochodem na trasu nainstalovali kamery. Pokud se ale člověk nechystal dělat problémy, neměl se proč bát. Navíc jsem pro ně cizinka. Nemyslím si, že si mohou jen tak vyžádat údaje o osobách z cizí země, když se ničím neprovinily. Tedy snad jen tím, že se poklidně zúčastnily nelegálního pochodu. Ale i kdybych pokutu dostala, třeba i zpětně, jsem připravena obrátit se na Evropský soud pro lidská práva a věřím, že bych to vyhrála, protože Orbánův zákon je v rozporu s hodnotami Evropské unie. Orbánova vláda to určitě moc dobře ví.“
Pochod v Budapešti
Měla jsi v tak obrovském průvodu strach?
„Byla jsem jen den předem nervózní. Člověk přeci jen neví, co se bude dít. Průvod byl nelegální a proto policie neměla tak úplně povinnost nás chránit. Samozřejmě kdyby tam někdo vytáhl třeba pistoli, byla by to trochu jiná situace. V průvodu jsem se pak ale vůbec nebála. Atmosféra byla úžasná. Potkala jsem tam i nějakého kluka a holku ze Švédska, kteří tam jeli jen proto, protože jim zákaz přišel už příliš. Byli tam opravdu lidé z celého světa. Čekala jsem i mnohem více řevu. Odpůrce jsme viděli jen dva. Nějaké dva mladé muže s velkým křížem a cosi vykřikovali, ale nikdo si jich nevšímal.“
Nemáš pocit, že zvýšená turistika hrála Orbánovi do karet, alespoň co se týče příjmů do státní kasy?
„To je složitá otázka. Jasně, zvýšila se turistika a příjmy do státní pokladny, ale rozhodně si nemyslím, že to byl jeho cíl. Celkové vyznění pochodu na Orbána vrhlo špatné světlo. Vyjadřovali se k tomu různí politici, kritizovala to Evropská Unie a všude se o tom teď píše. Tuhle nálepku si penězi z turistů rozhodně neumyje. Je ale pravda, že se mu povedlo přesunout pozornost od jiných jeho bůhvíjakých činností. To věřím, že bylo hlavním důvodem, proč průvod zakázal. Celkově se mu to ale nevyplatilo. Od té doby, co zákaz oznámil, se rapidně zvedla podpora opozice. Jak ale dopadnou volby se hádat neodvažuji. Na to je ještě brzo.“
Co bys řekla Čechům, kteří nechápou, proč byl maďarský pochod tak důležitý, a uplatňují na něj český zažitý názor, tedy že to byl jenom „pochod zvrhlíků“?
„Já vždy říkám, že je velice důležité zajímat se o politiku i mimo naše hranice. To, co se začalo dít v Maďarsku 10 let zpátky, tak se teď děje na Slovensku a je dost možné, že to dojde i k nám. To spousta lidí neví, nebo si to neuvědomují (dokonce jsem četla nějaký komentář na sociálních sítích, který se rozčiloval, že pochod financovala vláda – to je pochopitelně nesmysl, když byl pochod nelegální). Naštěstí ale máme senát, který je dobrou demokratickou pojistkou. V Maďarsku a na Slovensku je jen jednokomorový parlament, takže mohou se zákony dělat opravdu neskutečné věci. Orbánova výhra se dvěma třetinami mu umožnila změnit celou ústavu. Jela jsem na maďarský pochod i z tohoto důvodu. Chci udělat vše proto, abychom se jako země podobné situaci vyhnuli. Jestli i přesto chce někdo argumentovat tím, že se tam lidé procházeli ve všem možném, pak by si možná měli něco přečíst o fenoménu CAMP.“
Máš pro nás ještě něco na závěr?
„S pochodem u nás se to nedalo srovnat. Nikdy jsem nic tak obrovského neviděla. Vůbec bych se nedivila, kdyby nás na pochodu opravdu bylo až 400 tisíc. Protože i když jsme přijeli hodinu před začátkem a vystupovali jsme asi kilometr od místa setkání, čekali jsme v metru na stanici zhruba 15 minut, než jsme se prodrali ven. Venku jsme stáli další hodinu a půl, než se dav pohnul. Jestli to byla ostuda, jak teď Orbán prohlásil, tak rozhodně pro něj osobně. Určitě ne pro celou zemi ani pro LGBT+ komunitu. Vždyť nám z oken fandily i staré babičky.“
