Článek
Řídnutí vlasů není nic příjemného. Když si člověk všimne, že se mu na temeni objevuje kolečko větší než parkovací místo pro SUV, rád by našel řešení, dokud je co zachraňovat. A tak jsem se rozhodl navštívit dermatologa, který měl na svých webových stránkách uvedeno, že se specializuje na problémy s vypadáváním vlasů. Jak se ale ukázalo, byla to nejzbytečnější návštěva, jakou jsem kdy absolvoval.
Očekávání versus realita
Na webu bylo krásně popsáno, co je v nabídce – diagnostika, návrhy léčby, individuální přístup. Vše vypadalo profesionálně a slibně. Byly mi trochu divné některé internetové recenze na Google, v podstatě popisující stejnou zkušenost, kterou jsem poté zažil, ale dále v recenzích převládaly spíše pozitivní reakce, a proto jsem si negativních nevšímal.
Jenže když jsem pak po několikatýdenním čekání vešel do ordinace, naděje se mnou dlouho nezůstala. Lékař, očividně v pokročilém věku, sám téměř plešatý, sotva zvedl oči od počítače, kývl na mě a bez pozdravu čekal, až se posadím. To mi sice nepřišlo jako ideální začátek, ale řekl jsem si, že důležité je, aby mi pomohl.
„V návaznosti na tohle ne.“
Vyložil jsem mu svůj problém – vlasy mi postupně řídnou, zkoušel jsem šampony, vitamíny, změnu stravy, ale situace se nelepší. Po celou dobu mi nepřítomně koukal na čelo, až nakonec pronesl: „Bohužel vás léčit nebudu. V návaznosti na tohle ne.“
Zarazilo mě to. „Jak to myslíte? Nemáte žádná doporučení? Neexistují možnosti léčby? V návaznosti na co?“ ptal jsem se. Kloudné odpovědi jsem se nedočkal. Jen opakoval nesmyslné „v návaznosti na tohle ne“ a nakonec pronesl další perlu: „To je prostě genetika.“ To byla jeho veškerá expertíza. Strčil mi do ruky brožuru s předraženou léčbou v jakémsi středisku v Praze, krátce to okomentoval slovy „výsledky jsou ale stejně minimální“ a pak mě s „vymažu si vás z počítače, jako byste tu nikdy nebyl“ poslal pryč.
Co jsem se naučil?
Lékař, který se chlubí léčbou plešatosti, ale při první zmínce o ní mávne rukou, je jen stěží odborník. Kdybych si přečetl Wikipedii, dostal bych víc informací než od tohoto lékaře „s dlouholetou praxí“. Tato moje zkušenost u dermatologa mě utvrdila v tom, že ne každý lékař je skutečně ochotný pomoci.
Z jakého důvodu tento lékař přijímá pacienty, a pak je hned zase odmítá, je mi neznámo. Možná jsem se mu prostě jenom nelíbil, což se sice zdá banální, ale vlastně bych se tomu v jeho věku ani nedivil. Přeci jen jsem mladý člověk s tetováním, nějakým tím šperkem na tváři a vůbec prostě vypadám jako někdo, kým starší generace povětšinou pohrdají. Když se na mě mračí starší pánové a dámy v autobuse, je mi to docela jedno. Jenže v případě lékaře je to nejen neprofesionální, dokonce i porušující ustanovená pravidla. Jenže co s tím zmůže obyčejný smrtelník? Zřejmě nic.
Takže pokud někdy narazíte na někoho podobného, kdo vás odbyde jednou větou, nejste v tom sami a neváhejte jít jinam, ani se nebojte si stěžovat. Normální to není.
