Článek
Dneska, i když jsem sám senior, musím trochu střelit do vlastních řad. Mám takovou jednu celoživotní vlastnost, že rád sleduji svoje okolí a někdy se tím i docela dobře bavím - co všechno je na světě možný. Zároveň je to dobrá prevence, protože se většinou s předstihem dokážu vyhnout různým pochybným existencím a tím případným problémům. Mám už tu zkušenost, že můj skalp v odstínu „polární liška“ přitahuje predátory jako magnet a já hodlám umřít pokud možno při sexu, nikoliv při násilném přepadení - pro těch pár stovek co mám v kapse. Jsem samostatná jednotka - sám si vařím, sám si peru a tak je nutná i nějaká ta logistika, tudíž občas vyrážím po nákupech a kolikrát vidím věci…:-)
Příhoda první: stojím u pokladny a jsem na konci fronty, přede mnou asi pět lidí a na pás právě vyndává svůj nákup ztepilá seniorka v minisukni, jak praví klasik: „Zezadu lyceum, zepředu muzeum.“ Evidentně nijak nepospíchá - co pohyb, to 5 vteřin, doslova jak ve zpomaleném filmu, tak na ní tak koukám a hlavou mi prolítne myšlenka, že v té frontě zřejmě strávím, zbytek svého bujarého mládí. Ale to nejhorší má teprve přijít: když je všechno zboží na tom odkladovém prostoru za pokladnou, tak vyndá dvě nákupní tašky a pozvolna si do nich ten nákup ukládá. Skládá to jako Tetris a hezky pomalu - žádnej stres. Já trochu nadskakuju, svědí mě jazyk a mám připravenou poměrně peprnou poznámku na téma, ať od té pokladny vypadne někam a že složit si to může až po zaplacení. Ale lidi přede mnou jsou slušňáci, všichni pokojně v klidu čekají - tak nechci dělat vlny, abych nevypadal jak nerudnej dědek. Pak madam konečně přemístí ty dvě plné tašky do košíku, další dvě minuty loví platební kartu z kabelky, na poprvé se se jí nepovede dát PIN, takže druhý pokus. No, nemožná baba - fakt ! To už je za mnou dalších 5 lidí, ale pak už to jde naštěstí rychle.
Příhoda druhá: manželská dvojice, zhruba můj věk. Paní sotva chodí, má chuděra dvě francouzské hole, které si položila napříč košíku. Pán je čipera - skoro jako já. :-) U pokladny přendávají nákup oba najednou, paní dává zboží na pás a pán pak zpět do košíku, na kterém jsou ty hole, takže se stalo co se stát muselo, při manipulaci nastalo lehké zaškobrtnutí a na zem letí jedna hůl plus kelímek zakysané smetany, který se rozbije a rozlije. Já jsem tedy vychovaný tak, že bych se omluvil a řekl si o hadr, abych to po sobě uklidil. K mému velkému překvapení, pán dělá - jako že nic. Obratně se vyhýbá rozlité zakysance, a tak paní pokladní, která je rovněž v důchodovém věku nakonec bere kýbl s hadrem a vytírá. No, já jako chlap bych se fakt hodně moc styděl, aby po mě někdo uklízel můj binec, ale dotyčný „provinilec“ ani nemrknul - byl naprosto „splachovací“.
Příhoda třetí: Tady jsem hlavním aktérem já - jako naprosto nemožnej dědula.:-) Cestou od zubaře jsem si chtěl dokoupit jen pár rohlíků a chleba. V nejmenovaném řetězci byla v provozu jen pokladna č. 6, takže fronta jako hrom. Stojím úplně na konci…když tu ke mě přiskotačí mladá prodavačka a chce, abych přešel k samoobslužné pokladně, kde nikdo není. Já odmítám - mám pouze hotovost a navíc ten systém neovládám. Ale holčina je neodbytná, bere mi rohlíky z ruky a tak musím za ní ať chci, anebo nechci. Takže se přesouváme k té moderní vymoženosti, ona přiloží nejdřív nějaký čip, pak naťuká kód…a pak znovu ještě něco - nevím co. Pak zadá 5 rohlíků a jeden chleba (ten byl ve slevě, takže tam trochu ještě čarovala - aby to byl ten správný), chvilku čekáme a nakonec vyjede účtenka. Tak jí chci dát peníze, ale systém to neumožňuje, musí se zase odhlásit, pak spolu obchvatem obejdeme všechny pokladny, co jsou mimo provoz a ona usedá do pokladny č. 1, opět musí dát čip, kód a nevím co. Pak přiloží tu účtenku k nějaké čtečce, otevře se šuple s penězi a já konečně platím a vítězně odcházím.
Nooo, než jsem si mohl odnést ten svůj chleba a 5 rohlíků…tak pokladna č. 6 se stabilní pokladní odbavila dva jiné zákazníky s nepoměrně větším nákupem…a to se vyplatí ! :-)
