Článek
V rámci pobytu v jednom z českých lázeňských měst jsme vyrazili na oběd do místní restaurace. Nabídka vypadala lákavě, ale já jsem si chtěla dát něco menšího, abych neodcházela přejezená, zbylo mi místo na dezert a také abych neměla problém s dopnutím kalhot. Z těchto důvodů jsem si objednala dětský smažený sýr, na který jsem zrovna po delší době dostala chuť.
Náš zákazník, náš pán? Jak kde
„Dobrý den, tak co si dáte?“ ptá se milá servírka.
„Poprosím dětský smažený sýr,“ objednávám si odhodlaně, načež mě servírka zpraží svou nečekanou odpovědí.
„Joo, tak to se omlouvám. Dětské jídlo dospělým nesmíme vydat.“
„Aha, ale já nechci velké jídlo, tak si v tom případě nedám nic,“ odpovídám rázně s tím, že něco malého k snědku si seženu venku.
„Ale počkejte, smažený sýr máme i v klasické nabídce, tak si ho dejte odtud. Je to stejná poloviční porce jako ta dětská, jen zaplatíte 70procentní cenu,“ nabízí slečna řešení, které mi přijde postavené na hlavu. Mám dražší jídlo jen proto, že dětské roky mám už dávno za sebou? To snad není pravda.
„Dobře, děkuji, dám si tedy poloviční porci a když to nejde jinak, připlatím,“ odpovídám sice mile, ale jsem z toho dost rozčarovaná.
Po chvíli jsem si všimla, že paní u vedlejšího stolu řešila stejný problém a nakonec se zvedla a odešla. Trochu radikální, ale chápu.
Přeci jen, jde o princip
Cena za poloviční porci dětského smaženého sýru byla v nabídce za 145 Kč, klasická plnohodnotná porce za 249 Kč. S handicapem dospělosti jsem byla donucena za naprosto stejné jídlo zaplatit zhruba o 30 korun více, než by tomu bylo v případě, kdy by mi servírka donesla dětské jídlo, o které jsem si původně řekla. Nejde mi tolik o peníze jako o princip. Pokud jsme s restaurací a jídlem spokojeni, personál vždy odměníme nejen pochvalou, ale také dýškem v hodnotě pět až deset procent, a myslím si, že stejně to udělá většina návštěvníků, kteří by si na oplátku zasloužili trochu vstřícnosti ze strany restauratérů.
Anketa
Restaurace si kazí dobrý dojem
Restaurace, kterou jsme navštívili, byla plná lidí, z čehož se dalo usuzovat, že je oblíbená a pravděpodobně zde budou dobře vařit. Ostatně, sami jsme se o tom přesvědčili. Zanedlouho po objednání jsme měli chutné jídlo na stole přesto, že jsme vzhledem k množství návštěvníků počítali s mnohem větším čekáním. Až na oplétačky s dětským jídlem pro dospělé restauraci nemohu nic dalšího vytknout a určitě bych ji na základě naší zkušenosti mohla doporučit jako místo s milým personálem, skvělou kuchyní a také s minimální čekací dobou.
Na mysl mi ovšem vyvstávají otázky. Vážně stojí za to majitelům dobrých restaurací udělat kvůli pár korunám špatný dojem na zákazníky, kteří přišli proto, aby v jejich podniku utratili peníze? Odmítnutí, kterému jsem čelila, nebylo moc příjemné. Chápu, že dětské jídlo je primárně určené pro děti, ale když už je uvedené v nabídce, proč by si na něm nemohli pochutnat také dospělí? Podle mého názoru by se personál restaurace neměl točit na názvu jídla a poté podle toho řešit, jestli je objednáváno pro dospělého nebo dítě. Není čistě náhodou moje věc, jak velkou porci chci sníst? Za to, že se nehodlám vždy přejídat, bych přeci neměla být trestaná vyšší cenou. Nerozumím tomu a přijde mi smutné, že skvělá restaurace bazíruje zbytečně na takové, dle mého názoru, hlouposti. Navíc, kolikrát za den se stane, že si někdo z dospělých objedná dětské jídlo? Troufám si říct, že se to neděje tak často, aby stálo za to naservírovat takto nemilý zážitek. A i kdyby, tak o co jde? O pár drobných a naštvaného zákazníka?
Pokud restaurace nechtějí vydat dospělým lidem jídlo s přívlastkem „dětské“ a následně je za stejný pokrm nutí platit o desítky korun navíc, raději by dětská jídla neměly vůbec nabízet a místo toho by stálo za zvážení, zda v jídelním menu neponechat pouze možnost polovičních porcí za sedmdesátiprocentní cenu pro všechny, bez ohledu na to, zda jde o děti či dospělé.
Vždyť z restaurace bychom neměli odcházet se špatným zážitkem a myslím si, že spokojenost zákazníka by měla být na prvním místě. Nebo to už snad neplatí? Nevyhovění v takové drobnosti ke spokojenosti rozhodně nevede. Místo toho, alespoň u mě, vzbuzuje pocit, že vedení restaurace si neváží lidí, kteří si podnik zvolí jako místo, kam se přijdou rádi najíst. Je dost možné, že příště si zklamaný zákazník návštěvu takového podniku raději odpustí.
