Článek
Zdá se mi, že dřív byla gratulace k těhotenství docela normální ukázka slušnosti. Dnes? Dnes je veškerá taková komunikace minové pole, kde jedno slovo může spustit nečekanou lavinu emocí a výčitek. Když mi kolegyně v práci oznámila, že je těhotná, myslel jsem, že jednoduché „gratuluji“ bude v pořádku. Ale mýlil jsem se.
„Proč byste mi měl gratulovat?“
„Gratuluji, to je skvělá zpráva,“ řekl jsem s úsměvem. Očekával jsem podobně milou odpověď, ale té se mi nedostalo. Namísto toho se zle zamračila a odpověděla: „A proč byste mi měl gratulovat? Jak můžete vědět, že je to pro mě dobrá zpráva?“
Zůstal jsem stát jako opařený. Zmatený jsem se zeptal: „Takže to dítě nechcete?“ Na to mi kolegyně odsekla: „Ale ano, chci, dítě jsme si s manželem přáli. Jenže ne pro každého je těhotenství dobrá zpráva.“
V tu chvíli jsem si uvědomil, že se v dnešní společnosti pohybujeme na tenkém ledě. Co dříve bylo milým gestem, je dnes potenciálním společenským přešlapem.
Je snad těhotenství tabu?
Tato situace otevřela nepříjemnou otázku: proč je těhotenství, kdysi považované za radostnou zprávu, dnes tak citlivým tématem? Na jednu stranu chápu, že těhotenství může být komplikované – zdravotní problémy, omyl, obavy z budoucnosti, společenský tlak. Ale přesto, je opravdu nutné reagovat na obyčejnou gratulaci výčitkami?
Zdá se, že jsme dospěli do bodu, kdy se nejspíš musíme bát cokoliv říct. Gratulace k těhotenství, svatbě, povýšení – všechno je potenciální riziko, protože nikdy nevíme, jak naše slova druhá strana pochopí. To mě přivádí k myšlence, že společnost, která si dříve zakládala na jednoduché lidské slušnosti, se teď utápí v přecitlivělosti (nebo alespoň ona kolegyně).
A co teď s tím?
Upřímně, nejsem si jistý, co je tedy správné. Mám se příště raději zdržet jakékoliv reakce? Nebo se mám nejdřív zeptat: „A jak se ohledně toho cítíte?“ Je vůbec možné v dnešní době říct něco, co nikoho neurazí? Zdá se, že cesta k tomu být jen milý a přátelský je stále složitější.
Závěr
Moje gratulace k těhotenství se změnila v zamyšlení o tom, jak moc se naše společenské normy mění. Dnes už asi není nic jisté – ani to, zda pogratulovat k tak zdánlivě radostné události, jako je těhotenství. Možná bychom se měli vrátit k základům a přijmout, že ne každé gesto vyžaduje hlubokou analýzu. Anebo se smířit s tím, že dnes jakákoliv komunikace může být mnohem snadněji překroucena tak, jak se to komu zrovna hodí, třeba jako mojí kolegyni, která tak ráda poučuje i v naprosto nesmyslných situacích.
