Článek
Zkuste si to představit. Máte špinavou ruku od omáčky nebo oleje (nebo vy víte čeho). Vezmete ubrousek, otřete – a jdete dál? Sotva. Každý normální člověk by si tu ruku šel umýt vodou a mýdlem. Ale když jde o jinou část těla, najednou nám stačí kus papíru, který navíc stojí čím dál víc peněz. Myslíme si, že toaleťák je základní hygienická pomůcka, která musí být v každé domácnosti. Nemusí. A to ani nemluvím o tom, jak lidé ohrnují nos nad pratelným toaletním „papírem“.
Pohodlnost za každou cenu
Toaletní papír je především otázkou pohodlnosti. Rychle utřít a pokračovat v životě. Jenže tahle „rychlost“ má svou daň: drahý spotřební materiál, ucpaná potrubí, stromy padlé za oběť, tuny papíru končící v čistírnách odpadních vod a především nedokonale čistá intimní místa. Můžete utírat donekonečna, ale pocit čistoty je často spíš iluze. Jako by našim partiím nestačilo, že se v tomhle vedru nezřídka kdy potí v mixu bavlny a polyesteru.
Planeta by nám nepoděkovala
Výroba toaletního papíru znamená masivní spotřebu vody, energie a chemikálií. A to jen proto, aby produkt vydržel pár sekund používání, než zmizí v míse. Stromy, které by mohly čistit vzduch, nebo voda, kterou bychom mohli pít – to všechno se mění v roli něčeho, co bychom vůbec nepotřebovali, kdybychom odložili lenost a trochu přemýšleli. Toaletní papír se jako nezbytnost jen tváří.
Také instalatéři by mohli vyprávět. Ucpané odpady, drahé opravy, chemie, která se používá na rozpuštění nánosů. Toaletní papír slibuje, že se ve vodě rozpustí, ale realita je často jiná (stačí se někdy podívat, jak to vypadá třeba v kadiboudě). Nemluvě o tom, že spousta lidí neví nebo ignorují, že se nesmí splachovat vlhčené ubrousky. Není náhoda, že v některých zemích vůbec nesmíte papír házet do záchodu, protože kanalizace to jednoduše nezvládá.
Jak to jde jinak
Stačí se podívat do Japonska. Bidety a integrované spršky – všechno jen na stisk jednoho tlačítka. Technologie, která z hygieny dělá zážitek a která zároveň šetří planetu. V mnoha evropských zemích je bidet běžnou součástí domácností. U nás pořád spíš rarita, která navíc budí úšklebky – přitom kdo si to jednou vyzkouší, pochopí, jak moc to dává smysl. Člověk ale nepotřebuje nutně bidet ani spršku rovnou zabudovanou v záchodě. Stačí se zvednout, udělat pár kroků do koupelny a je to.
Zvyk je železná košile
Proč se tedy držíme toaletního papíru? Protože jsme na něj zvyklí. Protože jsme pohodlní. Protože nám reklamy říkají, že toaleťák s vůní broskví zanechá naše pozadí naprosto broskvově čisté. Nebo se nám třeba nechce platit za bidet (přestože, jak už jsem zmínil, by stačila sprcha, ale tam se dá pochopit, že chodit po bytě s kalhotami u kolen není zrovna přívětivé). Když se ale podíváme na čísla – kolik peněz utratí průměrná domácnost za toaletní papír ročně – zjistíme, že za pár let se bidet zaplatí sám. Jenže místo toho kupujeme balíky papíru v akci a tváříme se, že děláme výhodný nákup.
Když přijde na věc, toaletní papír vás nikdy zcela neočistí. Skutečná hygiena začíná u vody a mýdla. Proto se pořád vrací ta jednoduchá otázka: kdybyste měli špinavou ruku (vy víte od čeho), opravdu byste ji jen otřeli ubrouskem? Asi ne.
Závěr
Toaletní papír je drahý, neekologický a z hygienického hlediska zavádějící. Je to produkt pohodlnosti, který nám brání udělat krok k řešení lepšímu pro všechno a pro všechny. Bidet není luxus, je to logická budoucnost. Až se jednou ohlédneme, možná se budeme divit, že jsme kdy něco tak zbytečného jako role toaleťáku vůbec kupovali. Snad ten čas přijde brzy.
