Článek
Britský herec Jason Isaacs, který se proslavil rolí Luciuse Malfoye ve filmové sérii Harry Potter, nedávno způsobil rozruch jednou scénou v nejnovější sérii seriálu Bílý lotos (2021). Objevil se tam zcela nahý, avšak s malým filmovým trikem – neukázal svou skutečnou chloubu, ale speciálně vyrobenou filmovou protézu. Jason Isaacs ale rozhodně není první, kdo se pro protézu rozhodl. Třeba Mark Wahlberg v Boogie Nights měl ikonickou scénu s falešnou výbavou.
Na první pohled by se mohlo zdát, že mezi skutečnou a „namaskovanou“ nahotou není rozdíl, ale filmový průmysl to vidí jinak. Proč je použití falešných intimních partií u mužů tak obvyklé a jaký je rozdíl oproti ženské nahotě?
Proč mužská nahota potřebuje filmové triky?
Zatímco ženská nahota ve filmu je často zobrazována s minimálními omezeními (ačkoliv i zde platí určitá tabu), u mužů existují jiná pravidla. Můžeme říct, chceme-li být naivní, že rozdíl zde hraje především anatomie – zatímco u žen lze ukázat nahotu bez detailu (při záběru zepředu toho moc vidět není), mužské partie jsou oproti tomu více „vystaveny“ a nelze je snadno skrýt pod čistým úhlem kamery.
Méně naivní už je uvažování nad rozdílem kulturním. Filmy už desítky let bez problému zobrazují ženská prsa, hýždě nebo i částečně odhalené intimní partie, zatímco mužská nahota byla dlouho považována za něco nepatřičného nebo příliš explicitního. Je paradoxní, že zatímco ženské herečky byly často nuceny se odhalit pro „umělecký záměr“, mužští herci mohli spoléhat na to, že se jejich nahota do filmu nedostane, nebo bude minimálně upravena tak, aby působila méně kontroverzně. Tento historický dvojí metr se pomalu mění, ale právě používání filmových protéz ukazuje, že úplné srovnání stále nenastalo.
Dočkáme se někdy rovnosti?
Situace však zase není tak černobílá. Především v posledních zhruba deseti letech značně přibyl počet mužských herců, kteří se nebáli „jít s kůží na trh“. Například Ben Affleck ve filmu Zmizelá (2014) krátce odhalil své intimní partie, což vyvolalo rozsáhlou mediální diskuzi. Chris Pine zase přiznal, že v historickém dramatu Outlaw King (2018) byla jeho nahá scéna součástí autentického vyprávění. Další zajímavý případ se týká Judea Lawa ve filmu Dom Hemingway (2013), kde byla nahota použita jako součást humoru a celkového drsného tónu snímku.
Pozoruhodně je na tom Ewan McGregor, který v několika svých filmech (Trainspotting , The Pillow Book) překročil hranice tradiční mužské nahoty na plátně již v roce 1996, což vysvětlil tím, že se svlékl, aby nemusely ženy. Dokonce to označil za feministický počin.
Závěr
Otázkou zůstává, zda se mužská nahota ve filmech konečně stane stejně přípustnou jako ta ženská, nebo zda protézy a „zahalovací triky“ zůstanou standardem. Na jednu stranu divák s dnešními dokonalými technikami maskérů sotva něco pozná, na druhou je to vůči ženám, které např. prsa jen těžko schovají pod silikonovou náhradu, značně nefér.
