Článek
Poslední roky se nám rozmohl takový nešvar. Vznikla nám nová kategorie celebrit, říkejme jí třeba „bizár“ nebo „jsem kreatura, jsem někdo“. Ze světa je typickou představitelkou Jessica Alves (dříve Rodrigo) nebo Bianca Censori, české luhy a háje nám nabízí hvězdy typu Tadeáš Kuběnka, Richardo Salerno, Sam Dolce v mužích (což je vysoce spekulativní) nebo barbie Gabriel Jiráčková, Lela Vémolová, Shopaholic Adél v ženách. Český Ken Robert Paulát, Ondřej Brzobohatý se svými travesti choutkami a černě lakovanými nehty nebo všudypřítomná Agáta Hanychová nejsou zahrnuti, ti jsou v rámci této panoptic show dle mého názoru ještě tak nějak těsně před hranou a lze je s velkou mírou tolerance brát jako výchylku, ale stále v hranicích normálu.
Co tyto lidi spojuje? Často je to nejasná nebo pochybná profese nebo dokonce nevíme vůbec, čím jsou daní lidé vlastně prospěšní a čím se kromě exhibování živí. Případně se jedná o účastníky různých pochybných reality show nebo influencery. Dále je častá a populární nejasná sexuální nebo gender orientace, expresivní vystupování, snaha šokovat a provokovat za každou cenu. A co zejména spojuje tyto lidi, je bizarní vzhled. Plastické operace všeho druhu, zejména napíchané rty, u mužů jednoznačné ženské prvky - nehty, líčení, účesy apod. - ujeté oblečení a doplňky. V neposlední řadě inteligentní člověk tak nějak vidí, slyší, prostě ví, že těmto lidem nebylo v rámci inteligence nebo dosažených znalostí, vědomostí a zkušeností většinou do vínku dáno, protože pokud by bylo, jistě by se prezentovali a ubírali životem jinak.
To, co mnoho lidí a zejména mladých pudí k tomu, aby těmto individuím věnovali pozornost, je mi záhadou. Ale něco to je. Napište mi případně do diskuse, proč tuto celebrití kategorii sledujete. Já to nevím. Nevidím jediný důvod. Ale dost lidí důvody má, zajímá se o bizár celebrity a proto se o nich píše a informuje.
A zde se dostáváme k jádru pudla. Je fajn, že se v dnešní době žije jinak než dříve a lidi mohou být osobitější. Je příjemné nahradit společnost odsuzující a předsudečnou společností respektující a tolerantní k individualitě nebo sexuální orientaci. Já narozdíl od mnoha lidí nemám problém ani s transsexualitou, chápu ji a není pro mě za hranicí.
A tak nám po ulicích chodí různí lidé různých vzezření a stylů oblékání a sebeprezentace. A zejména ve velkých městech můžou i LGBTQ lidi být sami sebou. Kolikrát si tedy sice říkám, co ještě si lidi nechají propíchnout, kde budou mít ještě tetování, kam až zašly některé účesy a jejich barvy. Ale jo, proč ne. To, že já na první pohled nevybočuji, je moje věc a neberu nikomu to, že je vzezřením osobitější. Ať si každý vypadá jak chce, dělá si co chce, ať se živí jak chce, ať si nosí co chce, ať si tráví čas jak chce, ať miluje koho chce. Samozřejmě s klasickým dovětkem, pokud neomezuje nebo neškodí někomu jinému. Je prostě ok, že se hranice normálu rozšiřují.
Co mi ale opravdu vadí a pochopení pro to nemám a mít doufám nikdy nebudu, není to, že se hranice posouvají, ale že přestávají úplně existovat. To je podle mě kámen úrazu. A doba nás nutí tolerovat úplně všechno a všechny. Nebezpečná hyperkorektnost úplně ke všemu sílí. A kdo tomu říká NE, je boomer, nemoderní blb, sto let za opicemi, vidlák mimo realitu, prostě netolerantní omezenec. Popisovaná kategorie celebrit je pro mě těžce za hranicí. Stejně jako nebinarita, 80 nebo kolik pohlaví, polyamorie, vdavky s oblíbeným cestovním kufrem nebo nafukovací pannou nebo třeba psí lidé (lidé, co žijí a chovají se jako psi).
Anketa
Hranice, které jak jste doufám správně pochopili, mám stanovené v opravdu širokém pojetí oproti většině lidem, kteří mají v toleranci co dohánět. Ale mám je a vždy mít budu. Ve všem. Jsem přesvědčený o tom, že celá společnost je má mít, a to, že je hyperkorektnost maže, je prostě špatně. A proč? Protože si hlavně myslím, že už se nejedná o lidi v rámci nějaké tolerující škály, ale o lidi skutečně psychicky nemocné, kteří potřebují léčbu na psychiatrii. A nezasluhují toleranci, tolerance jim nepomůže a jen prohloubí časem jejich obtíže.
Však se o tom často i píše a samotné bizár celebritky to čas od času přiznají, že nemají psychiku v pořádku. V poslední době proběhl médii případ Tadeáše Kuběnky. Psychicky se zhroutil, označil sám sebe za člověka, který není v souladu sám se sebou a nežije tak jak bych chtěl a skončil v péči psychiatrů. Mezitím však stihl ovlivnit svým mimózním jednáním desetitisíce adolescentů, kdy jej mnozí brali jako svůj vzor.
Netolerujme tedy třebas i v dobré vůli lidi, kterým tolerance škodí a udržuje je tak v módu, že je vše v pořádku. Místo toho, aby se jim včas dostalo odborné pomoci a oni se tak vrátili před hranu. Respektujme jinakost, ne nemoc.